Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Změny v právní úpravě e-commerce – dopad na informační povinnosti nákupních platforem

Autor: Mgr. et. Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 21. 11. 2022 12:36 | Přečteno: 92X

Aktuální novela zákona o ochraně spotřebitele a občanského zákoníku, mající dopad na širokou škálu aspektů týkajících se e-commerce, už týdny vydatně zaměstnává všechny provozovatele e-shopů. Vedle provozovatelů internetových obchodů, přímo nabízejících své zboží nebo služby spotřebitelům dopadají některé změny rovněž na subjekty, které takové nabízení a prodej mezi obchodníkem a spotřebitelem zprostředkovávají – konkrétně provozovatele nákupních platforem (tzv. „marketplaces“), jakými jsou jednak ryze B2C prodejní platformy jako Heureka nebo Zboží.cz, a jednak (alespoň zčásti) C2C platformy typu Aukro nebo Fler.cz.

Přehled změn:

  • novela zákona o ochraně spotřebitele nově zavádí definici „on-line tržiště“ (pod níž spadají nákupní platformy jako Heureka, Aukro, Zboží.cz a další)
  • provozovatel on-line tržiště musí spotřebitele u každé konkrétní nabídky informovat o tom, zda je daný prodávající nabízející své zboží prostřednictvím tržiště podnikatelem nebo nikoliv, což má vliv na práva, která může spotřebitel uplatňovat
  • provozovatel musí spotřebitele informovat rovněž o tom, zda nese vůči spotřebiteli nějakou část povinností vyplývajících z uzavřené kupní smlouvy
  • informace o parametrech ovlivňujících pořadí zobrazovaných nabídek při vyhledávání prostřednictvím nákupní platformy musí být nově poskytována i spotřebitelům, nejen zapojeným obchodníkům

Nový pojem – „on-line tržiště“

Především se v důsledku novely v uvedených předpisech poprvé objevila definice „on-line tržiště“ – konkrétně se zavádí do zákona o ochraně spotřebitele[1], který je definuje jako „službu umožňující spotřebiteli uzavírat distančním způsobem smlouvu s prodávajícím nebo jinou osobou za využití softwaru zahrnujícího internetovou stránku, část internetové stránky nebo aplikaci, provozovaného jiným podnikatelem, než je prodávající, nebo jeho jménem“. Toto znění bylo navrženo s ohledem na aktuální možnosti způsobů prodeje, kdy nákupní platforma (zejména díky aplikacím a API napojení) již není pouze prostou webovou stránkou, ale komplexní elektronickou platformou. Poskytovatelem on-line tržiště je pak je podnikatel, který umožňuje využití tržiště spotřebiteli.

V této souvislosti je nutno podotknout, že stejně jako všechny ostatní změny, které novela přináší, se i změny týkající se on-line tržišť vztahují pouze na případy, kdy na straně kupujícího stojí fyzická osoba v postavení spotřebitele. B2B platforem typu merxu.com se tedy nové požadavky netýkají.

Nakupuji prostřednictvím on-line tržiště u podnikatele?

Povaha některých on-line tržišť umožňuje, aby jejich prostřednictvím nabízeli zboží jak podnikatelé (kteří většinou prostřednictvím on-line tržiště nabízejí zboží jinak dostupné na jejich vlastních e-shopech), tak i ne-podnikatelé, tedy fyzické osoby, pro něž nabízení daného zboží není předmětem jejich podnikatelské činnosti. Zatímco v případě koupě zboží od podnikatelského subjektu (e-shopu) kupující požívá plné ochrany jakožto spotřebitel (pochopitelně pouze je-li fyzickou osobou, nakupující mimo svou podnikatelskou činnost), v případě koupě zboží od ne-podnikatele se tato ochrana neaplikuje.

Stojí za pozornost, že v případě prodávajícího schválně uvádíme „ne-podnikatel“, a nikoliv rovnou „spotřebitel“ nebo „fyzická osoba“, protože mohou nastat situace, kdy je prodávajícím osoba právnická, která přesto není v postavení podnikatele – např. v případě nákupu uměleckého díla od spolku nebo nadace, případně i od obchodní společnosti, nejedná-li tato v rámci své podnikatelské činnosti.

Zatímco některé on-line tržiště, jako např. Heureka, nákup od ne-podnikatele principiálně neumožňují, na jiných, jako je např. Aukro, to naopak může být ten hlavní způsob prodeje. Na takových platformách pak může docházet k situacím, v nichž není (ne)podnikatelská povaha prodávajícího na první pohled patrná, a následně k omylu na straně spotřebitele ohledně jeho práv vůči prodávajícímu (zejména co se týče možnosti odstoupení od smlouvy nebo reklamací). Dle odůvodnění tzv. modernizační směrnice[2], kterou novela zák. o ochraně spotřebitele implementuje, „spotřebitelé používající online tržiště nemusí zcela pochopit, kdo jsou jejich smluvní partneři a jak jsou ovlivněna jejich práva a povinnosti“.

Jak informovat o (ne)podnikatelské povaze prodávajícího

Skutečnost, zda spotřebiteli z uzavřené kupní smlouvy vyplývají práva z titulu ochrany spotřebitele, je považována za významný faktor při rozhodování o koupi. Z tohoto důvodu je provozovatelům on-line tržišť zavedena povinnost informovat spotřebitele o tom, zda je prodávající, nabízející na tržišti zboží nebo služby, podnikatelem či nikoliv. Tato informace musí být kupujícímu dostupná ještě před uzavřením smlouvy, resp. před učiněním závazné objednávky. Směrnice výslovně uvádí, že provozovateli tržiště tímto nemá být založena nová povinnost ověřovat status prodávajícího – musí se v tomto ohledu řídit pouze jeho prohlášením. Provozovatel tržiště musí zavést mechanismus, jakým budou prodávající schopni svůj status jednoznačně deklarovat, a tento mechanismus implementovat do svého registračního procesu.

Ke splnění požadavku prohlášení prodávajícího by měli provozovatelé on-line tržišť revidovat svůj registrační proces, vedoucí k zapojení prodávajícího na danou platformu, a doplnit jej o pole s explicitním výběrem povahy prodávajícího. Tato informace by se poté měla promítnout do informací o daném prodávajícím, dostupných v rámci každé nabídky, v rámci nichž by měli být podnikatelé viditelně (např. za použití jasných grafických prostředků) odlišeni od nepodnikatelů. S tím souvisí povinnost provozovatele tržiště informovat, že na vztah ze smlouvy uzavřené s ne-podnikatelem se nevztahují práva na ochranu spotřebitele.

Co se týče formy poskytnutí, směrnice výslovně uvádí, že informace má být poskytnuta „jasným a srozumitelným způsobem a nikoliv pouze jako odkaz ve všeobecných obchodních podmínkách“. Z toho vyplývá, že je žádoucí zajistit dostupnost informace v rámci každé konkrétní nabídky, přičemž k tomu dle našeho názoru lze použít mimo jiné barevného rozlišení podnikatelských a nepodnikatelských nabídek nebo přiřazení různých symbolů k nabídkám, společně se zajištěním možnosti snadného prokliknutí na podrobnější informace, které význam těchto grafických prvků blíže vysvětlují.

Ohledně obsahu poskytnuté informace se uplatňuje zásada přiměřenosti, když je nutno nalézt rovnováhu mezi vysokou úrovní ochrany spotřebitele na straně jedné a zachováním konkurenceschopnosti provozovatelů on-line tržišť na straně druhé. Informuje-li provozovatel spotřebitele o tom, že spotřebitelská práva nelze u daného prodávajícího uplatnit, protože tento nevystupuje v roli podnikatele, nemusí mu poskytovat podrobný popis těchto práv.

Naopak v případě, že prodávající je podnikatelem, a provozovatel on-line tržiště na sebe přebírá některé povinnosti vyplývající z uzavřené kupní smlouvy (např. přijímá odstoupení od smlouvy, reklamace, vyplácí spotřebitelům náhrady škody nebo slevy apod.), musí spotřebitele informovat o tom, jakým způsobem jsou tyto povinnosti mezi prodávajícího a provozovatele rozděleny – to se týká například funkce „Koupit na Heurece“, v rámci níž Heureka umožňuje uzavření kupní smlouvy s prodávajícím, aniž by spotřebitel opouštěl rozhraní Heureky a přecházel na stránky samotného prodávajícího (tzv. Heureka Marketplace). I na tyto informace se vztahuje požadavek poskytnutí jasným a srozumitelným způsobem, když nepostačuje pouhý popis v obchodních podmínkách.

Informování o způsobu určování pořadí zobrazovaných nabídek už i vůči spotřebitelům

Vedle informování o povaze prodávajícího se změnila pravidla informování o parametrech určujících pořadí nabídek zobrazovaných jako výsledek vyhledávání. Nařízení o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb[3] zavedlo už v roce 2020 poskytovatelům internetových vyhledávačů i poskytovatelům on-line zprostředkovatelských služeb (včetně on-line tržišť) povinnost zveřejnit popis podmínek ovlivňujících pořadí nabídek zobrazovaných při vyhledávání, včetně toho, jak se na pořadí projevuje případná úplata ze strany prodávajícího. Toto nařízení se však vztahuje pouze na rovinu vztahů mezi provozovateli on-line tržišť a prodávajícími, resp. tzv. podnikatelskými uživateli. Modernizační směrnice však tuto informační povinnost rozšiřuje i na rovinu vztahu provozovatel on-line tržiště – spotřebitel.

Spotřebitel tedy musí být jasně a srozumitelně informován o tom, zda a které výsledky jsou na daném pořadí zobrazeny v důsledku úhrady ze strany prodávajícího, a jejich výskyt na daném pořadí je tedy placenou reklamou. Nemusí se přitom jednat pouze o přímou úhradu ceny za topování nabídek po určitou dobu, může se jednat i o nepřímou platbu, například ve formě vyšší provize inkasované provozovatelem od prodávajícího – v konečném důsledku je podstatná informace o jakýchkoli parametrech, které ovlivňují výsledky zobrazení nabídek spotřebiteli a o nichž nerozhoduje pouze slovní relevance vůči zadanému vyhledávacímu dotazu spotřebitele.

V novém § 11b písm. a) zák. o ochraně spotřebitele se tudíž na poskytovateli on-line tržiště požaduje uvedení obecné informace o hlavních parametrech určujících pořadí nabídek předkládaných spotřebiteli a o jejich relativní váze oproti ostatním parametrům. Za pozornost stojí, že informace má být obecná – čili nevyžaduje se podrobný popis algoritmu, ani přizpůsobování informace jednotlivým vyhledávacím dotazům. Postačuje obecný popis parametrů z hlediska toho, jaké hodnoty jsou pro ně rozhodující, a jakou mají tyto parametry vzájemnou váhu pro určení pořadí. Vzájemnou váhu lze uvést procentuálně nebo zlomkem.

Informační povinnost ohledně algoritmu ovlivňujícího pořadí nabídek už provozovatelé on-line tržišť znají z výše uvedeného nařízení o podpoře spravedlnosti a transparentnosti, a z velké části ji už plní i ve vztahu ke spotřebitelům, přestože jim to dané nařízení doposud neukládalo. Půjde tedy především o kontrolu, zda je splněn požadovaný způsob poskytnutí, když informace má být přímo a snadno dostupná přímo v rámci sekce stránek, na níž jsou zobrazeny nabídky. Nelze se tedy spokojit s popisem nacházejícím se pouze v obchodních podmínkách nebo jiném obdobném dokumentu, obsahujícím rovněž množství jiných informací – je nutno využít některou z forem umožňujících bezprostřední zobrazení informace spotřebiteli přímo z obrazovky s vyhledanými nabídkami (např. vyskakovací okno, roletka apod.).

Sankce a jejich dopad na vztah provozovatel tržiště-obchodník

Sankce za porušení povinností jsou významným polem, jehož se novela zák. o ochraně spotřebitele významněji dotýká. Nejinak je tomu i ve vztahu k porušení povinností ze strany provozovatelů on-line tržišť, když se neposkytnutí některé z výše uvedených informací, tvořících obsah nového ustanovení § 11b, výslovně označuje za přestupek, za který může být uložena pokuta až do výše 5 mil. Kč. Neposkytnutí informací o parametrech určující pořadí výsledků vyhledávání a neoznačení placených nabídek za reklamu je pak označeno za klamavou obchodní praktiku.

S tím souvisí zajímavý důsledek na vztah mezi provozovatelem tržiště a prodávajícím. Klamavá obchodní praktika totiž tvoří součást tzv. nekalých obchodních praktik, které zákon o ochraně spotřebitele pochopitelně zakazuje a které dle nově doplněný § 5d nově sankcionuje rozšířením práv spotřebitele – jsou-li nekalou obchodní praktikou dotčeni, mají právo na odstoupení od smlouvy do 90 dnů od uzavření smlouvy (pozor – i v případě smluv, které nejsou uzavřeny na dálku), a právo požadovat přiměřené snížení ceny v rozsahu odpovídajícím povaze a závažnosti praktiky.

Na tyto důsledky bylo již hojně upozorňováno v souvislosti s obchodníky, s ohledem na doplnění povinnosti výslovně označovat reklamní výsledky vyhledávání i vůči spotřebitelům však mohou dopadat i na provozovatele on-line tržišť; zákon však již nestanoví, vůči komu může spotřebitel tyto důsledky uplatňovat – tedy zda vůči provozovateli, nebo vůči obchodníkovi. Neoznačování reklamních výsledků vyhledávání bude zajisté porušením povinnosti ze strany provozovatele tržiště, avšak spotřebitel se bude muset případného odstoupení od smlouvy nebo slevy domáhat vůči obchodníkovi, s nímž uzavřel kupní smlouvu. Vypořádání případných důsledků pak bude otázkou odpovědnosti provozovatele tržiště za škodu vůči obchodníkovi, která může být smluvně upravena či limitována v rovině obchodních podmínek. Bude žádoucí, aby provozovatelé tržišť na tento případ mysleli a revidovali ustanovení svých obchodních podmínek o odpovědnosti za škodu vůči obchodníkům. 

Závěr

Informačních povinností, které novela zákona o ochraně spotřebitele ukládá provozovatelům on-line tržišť, je zajisté méně, než kolik jich mají plnit provozovatelé e-shopů, kteří jsou se spotřebiteli v přímém smluvním vztahu. Je však nutno se zaměřit zejména na situace, kdy on-line tržiště zčásti přebírá povinnosti obchodníků, dále na samotný registrační proces obchodníka a na revizi informací poskytovaných o pořadí výsledků vyhledávání, a tyto aspekty zohlednit jak v přímo poskytovaných informacích, tak i ve smluvních dokumentech (obchodních podmínkách).

[1] zákon č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele

[2] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2161, tzv. modernizační směrnice, bod 24 Preambule

[3] Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1150 o podpoře spravedlnosti a transparentnosti pro podnikatelské uživatele online zprostředkovatelských služeb

Mgr. et Mgr. Petr Mališ, advokát - malis@lawyer.cz | LinkedIn

Autor je společníkem v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři s.r.o., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami, ochranou osobních údajů a internetovým právem.