Zásadní změny v moderaci smluvní pokuty po rozhodnutí Nejvyššího soudu

Autor: Mgr. Petr Otevřel | Vloženo: 6. 2. 2023 15:00 | Přečteno: 952X

Nejvyšší soud svým rozhodnutím z ledna tohoto roku (31 Cdo 2273/2022) docela výrazně změnil dosavadní výklad tzv. moderace smluvní pokuty. O co se jedná? Stručně řečeno jde o možnost smluvní strany, které vznikla povinnost uhradit sjednanou smluvní pokutu, požadovat u soudu její snížení, pokud je požadovaná výše nepřiměřeně vysoká. V čem se výklad Nejvyššího soudu mění? A proč byste možná měli revidovat ujednání o smluvních pokutách ve svých smlouvách?

Skutkový stav:

Strany sporu spolu uzavřely tzv. Letter of Intent, ve kterém projevily úmysl uspořádat společně autosalon. V článku „Závazek mlčenlivosti a exkluzivity“ sjednaly smluvní pokutu ve výši 250.000,-Kč „pro případ porušení jakékoliv povinnosti mlčenlivosti.“ K porušení povinnosti mlčenlivosti nesporně došlo, člen statutárního orgánu totiž vyzradil připravovanou spolupráci na uspořádání autosalonu bez předchozího souhlasu druhé strany rovnou do novin. :-) 

Žalovaná tedy vymáhala smluvní pokutu u soudu, a ty se musely vypořádat s námitkou nepřiměřenosti výše smluvní pokuty. Žalovaná společnost namítala, že porušením mlčenlivosti vlastně nevznikla žalobci žádná škoda. Odvolací Krajský soud však konstatoval, že sjednaná pokuta nebyla nepřiměřeně vysoká a odkázal přitom na starší rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nyní však Nejvyšší soud zaujal jiný postoj:

Argumentace před a po rozhodnutí NS:

Předtím: Podle starší judikatury (např. 33 Cdo 3249/2019) by se soud při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty měl zabývat pouze přiměřeností ujednání o smluvní pokutě a tedy jen okolnostmi v době uzavírání příslušné smlouvy, zejména významem a hodnotou zajišťované povinnosti. Krajský soud ve shora uvedeném případě konstatoval, že žalobce měl oprávněný zájem na utajení zamýšlené spolupráce a vzhledem k významu a hodnotě zajišťované povinnosti byla sjednaná výše smluvní pokuty přiměřená. Naopak okolnosti, které nastaly až poté, co došlo k porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou, považoval Krajský soud ve shodě s dřívější judikaturou za irelavantní a vůbec se jimi nezabýval.

Potom: Podle aktuálního rozhodnutí Nejvyššího soud by se naopak soudy měly zabývat nikoliv nepřiměřeností samotného ujednání o smluvní pokutě, ale nepřiměřeností konkrétního nároku na smluvní pokutu, tzn. okolnostmi, které nastaly v důsledku porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Podle Nejvyššího soudu totiž „bez zohlednění konkrétních dopadů porušení smluvní povinnosti není možné přiměřenost nároku posoudit“. A ono posouzení dopadů znamená také posouzení škod nebo jiné, např. nehmotné újmy, která v důsledku porušení povinnosti vznikla

Paušalizační nebo sankční pokuta?

Lze tedy nové rozhodnutí vykládat tak, že vlastně nelze vymáhat smluvní pokutu, pokud v důsledku porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou nevznikla žádná (prokazatelná) škoda? Ne, tak jednoduché to samozřejmě není. Nejvyšší soud se zabýval jednotlivými funkcemi smluvní pokuty a vedle funkce preventivní poukázal na paušalizační, případně sankční funkci.

Paušalizační pokuta: Někdy se smluvní pokuta označuje jako „paušalizovaná náhrada škody“, zejména v tehdy, když víme, že škoda z porušení povinnosti vznikne, ale je nesmírně obtížné prokázat její přesnou výši. Pak je smluvní pokuta dobrým nástrojem, protože jakmile je poškozený schopen prokázat, že druhá strana porušila smluvní povinnost, tak může rovnou vymáhat konkrétní částku – smluvní pokutu ve sjednané výši. Primárním smyslem takové pokuty je tedy možnost vyhnout se prokazování výše škody a vymáhat konkrétní – paušální částku.

Pokud bude poškozená strana vymáhat takovou paušalizační smluvní pokutu, tak by se v případě požadavku na moderaci měl soud zabývat právě přibližnou výší škody (dle Nejvyššího soudu není nutností její přesné vyčíslení) a případně skutečně smluvní pokutu snížit až do výše škody. 

Sankční pokuta: Oproti paušalizační pokutě má sankční pokuta primární účel zamezit určitému jednání druhé smluvní strany, bez ohledu na případnou hmotnou újmu (škodu) nebo nehmotnou újmu (např. poškození dobré pověsti), která může vzniknout.

U sankční pokuty proto způsobená škoda nemůže být podstatná pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty a možnosti ji moderovat – snížit. Co může být podstatné, je např. zavinění strany, která má hradit smluvní pokutu (což je okolnost, která by u paušalizační pokuty neměla hrát téměř žádnou roli, s ohledem na objektivní odpovědnost za škodu).

„Test tří kroků“ aneb jak by měl soud postupovat

Jak vyplývá ze shora uvedeného, těch okolností, které by soudy měly posuzovat při rozhodování o možnosti snížit smluvní pokutu, je celá řada. Vedle výše škody to může být např. spoluzavinění druhé smluvní strany, intenzita porušení smluvní povinnosti a další.

Soudy by měly postupovat při řešení požadavku žalovaného na moderaci smluvní pokuty následovně:

1. Nejdříve by měl soud posoudit, jakou funkci měla smluvní pokuta (paušalizační, sankční nebo zčásti paušalizační a zčásti sankční).
2. Následně by se měl zabývat nejen konkrétními okolnostmi sjednání smluvní pokuty, ale také okolnostmi, které nastaly až po porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou.
3. Na základě zvážení předchozích bodů buď dospěje k tomu, že smluvní pokuta není nepřiměřená, nebo na základě posouzení konkrétních okolností pokutu sníží – moderuje.

Jaké jsou praktické dopady toho všeho?

Ve smlouvách bude vhodné smluvní pokutu trochu uvést a vysvětlit, např. zdůraznit sankční charakter s ohledem na ochranu dobré pověsti, předcházení hrozícím škodám apod.

A současně by měl tvůrce smlouvy mít na paměti, že bude-li zdůrazňovat pouze možnou škodu způsobenou např. v důsledku prodlení, tak bude hrát větší úlohu reálná a vyčíslitelná škoda, která v důsledku zmíněného prodlení opravdu vznikne.

Typicky v dohodách o mlčenlivosti (NDA) jsou obvyklé velice vysoké smluvní pokuty, a to nejen za samotné narušení důvěrnosti (tzn. stav, kdy důvěrné informace skutečně uniknou), ale někdy i za porušení „jakékoliv“ povinnosti uvedené v NDA, jako je povinnost poučit o mlčenlivosti „dle této NDA příslušné zaměstnance“. A k tomu je „z opatrnosti“ specifikace pojmu důvěrná informace tak široká, že je to někdy až absurdní. Takový mix vlastně znamená, že smluvní pokuta je tak trochu paušalizační (vyzrazením důvěrných informací mi vzniknou škody, které nebudu schopen přesně vyčíslit) a trochu sankční (opomenutím poučovací povinnosti se zvyšuje riziko úniku důvěrných informací, a tomu chci předcházet). Takto stanovená smluvní pokuta pak přímo volá po moderaci, protože tady není jasná ani samotná funkce smluvní pokuty.  

Závěr

Ačkoliv to tak nemusí vypadat, rozhodnutí Nejvyššího soudu 31 Cdo 2273/2022 je výrazným posunem v tom, jakým způsobem budou soudy k případné moderaci smluvních pokut přistupovat. Vyloučeno není ani to, že sporů a námitek nepřiměřenosti smluvní pokuty přibude. Zdá se, že přichází doba revize starých ustanovení o smluvních pokutách, a to zdaleka nejen v dohodách o mlčenlivosti. Smluvní strany by měly ve smlouvách vymezit konkrétní účel smluvní pokuty, v případě soudního sporu to může hrát docela podstatnou roli. U paušalizačních pokut pak bude zajímavé sledovat judikaturu také v těch případech, kdy je ve smlouvě ujednáno, že nárok na náhradu škody není ujednáním o smluvní pokutě dotčen - toto ujednání je přitom pravidlem. 

Autor: Mgr. Petr Otevřel, otevrel@lawyer.cz | LinkedIN

Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři s.r.o., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, autorským a obchodním právem.