Vendor lock-in: ponaučení z Opencard a přelomové judikatury správních soudů

Autor: Lukáš Rezek | Vloženo: 11. 11. 2026 16:24 | Přečteno: 7X

Praha zaplatila za projekt Opencard přes 1,7 miliardy korun a léta nemohla z područí jediného dodavatele. Nejvyšší správní soud mezitím v jiné kauze vyslal dodavatelům softwaru jasný vzkaz: kdo nechce poskytovat zdrojové kódy, nemůže si stěžovat, že ho zadavatelé vyřazují ze soutěží. Co z toho plyne pro každého, kdo nakupuje software?

Vendor lock-in, uzamčení k jedinému dodavateli, je tichá past. Firmy i úřady se do ní dostávají postupně a téměř nepozorovaně. Zpočátku všechno funguje: software běží, dodavatel ho spravuje, spolupráce je hladká. Problém se ukáže, až když chcete dodavatele vyměnit, vysoutěžit lepší cenu nebo systém rozvíjet jinak — a zjistíte, že nemůžete. Bez zdrojových kódů a práv k nim jste odkázáni na jediného hráče, který si může diktovat podmínky.

Opencard: učebnicový případ za 1,74 miliardy
Pražská elektronická karta Opencard se stala symbolem vendor lock-inu ve veřejné správě. Celkové náklady se podle soudního znaleckého posudku vyšplhaly na zhruba 1,74 miliardy korun. Město bylo dlouhodobě závislé na dodavateli, který držel práva k systému; když chtělo zdrojové kódy odkoupit, padaly požadavky v řádu stovek milionů korun. Spor se vlekl roky a měl i trestní dohru — pětice úředníků dostala podmíněné tresty.

Poučení je brutálně jednoduché: kdo si nezajistí přístup ke zdrojovým kódům na začátku, kdy má vyjednávací sílu, bude za ně později platit z pozice slabšího. Nebo je nezíská vůbec.

Soudy promluvily: trh se musí přizpůsobit
Právně přelomový je novější spor kolem personálního informačního systému jednoho z ministerstev. Úřad chtěl zabránit uzamčení tím, že v zadávacích podmínkách požadoval přístup ke zdrojovým kódům. Dodavatel namítal diskriminaci. Případ prošel přes Úřad pro ochranu hospodářské soutěže až ke správním soudům.

Krajský soud v Brně (sp. zn. 30 Af 23/2020) a následně Nejvyšší správní soud (sp. zn. 3 As 120/2024, rozsudek z června 2025) dospěly k pozoruhodnému závěru. Ze soutěže dodavatele nevyřazují diskriminační podmínky zadavatele, nýbrž jeho vlastní obchodní rozhodnutí zdrojové kódy neposkytovat. A podnikatelské prostředí se podle soudů musí přizpůsobit a začít nabízet software za podmínek, které vendor lock-in nevytvářejí.

Jinými slovy: požadavek na zajištění přístupu ke zdrojovým kódům je legitimní obrana, ne diskriminace. Judikatura zároveň naznačuje, že paušální požadavek na okamžité vydání všech kódů má své meze přiměřenosti — a právě tady se otevírá prostor pro chytřejší řešení.

Úschova: kompromis, který obstojí
Úschova zdrojových kódů nabízí střední cestu mezi dvěma extrémy. Na jedné straně stojí situace, kdy odběratel nemá ke kódům žádný přístup a je dodavateli vydán na milost. Na druhé požadavek, aby dodavatel kódy rovnou vydal z ruky — což naráží na ochranu jeho know-how a může být v zadávacím řízení napadnutelné.

Úschova oba zájmy smiřuje. Dodavatel si kódy ponechá a chrání své know-how, dokud funguje a plní. Odběratel má smluvní jistotu, že se ke kódům dostane, jakmile dodavatel selže. Pro veřejného zadavatele je to obhajitelné řešení, které neuzamyká trh a současně chrání investici z veřejných prostředků — odborné komentáře k uvedené judikatuře zmiňují úschovu přímo jako institucionální pojistku proti vendor lock-inu.

Jak se do pasti padá
Vendor lock-in málokdy vznikne jedním špatným rozhodnutím. Bývá výsledkem řady drobných kroků, z nichž žádný se v danou chvíli nezdál problematický. Firma si nechá vyvinout systém na míru a kódy neřeší, protože dodavatel funguje dobře. Postupně přibývají moduly a integrace, závislost roste. Lidé, kteří původní smlouvu uzavírali, odcházejí a s nimi i paměť o tom, jak je vztah nastavený. A jednoho dne firma zjistí, že přejít jinam by znamenalo postavit všechno znovu od nuly.

Proto je úschova tak účinná: je to pojistka sjednaná na začátku, která funguje bez ohledu na to, jak se vztah vyvine. Nevyžaduje, abyste předem věděli, kdy a proč problém nastane. Stačí, že je připravená.

Čtyři zásady pro vaše zakázky

• Otázku přístupu ke zdrojovým kódům řešte při výběru dodavatele a v zadání, ne až když nastane problém.
• Nechcete-li po dodavateli vydání kódů z ruky, požadujte alespoň uložení do nezávislé úschovy s jasnými podmínkami vydání.
• Pamatujte, že kódy samotné nestačí — potřebujete i licenční právo je upravovat a provozovat.
• Počítejte s tím, že hodnota uzamčení v čase roste. Čím déle čekáte, tím dražší je únik z pasti.

A ještě jedna praktická poznámka k veřejným zadavatelům: úschovu lze do zadávacích podmínek vtělit různě — jako povinnost zřídit ji při podpisu smlouvy, jako hodnotící kritérium, nebo jako možnost, kterou si zadavatel vyhrazuje aktivovat během plnění. Každá varianta má jiné dopady na okruh uchazečů i cenu nabídek. Stojí za to ji promyslet už při přípravě zadání, ideálně s někým, kdo zná jak zadávací právo, tak praxi úschov.

Pro soukromé firmy platí totéž co pro úřady, jen bez pozornosti médií a kontrolních orgánů. Nikdo je ke správnému postupu nedotlačí — o to důležitější je nepodcenit přístup ke kódům hned na začátku spolupráce. Vendor lock-in totiž není technický problém. Je to problém vyjednávací síly. A vyjednávací síla se buduje předem, ne ve chvíli, kdy už hoří.

Autor: JUDr. Lukáš Rezek, LL.M., lukas@petrasrezek.cz | LinkedIn

Lukáš je advokátem v advokátní kanceláři PETRÁŠ REZEK s.r.o. a jednatelem společnosti USCHOVAKODU.cz, s.r.o., která je největším poskytovatelem úschov zdrojových kódů v České republice. Ve své praxi se specializuje na úschovy, obchodní právo a právo duševního vlastnictví.