Úsměv do kamery nestačí, aneb kdy můžete dát fotku svého známého na Facebook

Autor: Petr Otevřel | Vloženo: 3. 6. 2015 11:36 | Přečteno: 10985X

Nikdy nebylo snazší pochlubit se svým fotografiemi, než je tomu dnes. Na každé oslavě a podobné akci vznikají desítky i stovky fotografií nebo videí, které je možné několika tahy na smartphone sdílet zejména prostřednictvím sociálních sítí, jako jsou Facebook, Twitter, Tumblr, Google+ a řada dalších. Uživatelé sociálních sítí často umísťují fotografie včetně podobizny osob, aniž by si byli vědomi možných právních rizik s tímto spojených. Kdy tedy můžete umístit fotku svého známého na sociální sítě?

 

Stručně k osobnostním právům
V tomto stručném článku není prostor podrobněji se zabývat osobnostními právy, odbudeme je tedy pouze odkazem na čl. 10 Listiny práv a svobod, podle kterého má každý právo:

• aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.
• na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
• na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Tato práva zakotvená Listinou pak rozvádí a upravuje občanský zákoník (OZ) v § 81 a následujících ustanoveních. Profesionální i amatérští fotografové by si měli být vědomi toho, že osobnost člověka požívá zvláštní ochrany a mj. je chráněna také jeho vážnost, čest a soukromí (§ 81 odst. 2 OZ).
Pro tento článek jsou pak podstatné zejména § 84 a § 85 OZ. 
 

Fotografování lidí, neboli zachycení podoby člověka
Málokdo si uvědomuje, že dle § 84 OZ už samotné zachycení podoby člověka „tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“ Jen na okraj, „zachycení podoby“ je širším pojmem než vytvoření vnější podobizny, zejm. fotografie. Tento článek se zabývá právě podobiznou ve smyslu vyobrazení člověka včetně jeho obličeje či jiných rysů umožňujících jeho identifikaci.
Dle § 85 OZ je souhlas potřebný také k rozšiřování podoby člověka. Pokud tedy někdo vyfotí kamarádku, jak zrovna na nějaké oslavě tančí rozjařená na stole, dopouští se už samotným pořízením snímku neoprávněného zásahu do osobnostních práv. Zpřístupněním takové fotografie na sociálních sítích pak nabývá takový zásah nového rozměru, protože možnost šíření je nejen neomezená, ale v podstatě ji nelze efektivně zastavit – ani odstraněním fotografie z příslušeného profilu nelze zabránit tomu, aby ji ještě před odstraněním mezitím začaly sdílet další osoby, nebo si ji stáhly na své počítače a telefony.
 

Je možno i bez souhlasu?
Občanský zákoník upravuje i výjimky ze shora uvedeného, kdy je možno šířit podobiznu i bez výslovného souhlasu fotografovaných osob. Pro účely tohoto článku je třeba zmínit jednak zobrazení podoby se souhlasem dotčené osoby „za okolností, z nichž je zřejmé, že bude šířeno“. V takovém případě dle § 84 odst. 2 OZ platí, že dotčená osoba „svoluje i k jeho rozmnožování a rozšiřování obvyklým způsobem, jak je mohla vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.“ Zákon tedy řeší situaci, kdy samo pořízení fotografie probíhá s vědomím a se souhlasem fotografované osoby, aniž by tato osoba sdělovala výslovný souhlas ve smyslu „beru na vědomí a souhlasím s umístěním těchto fotografií na Facebook, Twitter a další sociální sítě.“ Podle § 84 odst. 2 OZ tedy postačí tzv. konkludentní souhlas, čili souhlas vyjádřený chováním a jednáním fotografované osoby.
Např. hromadné foto svatebních hostů bude zcela jistě rozmnožováno či rozšiřováno minimálně mezi zúčastněné osoby. Jeho zveřejnění na Facebooku nebo jiné sociální síti by snad mohlo být v dnešní době rovněž „rozumně předpokládáno“, i když i to může být sporné. Proto určitě neuškodí, když organizátor takového fotografování předem upozorní zúčastněné, že fotky budou zpřístupněny např. na Facebooku.
Další, obecnější výjimkou je tzv. vědecká, umělecká nebo zpravodajská licence dle § 89 OZ, která umožňuje pořídit podobiznu člověka bez jeho svolení a použít ji „přiměřeným způsobem též k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.“ Např. účastník koncertu nebo jiné veřejné akce tak v rámci informování v novinách nebo internetových zpravodajských portálech může být zachycen na fotografii i bez předchozího souhlasu. Na zpravodajskou licenci se může odvolávat nejen subjekt, který dlouhodobě poskytuje zpravodajství (novinář, reportér), ale výjimečně i osoba, která tak činí jednorázově. Nicméně i v případě zpravodajské licence musí ten, kdo se na ni odvolává, dbát na to, aby nebylo pořízení a zveřejnění podobizny využito „nepřiměřeným způsobem a v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.“
 

Znamená pózování na kameru vždy souhlas se zveřejněním?
Jak bylo uvedeno shora, fotografie osob pořízených bez jejich vědomí by zpřístupňovány bez souhlasu dotčených osob neměly, byť se tak masivně děje.
Zajímavá je problematika zpřístupnění podobizen osob, které o fotografovi věděly a evidentně pro něj pózovaly, např. se usmívají. Zde by v případě sporu musel uživatel, který takové snímky zpřístupnil na sociálních sítích, prokázat, že dotčené osoby byly seznámeny s účelem a formou, jakou budou snímky rozšiřovány či zpřístupňovány.
Podobný případ řešily německé soudy, kdy žalovaný vydavatel zveřejnil fotografii ženy doprovázející politika na veřejné oslavě, která společně s ním evidentně zapózovala. Fotografie byla zveřejněna jako doprovodná fotka k textu o aféře dotyčného politika, spočívající v machinacích s cestovními náhradami. Poté, co vydavatel zveřejnil fotografii na svém internetovém portále, tak se dotyčná „doprovázející“ domáhala stažení.
Soud zdůraznil, že ani samotné pózování na kameru nepředstavuje souhlas se zveřejněním „všemi myslitelnými způsoby“, ale právě naopak – předpokladem tzv. konkludentního souhlasu se zveřejněním (viz český § 85 odst. 2 OZ) je to, že je fotografované osobě znám účel a rozsah, v jakém ke zveřejnění dojde, přičemž tento účel musí být jasně vysvětlen, nebo musí být vzhledem k jiným okolnostem naprosto zřejmý a bez nejasností.
Výklad konkludentního souhlasu je vždy restriktivní, nelze jej libovolně rozšiřovat ve prospěch fotografa, resp. toho, kdo fotografie rozšiřuje a sdílí.
 

Následky neoprávněného umístění podobizny na sociálních sítích
Pokud ten, kdo sdílí fotografie na sociálních sítích (ale i jinak) neprokáže, že má souhlas osob na nich zobrazených, popř. že se jedná o využití zákonné zpravodajské či umělecké licence, může dotčený požadovat upuštění od toho, aby byla jeho podobizna dále rozšiřována nebo sdílena na sociálních sítích (tzn. požadovat její odstranění), a vedle toho se může rovněž domáhat odstranění následků s tímto spojených, zejména ve formě újmy (škoda, ale i nemajetková újma, viz § 2956 OZ a násl.)
 

Závěr
Skutečnost, že je velmi snadné zveřejnit fotku, na které je zachycena osoba z okruhu známých i zcela neznámých osob, ještě zdaleka neznamená, že je možné činit tak bez omezení a bez hrozby náhrady případné újmy. To by si měli uvědomit zejména ti, kdo na sociální sítě umísťují osoby jim zcela neznámé nebo osoby, které by mohly zveřejnění příslušné fotografie pociťovat jako újmu a zásah do jejich soukromí, cti nebo důstojnosti.

 

Autor: Mgr. Petr Otevřel, otevrel@lawyer.cz
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, autorským a obchodním právem.
 

Tweet