Srovnávače cen a uvádění nákladů na přepravu

Autor: Mgr. Petr Otevřel | Vloženo: 12. 11. 2010 11:10 | Přečteno: 6916X

Zřejmě každý uživatel internetu, který vyhledával nějaké zboží za účelem jeho koupě, se setkal s internetovým srovnáním cen. Tuto službu nabízejí nezávislé portály, na nichž se mohou registrovat jednotliví provozovatelé e-shopů. Provoz portálů je zpravidla hrazen formou provizí za proklik návštěvníků na link, kterým jsou přesměrováni na konkrétní e-shop. V této souvislosti je zajímavá německá praxe a poměrně čerstvá judikatura, která se týká informování spotřebitele o konečné ceně. Tato praxe se dost liší od praxe české, přičemž ta německá je pro spotřebitele přehlednější a výhodnější.

Srovnání právní úpravy
V České republice je problematika informování spotřebitelů ohledně ceny zboží upravena především v zákoně o ochraně spotřebitele (z. č. 634/1992 Sb.) a v zákoně o cenách (z. č. 526/1990 Sb.). Podle těchto zákonů je nutno informovat spotřebitele o ceně včetně DPH, resp. zahrnující „všechny všechny daně, cla a poplatky“ – teprve pak je možno takovou cenu označit za „konečnou cenu“. Zákon o ochraně spotřebitele pak implementoval úpravu evropské směrnice č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách, která je obsažena v § 5 zákona o ochraně spotřebitele – nutno říci, že tato úprava připouští poměrně široký výklad a je třeba ji posuzovat vždy případ od případu.
V SRN je problematika informování spotřebitele o cenách upravena především nařízením německého ministerstva pro hospodářství a technologie, které by se dalo přeložit jako Nařízení o uvádění cen – Preisangabenverordnung, které budu dále v textu označovat jen jako „nařízení“ (je vydáno samozřejmě na základě zmocnění uvedeného v příslušném zákoně o uvádění cen). Jedním z podstatných bodů nařízení je § 1 odst. 2, podle něhož je podnikatel, který poskytuje spotřebiteli zboží nebo služby na základě smluv uzavíraných prostřednictvím komunikace na dálku, povinen uvést cenu nejen včetně daní, cel a poplatků, ale také vč. poštovného nebo jiných nákladů spojených s dodávkou či zasláním. Konečnou cenou dle uvedeného nařízení je potom cena uvedená včetně poštovného.
Dle § 1 odst. 6 nařízení je dále podnikatel povinen uvádět ceny zboží či služeb tak, by byl dodržen princip pravdivosti a zřejmosti ceny, zejména musí dbát na to, aby byly ceny jasně zřetelné a čitelné a v případě, že je cena složena z více položek (např. cena bez DPH, samotné DPH, náklady na balné či poštovné), musí být vždy zdůrazněna konečná cena, tzn. cena včetně daní, poplatků a nákladů spojených se zasláním zboží. 
V rámci české ustálené praxe koupě zboží na e-shopech se spotřebiteli zpravidla zobrazí cena včetně poštovného, pokud je placeno (větší e-shopy nabízejí možnost vyzvednout si zboží zdarma na vybraných odběrných místech). Naproti tomu srovnávače uvádějí pouze cenu, která se uvádí včetně DPH a případných dalších daní a poplatků.  Jak je tomu v SRN?

Rozhodnutí německého BGH
Zajímavý judikát byl v této souvislosti publikován v minulém roce v Německu. Jednalo se o nekalosoutěžní spor mezi dvěma provozovateli e-shopů s elektronikou. Předmětem sporu bylo chování žalovaného, který na srovnávači cen s roztomilým názvem froogle.google.de zadal cenu svého zboží takovým způsobem, že o nákladech spojených se zasláním zakoupeného zboží se mohl spotřebitel dozvědět až na stránkách provozovatele tohoto e-shopu. Tuto skutečnost označil žalobce za nekalosoutěžní s tím, že je rovněž v rozporu se shora zmiňovaným nařízením. K tomuto názoru se přiklonil i soud prvního stupně, který uložil žalovanému zdržet se takového jednání a nahradit žalovanému škodu. Odvolací soud zamítl odvolání žalovaného a rozsudek tak nabyl právní moci; odvolací soud se v odůvodnění opřel zejména o nařízení, ale rovněž o směrnici č. 2005/29/ES. Ještě pro vysvětlení uvádím, že i dle českého obchodního zákoníku by bylo možno označit jako nekalosoutěžní takové jednání, kterým by soutěžitel získal na úkor jiného soutěžitele výhodu tím, že v reklamě uvede klamavé údaje (byť by byly samy o sobě pravdivé) nebo by bylo možno je posoudit jako zavádějící srovnávací reklamu.
Žalovaný se obrátil na německý Nejvyšší spolkový soud (Bundesgerichstshof – BGH), který však jeho dovolání zamítnul jako nedůvodné. V odůvodnění svého rozsudku sice připustil, že průměrný spotřebitel sice očekává, že se zasláním zboží budou spojeny další náklady a že tyto náklady žalovaný na svých internetových stránkách zřetelně uvedl. BGH však odkázal na to, že u srovnávače cen očekává spotřebitel zcela jasnou a zřetelnou informaci o konečné ceně, tzn. o všech nákladech spojených s koupi zboží prostřednictvím e-shopu. To platí zvláště s ohledem na to, že náklady na poštovné se u jednotlivých provozovatelů e-shopů od sebe liší, a to nikoliv nepodstatně.
BGH dále zdůraznil, že už tím, že spotřebitel klikne na příslušný odkaz a je přesměrován na e-shop jednoho z mnoha dalších provozovatelů, učiní předběžnou volbu a je pravděpodobnější, že požadované popř. též další zboží zakoupí právě u provozovatele tohoto e-shopu (na úkor jiných provozovatelů, kteří se rovněž zobrazili na stránkách srovnávače u totožného zboží).  Lze totiž očekávat, že část spotřebitelů už nevynaloží námahu na to, aby si ještě jednou srovnali konečné ceny s přihlédnutím k nákladům na poštovné.
Tuto konkurenční výhodu, kterou získá provozovatel e-shopu, který uvedl cenu bez nákladů na poštovné, proto BGH považuje stejně jako soudy nižších instancí za nekalosoutěžní jednání natolik závažné, že byla žaloba zcela namístě.
Konečně BGH odkázal také na skutečnost, že na první pohled „výhodnější“ cenou dosahovala nabídka žalovaného lepšího umístění při zobrazení srovnání cen než nabídky ostatních provozovatelů.
Jak tedy vypadá výsledek srovnání cen na zmíněném serveru froogle.de ke dni napsání tohoto článku?

 
Jak můžeme vidět, výrobky se zobrazí podle relevantnosti jejich výskytu, nikoliv podle ceny. Nicméně spotřebitel si může zakliknout zobrazení právě podle „konečné ceny“ (Endpreis), a pak vypadá zobrazení tak, jak je zobrazeno níže. 


 


 

Spotřebitel má také možnost zakliknout si funkci „bezplatné zaslání“ (Kostenloser Versand) a v takovém případě se mu zobrazí pouze nabídka těch e-shopů, které  je nabízejí. Také ostatní německé srovnávače cen obsahují funkci „zobrazit cenu včetně poštovného“, jejíž zadání zpravidla změní pořadí, v jakém jsou e-shopy zobrazeny.

Závěr
Uvedené rozhodnutí BGH nebylo přijato s bezvýhradným nadšením, protože si protiřečilo s jiným rozhodnutím BGH, podle kterého je běžnému spotřebiteli jasné, že se zasláním mohou být spjaty dodatečné náklady. Navíc se cena může lišit v závislosti na volbě poskytovatele poštovních či přepravních služeb.  Krom toho je na zvážení, jak posoudit případy, kdy mají e-shopy ve větších městech odběrná místa (s odběrem zdarma) oproti jiným e-shopům, které je nemají. Přesto považuji německou praxi srovnávačů cen za lepší a přehlednější pro spotřebitele, protože v našich podmínkách se právě malinké e-shopy podbízejí nižší cenou, která je často v podstatě skrytě vyvážena výrazně vyššími náklady spojenými s dodáním zboží. A tyto konečné náklady jsou pro spotřebitele tím nejdůležitějším.

Autor: Mgr. Petr Otevřel, otevrel@lawyer.cz
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, obchodním a autorským právem. Autor publikuje z oblasti IT a přednáší IT firmám z oblasti práva informačních technologií. Je členem České společnosti pro systémovou integraci.