Software jako předmět právní ochrany

Autor: JUDr. Lukáš Jansa | Vloženo: 3. 10. 2014 16:48 | Přečteno: 13242X

V 70. letech minulého století oddělila společnost IBM software od hardwaru, čímž umožnila kopírování počítačových programů. Světová organizace duševního vlastnictví na tuto skutečnost zareagovala přiznáním statusu a ochrany počítačovým programům jako u děl literárních a tím i jejich podřízení Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886. Tento text se tak věnuje ochraně zejména komerčního softwaru z pohledu platné legislativy.

Vznik a předmět zákonné ochrany softwaru
Náš současný autorský zákon i evropská Směrnice 2009/24/ES stanoví, že počítačový program je chráněn jako dílo literární. Autorské právo chrání jak počítačový program jako celek, tak jeho „funkční“ části softwaru, a to v průběhu i vývoje programu (§2 odst.3 AutZ). Funkčnost nemusí být nutně samostatná (např. samostatný modul), ale i ve spojení s jinou částí, ačkoliv samostatná část funkční není. U soudního sporu pak bude naprosto klíčový znalecký posudek z oboru kybernetiky.
Mezinárodní, evropské i naše právní předpisy předpokládají splnění následujících podmínek ochrany softwaru:

• Původnost (originalita)

Software by měl být výsledkem vlastní duševní činností programátora. Každopádně dnešní softwarové inženýrství využívá často k tvorbě zdrojového kódu softwarových nástrojů a často je funkcionalita softwaru vyvíjená na základě koncepčních materiálů zpracovaných samotnou IT firmou či objednatelem. Podstatné je, že nedošlo ke kopírování zdrojových kódů cizího softwaru.
Směrnice 2009/24/ES, považuje za autorské dílo také přípravný koncepční materiál, pakliže je způsobilý k vytvoření funkčního počítačového programu (analýza a systémový design). Je třeba však podotknout, že autor přípravného koncepčního materiálu ovšem nebude z hlediska autorského zákona spoluautorem softwaru. Koncepční materiály navíc budou ve většině případů požívat ochrany jako obchodní tajemství (§ 504 občanského zákoníku).

• Objektivní vnímatelnost

Objektivní vnímatelnost softwaru se rozumí existence softwaru v jakékoliv formě (ve formě zdrojového či strojového kódu, v papírové či elektronické podobě, zobrazení funkčního softwaru uživateli, dočasné či trvalé).
Rozhodným okamžikem vzniku právní ochrany v průběhu vývoje softwaru je, okamžik, kdy programátor v programovacím jazyku vytvoří zdrojový kód funkční části programu. V tomto momentu vznikají autorovi – programátorovi autorská práva, resp. jeho zaměstnavateli právo jejich výkonu.
Evropský soudní dvůr v rozsudku C 393/09 ze dne 22. 12. 2010 konstatoval, že jakákoli forma vyjádření počítačového programu musí být chráněna od okamžiku, kdy by její rozmnožení způsobilo rozmnožení samotného počítačového programu, a umožnilo by tak počítači, aby plnil svou funkci. Nicméně jak je známo z rohodnutí Evropského soudního dvora ze dne 22.12.2010 ve věci Bezpečnostní softwarová asociace - Svaz softwarové ochrany proti Ministerstvo kultury ČR, tak např. tzv. grafické uživatelské rozhraní (GUI) chráněno jako počítačový program není. Je tedy nutné, aby byl počítačový program schopen rozmnožení, což je možné pouze ve formě zdrjových či strojových kódů.

Právní předpisy z ochrany vylučují nicméně myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu. Nápad nového softwaru či principů jeho fungování nepožívá právní ochranu. Stejně tak ani grafické uživatelské rozhraní není formou vyjádření počítačového programu a nedopadá na něj autorskoprávní ochrana. Jak říká rozsudek Evropského soudního dvora ve C 393/09 ze dne 22. 12. 2010:
„Grafické uživatelské rozhraní není formou vyjádření počítačového programu ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice Rady 91/250/EHS ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů, a nemůže se na něj vztahovat autorskoprávní ochrana počítačových programů podle této směrnice.“

Závěr
Jak z výše uvedeného textu plyne, předmětem právní ochrany je jakékoliv vyjádření funkční části či celku počítačového programu. Samostatnou ochranu mají rovněž i koncepční materiály směřující k vytvoření funkčního softwaru. Naopak nápad softwaru a jeho funkcí pokud nedosahují stupně rozpracovanosti, aby jej bylo možné považovat za koncepční materiál, ochranu postrádá. Příští článek bude vyjmenovávat již konkrétní práva k softwaru, a to jak z pohledu programátora, tak jeho zaměstnavatele či objednatele.

JUDr. Lukáš Jansa, jansa@lawyer.cz
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, kde se zabývá zejména právem informačních technologií a problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT. Autor publikuje z oblasti IT a přednáší IT firmám z oblasti práva informačních technologií, je spoluautorem odborné publikace Softwarové právo.