Prodej „použitého“ softwaru – zásadní rozhodnutí ESD v kauze usedSoft

Autor: Petr Otevřel | Vloženo: 4. 7. 2012 17:14 | Přečteno: 11477X

Již v roce 2007 byl na portále PravoIT publikován článek Prodej software z druhé ruky. Je to legální? Právě tento týden měl u Evropského soudního dvora (ESD) dohru jeden ze sporů zmíněných v uvedeném článku – konkrétně se týkal možnosti dalšího prodeje softwaru, který předtím nabyvatel legálně stáhnul z internetu. Je možno uvést, že závěry ESD jsou zcela zásadní a konečně vnáší více právní jistoty do této problematiky.

Trocha historie

Celá problematika se týká institutu „vyčerpání autorských práv na rozšiřování“, který je zakotven mj. v § 14 odst. 2 českého autorského zákona. Tento institut vzniknul v důsledku judikatury Evropského soudního dvora již v sedmdesátých letech minulého století a později se dočkal kodifikace v evropských směrnicích. Zjednodušeně řečeno znamená institut vyčerpání autorských práv, že autor nebo nositel autorských práv (např. právnická osoba – výrobce softwaru) poté, co poprvé prodá rozmnoženinu autorského díla, nemůže nad touto konkrétní rozmnoženinou vykonávat kontrolu jejího dalšího rozšiřování. Tzn. první nabyvatel jí může dále prodat třetí osobě, aniž by do těchto dalších prodejů nebo dalších dispozicí s rozmnoženinou mohl autor jakkoliv zasahovat nebo je omezovat. Samozřejmě se jedná pouze o rozšiřování, nabyvatel tedy nemůže rozmnoženinu bez dalšího dále rozmnožovat, pronajímat apod.

Hmotné nosiče vs. on-line stažení softwaru

Ve zmíněném článku jsem popisoval spor OEM-verze a to, že německé soudy jednoznačně dovodily, že se institut vyčerpání práv vztahuje i na software, v daném případě rozšiřovaný ve formě CD nosičů.

Problematický však zůstal i nadále případ, kdy nabyvatel žádným hmotným nosičem autorského díla nedisponoval, protože šlo o software stažený prostřednictvím internetu, obvykle ze stránek výrobce/distributora softwaru. Rovněž v Německu proběhlo několik sporů, které vedli velcí výrobci softwaru se společností usedSoft, která prodávala právě „použité“ licence, které získala od nabyvatelů, kteří je nabyli obvykle jako tzv. síťové licence a z důvodu malého vytížení vlastními uživateli část z takových licencí prodávali dále (blíže ve shora zmíněném článku popř. v publikaci Softwarové právo, ve které jsme tomuto tématu věnovali celou samostatnou kapitolu).

Společnost usedSoft některé tyto spory prohrála, zejména s ohledem na argument, že se u on-line zpřístupnění softwaru ke stažení nejedná o zmíněný „první prodej rozmnoženiny“ a tak nelze vůbec aplikovat institut vyčerpání autorských práv. Společnost usedSoft se však nevzdala a ve sporu usedSoft vs. Oracle podala dovolání k německému Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud se s tzv. předběžnými otázkami obrátil na ESD.

Rozhodnutí ESD

Cílem tohoto článku není podat zde komplexní právní rozbor této problematiky (ta by měla být obšírněji popsána v některém z příštích vydání časopisu IT Systems), ale pouze základní teze uvedeného rozhodnutí:

I smluvní vztah, na základě kterého nabyvatel se souhlasem nositele autorských práv stáhne software, lze klasifikovat jako první prodej rozmnoženiny počítačového programu ve smyslu směrnice Rady 2009/24/EHS o právní ochraně počítačových programů. Předání on-line je totiž funkčním ekvivalentem předání na hmotném nosiči.
Je přitom nerozhodné, zda má výrobce ve smlouvě (licenční nebo jiné) uvedeno ujednání, které omezuje možnost disponování se staženým softwarem – např. v předmětném sporu měl Oracle mj. ustanovení o tom, že „užívací právo“ k software je „nepřevoditelné“. ESD konstatoval, že takto by institut vyčerpání autorských práv neměl žádný význam, když by nositel autorských práv mohl vyloučit touto cestou jeho účinky.
Ani případ, kdy dochází na základě smlouvy o údržbě (resp. jiné obdobné smlouvy, jejímž předmětem je maintenance či subscription) ke stahování patchů, update či upgrade původního softwaru a tím k jeho změnám, nebrání k aplikaci institutu vyčerpání autorských práv – ten se vztahuje vždy na poslední aktuální verzi takového softwaru.
Původní nabyvatel, který přistoupí k dalšímu prodeji hmotné či nehmotné rozmnoženiny počítačového programu, musí učinit svou vlastní rozmnoženinu v okamžiku jejího dalšího prodeje nepoužitelnou, aby se vyhnul porušení výlučného práva na rozmnožování počítačového programu.
Dle rozhodnutí ESD dojde k vyčerpání autorských práv na rozšiřování rozmnoženiny tehdy, když výrobce softwaru poskytnul vedle svolení ke stažení této rozmnoženiny z internetu na nosič dat, poskytnul k uvedené rozmnoženině také právo ji užít bez časového omezení.