Předsmluvní odpovědnost - 2. díl

Autor: Mgr. Petr Otevřel | Vloženo: 8. 8. 2017 10:19 | Přečteno: 4200X

V minulém díle jsme si vysvětlili obsah předsmluvní informační povinnosti, která v oblasti IT dopadá zejména na dodavatele IT řešení. Porušení informační povinnosti může vést až k odstoupení od smlouvy, přestože bylo dodáno řešení splňující technické parametry sjednané ve smlouvě. V tomto článku, který vyšel v čísle 5/2017 časopisu IT Systems, se budu naopak zabývat tím, že ani předsmluvní informační odpovědnost není neomezená a nelze ji vykládat příliš extenzivně. 

Kde jsou limity informační povinnosti?

Při výkladu předsmluvní informační povinnosti nelze zapomínat na pojem „odborník“ (viz první díl tohoto článku) a rovněž na pojem „slabší smluvní strana“. Slabší smluvní stranou může být i podnikatel ve vztahu vůči jinému podnikateli, který vůči němu „zneužil kvalitu odborníka“ k vytvoření nerovnovážného vztahu. Je tedy zřejmé, že i při výkladu obsahu a rozsahu předsmluvní informační povinnosti bude hrát roli, nakolik vyrovnané či nevyrovnané je postavení smluvních stran. 

Omezení informační povinnosti (OLG Köln)

Objednatel jako žalobce objednal vytvoření a implementaci informačního systému určeného pro strojírenskou výrobu, přičemž měl zájem mj. o vícejazyčnost informačního systému (protože provozuje řadu dceřiných společností po celém světě) a o variabilitu systému umožňujícího mu po zadání technických kritérií vyrábět na téže výrobní lince celou řadu dílů. Zatímco první etapa byla provedena a převzata bez výhrad, během druhé etapy se projevila nespokojenost objednatele s vlastnostmi informačního systému, zejména měl objednatel výhrady ke způsobu vyřešení vícejazyčnosti a také k omezené možnosti zapisovat nová zadání do informačního systému (objednatel tvrdil, že systém umožňuje zapisovat jen nedostatečný počet znaků). Termín předání systému byl opakovaně prodlužován, k předání však nedošlo. Důvodem sporu byla právě ne zcela jasná a přesná specifikace některých vlastností systému, které si poté každá strana interpretovala jinak. Objednatel odstoupil od smlouvy a uplatnil nárok na náhradu škody a na vrácení dosud uhrazených zálohových plateb a také na náhradu škody, která mu vznikla v souvislosti s neúspěšnou implementací, především v důsledku vynaloženého času příslušných zaměstnanců, nákladů spojených s prováděním školení a také plateb, které musel objednatel uhradit poskytovateli stávajícího systému (který měl být nahrazen). 

Soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítnul, protože podle něj objednatel jako žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že by informační systém měl vady, tedy odchylky oproti vlastnostem, které byly sjednány ve smlouvě. Objednatel se proti rozhodnutí odvolal a zdůraznil, že podle něj implementovaný systém vadný je, přičemž žalovaný dodavatel je povinen jako odborník dodat informační systém v takové podobě, která vyhovuje potřebám objednatele, i když některé vlastnosti nebyly výslovně sjednány. 

Soud druhého stupně však potvrdil rozhodnutí prvoinstančního soudu, takže žaloba byla pravomocně v plném rozsahu zamítnuta. Soud jednak konstatoval, že žalobce neprokázal, že dodaný informační systém má vady ve smyslu odchylek oproti vlastnostem sjednaným ve smlouvě. Dále odvolací soud zdůraznil, že v daném případě neshledal ani porušení informační povinnosti ze strany dodavatele. Podle odvolacího soudu je především úkolem objednatele, sestavit požadavky a cílový stav informačního systému, který má být dodán. Dodavatel přitom vyvinul součinnost, komunikoval s objednatelem a řešil jeho mnohdy až dodatečné požadavky. Soud pak uvedl, že při posouzení rozsahu informační povinnosti je třeba zohlednit také to, jaké postavení má objednatel vůči dodavateli. V daném případě se jednalo o objednatele – žalobce, který disponuje vlastním IT oddělením a rovněž rozsáhlými zkušenostmi s užíváním obdobného informačního systému jiného výrobce. Nemá sice postavení odborníka, ale má postavení „laika zkušeného v oblasti IT“, od něhož může dodavatel oprávněně očekávat přesné zadání (OLG Köln).

Jak vyplývá ze shora uvedeného rozhodnutí, jinak by měl soud posuzovat povinnosti dodavatele IT řešení vůči nadnárodní společnosti, která disponuje vlastním IT oddělením a využívá nebo může využívat externí poradce, a jinak vůči malé společnosti, která nedisponuje takovými možnostmi. 

Svoji roli hraje také úprava součinnosti objednatele. Je-li ve smlouvě stanovena rozsáhlá součinnost a informační povinnost objednatele, může v případě sporu dodavatel poukázat na skutečnost, že vycházel z informací a podkladů objednatele a oprávněně očekával, že mu budou určité skutečnosti či specifikace sděleny včas. Pak bude mít objednatel mnohem nižší šanci odmítat plnění s odkazem na nesplnění předsmluvní informační povinnosti, protože podle smlouvy byl během projektu sám povinen spolupůsobit na specifikaci finální podoby řešení. To platí zejména v případech, kdy se jedná o dodávku a implementaci složitějších řešení, kdy samotné smluvní strany předpokládají upřesňování specifikace nebo vypracování analýzy. 

Spíše na okraj uvádím, že předsmluvní informační povinnost dodavatele se neuplatní v oblasti veřejných zakázek, kdy je „pánem smlouvy“ zadavatel (objednatel), který navíc disponuje týmy profesionálů, zkušenostmi i dostatečnými prostředky nezbytnými k zajištění případných externích poradců. 

Doporučení pro smluvní praxi

Shora uvedené rozhodnutí velice dobře reflektuje fakt, že zejména u větších projektů je úspěch závislý na obou stranách, a na tom, jakým způsobem jsou kontraktace i samotný projekt vedeny. Toto si v praxi často objednatelé neuvědomují a podceňují počáteční fázi, ať už samotné zadání, ale také analytickou část projektu. Přitom právě v rámci analýzy mají smluvní strany jedinečnou možnost upřesnit obecné cíle, i konkrétní technickou specifikaci, a především si vysvětlit řadu věcí. 

V praxi se občas setkáváme se spory, kdy se objednatel zdráhá převzít plnění, což odůvodňuje poměrně neurčitě tím, že to pořád „tak nějak není ono“. Objednatelé si však často nepřipouští, že sami nesplnili své úkoly v rámci projektu a nevěnovali mu ve fázi analýzy dostatečnou pozornost. Když takový objednatel později zjistí, že průběžná podoba informačního systému mu nevyhovuje, snaží se situaci „zachránit“ zadáváním víceprací. Výsledkem je stav, kdy se cena projektu i termíny plnění výrazně odlišují od ceny a termínů sjednaných ve smlouvě, vzájemné nepochopení se stupňuje a oběma stranám dochází trpělivost. Soudní spor je potom doslova na spadnutí. Když spor analyzuji a shromažďuji případné důkazy, často zjišťuji zásadní nedostatky smlouvy i podcenění projektového řízení. 

Bez ohledu na to, zda objednatel má či nemá postavení „laika zkušeného v IT“, proto dodavatelům doporučuji:

1) Upravit ve smlouvě

• účel smlouvy, popis stávajícího a cílového stavu (počty uživatelů, jaká zlepšení oproti stávajícímu stavu nebo systému by měl přinést informační systém nebo jiné řešení dodavatele)
• prohlášení, že objednatel disponuje vlastními odborníky, popř. má možnost konzultovat předmět plnění s dodavatelem i externími odborníky, a že porozuměl předmětu smlouvy včetně příslušných příloh (nabídka dodavatele, technická specifikace, analýza apod.)
• provádění analýzy, vč. způsobu provedení analýzy a povinností objednatele věnovat jí náležitou pozornost, tedy zejména povinnosti objednatele poskytovat informace a součinnost prostřednictvím kvalifikovaných osob a reagovat ve sjednaných lhůtách
• odkaz na analýzu, pokud byla provedena již dříve na základě samostatné smlouvy, včetně prohlášení, jako je shora v bodě b. 
• prohlášení smluvních stran, že specifikace plnění po případných změnách provedených na základě analýzy, je konečná a dodavatel není povinen provádět dodatečné úpravy a vícepráce dle pokynů objednatele

2) V průběhu projektu

• jasně verifikovat souhlas s analýzou, v případě analýzy formou workshopů připravit vždy zápis o průběhu workshopu a tento si nechat potvrdit objednatelem
• konzultovat s právníkem průběžně jakékoliv neshody v rámci projektu (členové projektových týmů obvykle neberou na vědomí, co přesně bylo sjednáno ve smlouvě a někdy se od povinností nevědomky odchýlí)

Závěr

Ačkoliv není zatím jasné, jakým způsobem budou české soudy rozhodovat obdobné spory, které byly zmíněny v tomto článku i jeho předchozím díle. Ale už nyní se v praxi setkávám s argumentací objednatelů, kteří se snaží zpochybňovat převzetí díla právě s poukazem na to, že dodavatel měl sám zjistit (nejpozději během analýzy), co vlastně objednatel potřebuje. Především dodavatelům IT řešení proto mohu doporučit, aby se při sjednávání smlouvy i později během projektu drželi doporučení uvedených v tomto článku.

Autor: Mgr. Petr Otevřel, otevrel@lawyer.cz
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři s.r.o., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, autorským a obchodním právem.