Právní povaha doménových jmen - I. díl
Autor: Mgr. et Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 9. 4. 2010 14:44 | Přečteno: 11163XV praxi bývají často v souvislosti s doménami užívány pojmy jako „vlastník“ domény, „koupě“ nebo „převod“ domény apod. Na jednu stranu to je pochopitelné, protože význam těchto pojmů je lidem dobře znám a vědí, co si pod těmito pojmy představit. Na druhou stranu jsou takové pojmy často určeny k použití se zcela odlišnými právními instituty, než jakým je doménové jméno. Otázkou je, jak je vlastně možné doménu z právního hlediska klasifikovat?
Právní klasifikace doménového jména
V první řadě je nutno říci, že doménové jméno není v českém právním řádu nijak zakotveno. V žádném platném právním předpisu nenalezneme definici domény, ať už se jedná o předpisy obecné povahy, jako občanský zákoník, nebo o předpisy povahy speciální, úžeji se dotýkají problematiky internetu, jako např. zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti, známý také jako tzv. „antispamový zákon“. Definici domény nenalezneme ani v souvisejícím komunitárním předpisu, kterým je Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech služeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu (neboli Směrnice o elektronickém obchodu). V posledních dvou předpisech je doménové jméno zmíněno pouze v souvislosti s definicí tzv. obchodních sdělení, aniž by však bylo přímo definováno. Pokud bychom chtěli nalézt nějakou, byť stručnou legální definici domény, museli bychom za hranice, konkrétně do slovenského zákona č. 22/2004 Sb. o elektronickom obchode, podle něhož se doménou dle ust. § 2 písm. d) bod 1. rozumí „symbolická adresa v elektronickej komunikačnej sieti“.
Necháme stranou všechna možná hlediska, z nichž je možné doménu definovat (např. hledisko technické, hledisko účelu, hledisko uživatelské apod.), a omezíme se na všeobecně přijímané konstatování, že se jedná o sled znaků, jednoznačně identifikující jedno konkrétné místo v síti. Vzhledem k tomu, že doménové jméno jednak není upraveno žádným právním předpisem, a jednak jsou jakákoli práva osob k němu založena na výhradně smluvní bázi (na základě smlouvy o registraci doménového jména), spadá tato problematika do oblasti civilního práva, tedy do oblasti občanskoprávní. Ust. § 118 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, práva a jiné majetkové hodnoty. Z této definice vyplývá nutnost jakýkoli předmět občanskoprávních vztahů podřadit pod některý z těchto tří pojmů. Společným znakem definic doménového jména je východisko, že se jedná o určitý druh označení („sled písmen umožňujících identifikaci počítače“, „unikátní jméno, jednoznačně identifikující místo na internetu“, případně „symbolické jméno“). S přihlédnutím tomuto východisku lze jednoznačně vyloučit, že by doménové jméno mohlo být považováno za právo - samotnou doménu je nutno odlišit od práv jednotlivých osob k této doméně, tedy od jejich oprávnění chovat se k této doméně určitým způsobem, tudíž se jedná o dvě pojmově neslučitelné kategorie občanskoprávních vztahů, když předmětem každé z nich jsou odlišné hodnoty.
Doména jako věc v právním smyslu
Poněkud méně jasný může být přístup ke kategorizaci domény jakožto věci. Současná právní úprava věc v právním smyslu nedefinuje, pouze diferencuje v rámci tohoto pojmu na podkategorie (věci movité a nemovité, dále hovoří o příslušenství a součásti věci). Za tohoto stavu dnešní právní úpravy se poukazuje na definici, obsaženou v ust. § 13 odst. 1 zrušeného zákona č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (byl zrušen v roce 1991 aktuálně platným obchodním zákoníkem), podle níž jsou věcmi „hmotné předměty a ovladatelné přírodní síly, které slouží potřebám lidí“. Z této definice někteří autoři usuzují, že vzhledem k tomu, že z technického hlediska je doména elektromagnetickým záznamem, uloženým na pevném disku DNS serveru, jde o ovladatelnou sílu, sloužící potřebám lidí, a tudíž o věc v právním smyslu. Jednak je však nutno poukázat, že tato definice nejen, že pochází z již neplatné právní úpravy, ale zejména pochází z doby, kdy celková společenská i situace i úroveň technologického vývoje společnosti byla značně odlišná od té dnešní, s níž je fenomén domén nerozlučně spjat. Současný právní výklad pojmu věc, zastávaný rovněž soudy v jejich rozhodovací praxi, sice do jisté míry z výše uvedené definice vychází, přesto se od ní však významně liší. Podle této výkladové praxe jsou za věci považovány „hmotné předměty za předpokladu, že jsou ovladatelné a užitečné, tj. že slouží potřebám lidí“. Tato definice tedy stanoví jako základní podmínku, aby se jednalo o „hmotný předmět“, kterým doménové jméno zcela jistě není. Proto je dle mého názoru nutno konstatovat, že výše uvedené chápání domény jakožto věci je založena na značně extenzivním výkladu pojmu věc, a nemá oporu v platné právní úpravě ani ve výkladové praxi (tato otázka je však v odborné literatuře stále živá).
Doména jako „jiná majetková hodnota“
Nezbývá tedy, než vylučovací metodou kategorizovat doménu jako tzv. jinou majetkovou hodnotu. Tento pojem rovněž není zákonem definován, často bývá chápán jako jakási zbytková kategorie, zahrnující vše, co nelze definovat jako věc nebo jako právo, za předpokladu, že to má jistou ekonomickou hodnotu. Negativním vymezením lze dojít k závěru, že se v případě jiné majetkové hodnoty musí (1.) jednat o hodnoty majetkové, a (2.) o jiný předmět, než o věc v právním smyslu, než byt či nebytový prostor anebo o právo. Z hlediska tohoto přístupu by bylo zcela jistě možné doménové jméno do této kategorie zařadit. S kategorií jiných majetkových hodnot souvisí ještě pojem „nehmotný statek“. V literatuře lze nalézt určitý nesoulad v názoru, zda jsou nehmotné statky jinou majetkovou hodnotou, a tudíž podkategorií v rámci této kategorie předmětů občanskoprávních vztahů, anebo zda se jedná o samostatný předmět občanskoprávních vztahů. Vzhledem k výše uvedenému širokému vymezení kategorie „jiné majetkové hodnoty“ (viz. negativní vymezení), a vzhledem k jednoznačné definici předmětů občanskoprávních vztahů dle § 118 odst. 1 občanského zákoníku, se dle mého názoru lze přiklonit k tvrzení, podle něhož jsou nehmotné statky jinou majetkovou hodnotou, když nejsou ani věcí, bytem nebo nebytovým prostorem, ani právem.
Pokračování příště
V tomto článku jsou zmíněny názory autorů následujících publikací:
Pelikánová, R.; Čermák, K. Jr.: Právní aspekty doménových jmen. Praha, Linde Praha, a.s., 2000.
Svoboda, P. a kol.: Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha, Linde Praha a.s., 2001. Str. 25
Telec, I.; Tůma, P.: Autorský zákon, komentář. C.H.Beck, Praha, 2007.
Autor: Mgr. et Mgr. Petr Mališ, email: malis@lawyer.cz
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami (vedoucí sekce www.trademarks.cz) a rovněž obchodním a pracovním právem.