Pomlčkové domény v judikatuře – parazitují na doménách bez pomlčky nebo nikoliv? (II. část)

Autor: Mgr. et Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 18. 1. 2012 15:00 | Přečteno: 6912X

Tímto článkem navazuji na předchozí článek Pomlčkové domény v judikatuře – parazitují na doménách bez pomlčky nebo nikoliv? (I. část)
 

Nekalá soutěž
Konečně se soud nijak nevypořádal ani se skutečností, že stránky žalovaného umístěné pod pomlčkovou doménou jsou po kliknutí na některou z nabídek přesměrovány na stránky pod zcela odlišnou doménou, na nichž žalovaný reálně provozuje svou inzertní službu. Napovídá to úmyslu žalovaného využít známosti domény žalobce k přilákání pozornosti uživatelů k jeho vlastním stránkám. Vzhledem k tomu, že stránky žalobce pod bezpomlčkovou doménou jsou dlouhodobě mezi spotřebitelskou veřejností známy, přičemž žalobce této známosti dosáhl za cenu značných a dlouhodobých nákladů, je taková snaha žalovaného využít těchto nákladů ve svůj prospěch jednáním, nacházejícím se v rozporu s dobrými mravy hospodářské soutěže (což je jedna ze základních podmínek nekalé soutěže).

Jak by věc nejspíše posoudil Rozhodčí soud při AK a HK ČR
Nesprávnost a neúplnost rozhodnutí Městského soudu v Praze obzvláště vynikne, dáme-li je do souvislosti s rozhodovací praxí rozhodčích orgánů ve sporech o doménová jména. Tímto orgánem je v České republice Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „Rozhodčí soud při AK HK“), který je na základě tzv. veřejné rozhodčí nabídky příslušný k rozhodování sporů týkajících se domén mezi držitelem domény a registrátorem, i mezi držitelem a třetími osobami (čl. 16 aktuálního znění Pravidel registrace doménových jmen v ccTLD .cz, vydaná sdružením NIC.cz).

V rozhodnutích Rozhodčího soudu při AK HK nalezneme množství těch, která byla vydána právě v situaci, kdy doména tvořící předmět sporu byla podobná ochranné známce žalobce, v důsledku čehož soud žalobě vyhověl. Například v rozhodnutí sp. zn. 00080, vydaném v roce 2011, soud konstatoval zaměnitelnost domény a ochranné známky i v případě, že jediným odlišujícím znakem je záměna pořadí jednotlivých slovních prvků. Tuto záměnu dle soudu nelze považovat za dostatečně odlišující, protože uživatelům internetu je obecně známo, že osoby, podnikající v prostředí internetu, běžně registrují množství domén, aby pokryly různé varianty a kombinace označení a vyhnuly se tak jeho zneužití jinými osobami. V důsledku této běžné praxe tedy uživatel může snadno předpokládat, že označení, v němž se vyskytují tytéž slovní prvky ale v opačném pořadí, je používáno stejnou osobou jako označení původní. Podíváme-li se na tento případ optikou Městského soudu v Praze, použitou v případu pomlčkové domény, kterého se týká tento článek, pak musíme konstatovat, že přehození pořadí slovních prvků v doméně znamená podstatně větší odlišnost, než pouhé doplnění pomlčky – k zadání domény obsahující slovní prvky v jiném pořadí je od počátku nutno použít zcela jiné klávesy, než pouhou jednu klávesu s pomlčkou. Uživateli zadávající doménu s odlišným pořadím slovních prvků hrozí tedy fakticky podstatně nižší riziko omylu, než uživateli zadávajícího doménu lišící se pouze pomlčkou – přesto Rozhodčí soud při AK HK takovou doménu (tedy obsahující slovní prvky v odlišném pořadí) shledal zaměnitelnou s ochrannou známkou žalobce. Proč by tedy neměla být shledána zaměnitelnou doména, která se odlišuje od ochranné známky v pouhé pomlčce, zatímco pořadí všech ostatních zadávaných znaků je zcela shodné?

V témže rozhodnutí uvedl Rozhodčí soud při AK HK další zajímavý závěr – k zásahu do práv k ochranné známce dochází už prostou registrací domény. Při registraci domény se v databází vedené příslušným správcem (NIC.cz) provede záznam, kterým je jakékoli jiné osobě zamezeno tutéž doménu registrovat pro sebe. Je tím tedy zabráněno v registraci i těm osobám, které na použití domény mají silnější právo než její skutečný držitel. Pokud tedy někdo registruje název domény, který je identický nebo výrazně podobný cizí ochranné známce nebo obchodní firmě, nemusí prakticky vykonávat žádnou další aktivitu na to, aby jeho jednání mohlo být považováno za protiprávní a aby mu taková doména mohla být odebrána. To pochopitelně neznamená, že by veškeré domény, které jsou podobné jiným používaným označením, byly neregistrovatelné. Pokud je doména používána způsobem, který neznamená parazitování na známějším označení nebo blokaci domény, pak se s vysokou pravděpodobností proti takovému užívání nikdo nebude aktivně bránit. V opačném případě však soud může vyhodnotit samotnou registraci jako důkaz užití označení v obchodním styku, když brání oprávněné osobě v plnohodnotném využití takového označení v doméně.

Analogie dle pravidel řízení  o generických doménách .com, .net apod.?
Tento přístup není zcela nepodobný koncepci absence dobré víry při registraci, kterou zastávají rozhodčí orgány v rámci tzv. UDRP řízení, tedy řízení o generických doménách (.com, .net, .biz apod.), které se řídí pravidly rozhodčího řízení pro doménová jména („Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy“, dostupné na stránkách organizace ICANN – Internet Corporation for Assigned Names and Numbers). Jednou z rozhodčích organizací, oprávněných k rozhodování sporů týkajících se těchto domén, je rovněž Rozhodčí soud při AK HK. Tato pravidla stanoví 3 základní faktory, které je nutno v řízení s pozitivním výsledkem prozkoumat, aby mohla být doména odňata jejímu držiteli:
1)    doména musí být shodná nebo zaměnitelně podobná s ochrannou známkou žalobce nebo s označením, na něž má žalobce právo;
2)    žalovaný nemá na držení domény žádný oprávněný zájem;
3)    doména byla zjevně registrována žalovaným nikoliv v dobré víře.

Právě konstatování nedostatku dobré víry bývá nejobtížnější (tento nedostatek dobré víry se musí vztahovat k okamžiku registrace domény). Ačkoli UDRP pravidla nejsou pro řízení o .cz doménách nijak závazná, lze odraz tří výše uvedených faktorů v judikatuře vydané  doménám .cz nalézt. Je jím i výše uvedený rozpor samotné registrace domény s právy žalobce k jeho ochranné známce nebo obchodní firmě, který se těchto faktorů dotýká a doplňuje je, a to zejména faktor dobré víry. Vztáhneme-li tento faktor na případ, o němž pojednává tento článek, lze si velice snadno vytvořit závěr o nedostatku dobré víry žalovaného už při samotné registraci domény v roce 2007. Tento nedostatek lze vyvodit z jeho zjevné vědomosti o známé (bezpomlčkové) doméně žalobce, z absence snahy jakkoli více svou doménu odlišit od domény žalobce, a zejména z účelu stránek umístněných pod pomlčkovou doménou, které mají za úkol uživatele pouze přesměrovat na stránky žalovaného pod doménou zcela jinou. Zpětně je důkazem zlé víry rovněž finanční požadavek žalovaného na úplatu za převod domény.

Závěr
Z výše uvedených postřehů, kterými jsem chtěl zasadit rozhodnutí Městského soudu v Praze do kontextu nejen relevantních právních předpisů, ale také do kontextu rozhodovací praxe rozhodčích orgánů, vyplývá vysoká pravděpodobnost zcela odlišného výsledku sporu v případě podání žaloby týkající se čistě samotného převodu domény k rozhodčímu soudu při AK HK. Vedle toho nelze pominout absenci jakéhokoli známkoprávního zdůvodnění rozhodnutí, které se vůbec nezabývalo zaměnitelností domény s ochrannou známkou žalobce. Samozřejmě nelze předvídat, jak ve věci rozhodne odvolací soud, nicméně je patrné, že zatímco obecné soudy se v doménových otázkách řídí často jen velice kusými argumenty a nejsou schopné vzít v potaz veškeré relevantní argumenty vyplývající ze současné praxe uživatelů internetu, rozhodčí soudy se řídí poměrně jednoznačnými pravidly pro rozhodování sporů z příslušných domén (národních nebo generických) a jejich rozhodování zaručuje určitou míru předvídatelnosti a konzistence.

Autor: Mgr. et Mgr. Petr Mališ, advokát, malis@lawyer.cz
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami (vedoucí sekce www.trademarks.cz) a rovněž obchodním a pracovním právem.