Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Odpovědnost za obsah na internetu (2. díl)

Autor: Mgr. Petr Otevřel | Vloženo: 25. 7. 2007 13:28 | Přečteno: 10331X

V minulém díle jsme se zabývali mj. problematikou odpovědnosti za umístění odkazu na stránky s protiprávním obsahem, přičemž odpovědná osoba neměla z tohoto jednání přímý prospěch. V úvahu však připadají i jednání, kdy právě „vhodné“ umísťování odkazů může být bezprostředně směřovat k porušení cizích práv. Těmito případy se budeme zabývat ve druhém díle. Třetí díl se bude věnovat odpovědnosti těch subjektů, které zprostředkovávají přístup k internetu nebo určitým službám. 
Odkaz jako prostředek k porušení práva
 
Deep linking
Jedním z nejvíce diskutovaných způsobů je tzv. deep linking, kdy odkaz nesměřuje na hlavní stránky (např. www.systemonline.cz), ale přímo na nějakou podstránku (např. http://prehledy.systemonline.cz/1-2-crm-systemy.html). Ten, kdo umísťuje odkaz, tedy využívá jiné internetové stránky. V SRN byly dlouho vedeny diskuse o tom, zda tímto způsobem nedochází ke sdělování autorských děl bez souhlasu autorů či k neoprávněnému vytěžování databází. Spolkový soud však v rozhodnutí „paperboy“ rozhodl, že umístění tzv. deep linků nepředstavuje zásah do autorských práv ani neoprávněné vytěžování databází. V uvedeném rozhodnutí šlo o spor vydavatelství s provozovatelem bezplatné vyhledávací služby pod názvem paperboy, která na základě zadání klíčových slov prohledává zpravodajské servery a další prameny informací, jako jsou stránky státních orgánů nebo politických stran a zobrazí pouze články vztahující se k těmto klíčovým slovům; uživateli se zobrazí právě deep linky, které jej přesměrují přímo na konkrétní podstránku. Soud ovšem rozumně poukázal na to, že odkazy jsou jedním ze základů komunikace na internetu a dovodil, že ten, kdo na internet umístí text či jiné autorské dílo, je srozuměn s tím, že k němu budou mít uživatelé internetu přístup. Umístěním deep linku vyhledávací služba takový přístup pouze ulehčuje a není na závadu, že je tímto způsobem obcházena reklama uvedená na úvodní stránce. Soud ovšem zároveň uvedl v odůvodnění, že by se jednalo o zásah do autorských práv, pokud by ten, kdo používá deep-linků jejich prostřednictvím obcházel technické prostředky určené k zabránění takového jednání, např. kterými by vydavatelství bránilo zobrazení ve vyhledávačích apod.
 
Inline linking
Při inline linkingu dochází k zahrnutí cizí obrazové či zvukové složky do internetových stránek provozovatele, přičemž uživatel zpravidla není schopen vůbec poznat, že si provozovatel stránek tento obsah „vypůjčil“. Jde samozřejmě o protiprávní jednání, podle okolností může jít zejména o porušování autorských práv nebo nekalosoutěžní jednání. Jestliže jsme výše uváděli že samotné umístění odkazu je přípustné, tento způsob lze interpretovat jako sdělování cizího díla veřejnosti bez souhlasu autora. Takto mj. rozhodnul soud v SRN v případě, kdy šlo o použití fotografie bez souhlasu autora prostřednictvím tzv. framingu.
 
Framing
Tato technika využívá rozdělení internetových stránek na jednotlivé rámce. Provozovatel stránek umístí odkaz, který otevře cizí stránku v jednom z rámců, přičemž záhlaví i postranní rámce zůstanou. Cizí obsah tak působí, jako by byl stále součástí internetových stránek provozovatele, čímž je klamán uživatel a může dojít i k neoprávněnému použití ochranných známek a rovněž k neoprávněnému sdělování cizího autorského díla veřejnosti, ačkoliv není na serveru provozovatele stránek umístěno či zkopírováno (např. odkaz na cizí odborný text, on-line lexikon nebo fotografie). Pochybné je takové jednání též z hlediska nekalosoutěžního, protože může zakládat parazitování na soutěžiteli nebo porušovat tzv. generální klauzuli, protože provozovatel může takto získávat neoprávněnou konkurenční výhodu (dělá se lepším, než ve skutečnosti je).
 
Odpovědnost za reklamní bannery
Odpovědnost za reklamní bannery úzce souvisí se shora uvedenou problematikou. Banner je zpravidla grafickým dílem a zahrnuje odkaz na internetové stránky inzerenta. Může tak dojít k porušení práv ke grafickému dílu při tvorbě banneru nebo k  použití odkazu na protiprávní odkaz. Odpovědným přitom může být nejen inzerent (který je odpovědný i za stránky, na které banner odkazuje), ale také provozovatel stránek, na kterých byl banner zprovozněn (bude záležet na okolnostech stejně jako u odkazů viz shora).
 
Důsledky zásahu do cizích práv
Shora uvedeným jednáním lze porušit zejména osobnostní práva, práva autorská, práva k ochranným známkám a v neposlední řadě též může dojít k nekalosoutěžnímu jednání.
Obecně lze říci, že poškozený se může domáhat zdržení se závadného jednání a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění (především při zásazích do osobnostních práv či nekalé soutěži), náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení určené dle občanského či obchodního zákoníku nebo autorského zákona.
Přiměřené zadostiučinění může představovat např. zveřejnění omluvy nebo rozsudku, a to na náklady toho, kdo se dopustil protiprávního jednání.
Vyloučena není pochopitelně ani trestněprávní odpovědnost nebo odpovědnost za správní delikt.
 
Závěr
Rozsah tohoto článku nedovoluje zabývat se všemi okolnostmi uvedeného tématu. Nicméně je zřejmé, že v blízkém zahraničí ale i jinde v Evropě probíhá mnoho soudních sporů a provozovatelé či správci internetových stránek věnují při tvorbě prezentací a informačních serverů značnou pozornost právním aspektům, počínaje volbou nekonfliktního doménového jména a umístěním odkazu konče. Je nanejvýše vhodné, aby stejnou pozornost věnovali svým internetovým stránkám i české subjekty, protože zvláště v hospodářském prostoru EU se může snadno přihodit, že se ocitnou ve víru zbytečných sporů. Podle evropských procesních předpisů je možno za určitých podmínek zažalovat např. český subjekt přímo před francouzským či německým soudem, pokud žalobce dovodí, že v tomto členském státě došlo např. k porušení práv z ochranné známky nebo nekalosoutěžnímu jednání. To samé platí i obráceně, takže i české subjekty mohou lépe dosáhnout ochrany vlastních práv z duševního vlastnictví. 
 
 
 
Autor: Petr Otevřel
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, obchodnímu a autorskému právu. Je členem České společnosti pro systémovou integraci, Sdružení pro informační společnost a je zapsán v Národním registru poradců agentury CZECHINVEST.