Ochrana obchodního tajemství, důvěrných informací a know-how v podnikání
Autor: JUDr. Lukáš Jansa | Vloženo: 19. 2. 2007 08:59 | Přečteno: 38583XOchrana obchodního tajemství, důvěrných informací a know-how je pro každého podnikatele z hlediska jeho fungování klíčová. Tyto nemajetková práva představují v podnikání výhodu ve vztahu ke konkurenci.
Obchodní tajemství
Dle § 17 obchodní tajemství tvoří veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných obchodních kruzích běžně dostupné, mají být podle vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje. Do obchodního tajemství spadá veškeré know-how, veškerá technická a výrobní dokumentace (zdrojové i binární kódy, programová dokumentace, databáze atd.). Samozřejmě, že např. softwaru a databázím je poskytována vedle i ochrana autorskoprávní. Stejně tak lze do kategorie obchodního tajemství zařadit např. marketingové strategie, vnitřní způsob fungování společnosti, strategická rozhodnutí a podnikatelské záměry. Ochrana je ovšem poskytována jen skutečnostem nikoliv běžně dostupným, k nimž se v příslušné oblasti podnikání nelze dostat aniž by byly porušeny právní předpisy chránící před nekalou soutěží či trestněprávními předpisy (přetahování zaměstnanců, průmyslová špionáž atd.). Za obchodní tajemství nelze považovat účetní závěrky společnosti, kterou jsou většinou již přístupné na internetu v elektronické podobě ve sbírce listin. Aby ochrana ze zákona byla poskytnuta určitým skutečnostem musí podnikatel určitým způsobem zajišťovat jejich ochranu. Zajištění ochrany lze chápat jako základní zajištění bezpečnosti majetku (budov, automobilů) před jejich narušením ze strany nevítaných hostů a rovněž tak zajištění ve smluvních dokumentech či vnitřních řádech podnikatele.
Aby obchodní tajemství bylo chráněno nestačí si toto dohodnout smluvními stranami či určité informace jednostranně (i písemně) prohlásit za obchodní tajemství. Podmínkou je naplnění všech zákonných znaků.
Podnikatel má výlučné právo tímto obchodním tajemstvím nakládat, zejména udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky takového užití (licenční smlouvou) nebo jej jako know-how vložit do základního kapitálu společnosti. Zpřístupnit obchodní tajemství je možné v rámci dispozic s podnikem (smlouvou o prodeji či nájmu podniku) nebo samostatnou smlouvou.
Při porušení obchodního tajemství náleží dotčenému podnikateli právo požadovat zdržení se porušování tohoto tajemství, odstranění závadného stavu, náhrady škody, přiměřeného zadostiučinění i v penězích. Tato ochrana je absolutní a působí vůči všem a vůči jakémukoliv způsobu porušení ochrany obchodního tajemství. Vedle toho zná obchodní zákoník ochranu relativní, která se uplatní mezi soutěžiteli v rámci hospodářské soutěže. Skutková podstata spočívá v tom, že jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství které může být využito v soutěži a o němž se dověděl:
a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k podnikateli nebo na základě jiného vztahu k němu (obchodní smlouvy), popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán (např. likvidátor, správce konkursní podstaty, exekutor),
b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu (např. nález ztracených dokumentů obsahujících obchodní tajemství, krádež, průmyslová špionáž).
Ochrana obchodnímu tajemství je poskytována i trestněprávními předpisy, konkr. ustanovením o trestném činu zneužívání informací v obchodním styku. Podle tohoto ustanovení ten, kdo v obchodním styku zneužije informace nikoli veřejně přístupné, které získal z důvodu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce může se dopustit trestného činu.
Je běžné, že v rámci činnosti podnikatele přicházejí do styku s předmětem obchodní tajemství jak zaměstnanci, tak i třetí osoby (např. externí poradci). Proto lze jen doporučit sjednat v příslušných smlouvách pod sankcemi povinnost mlčenlivosti.
Důvěrné informace
Vedle pojmu obchodní tajemství se objevuje v obchodním zákoníku ještě pojem „důvěrné informace“. Důvěrné informace jsou chráněny ve spojení s činností statutárního či kontrolního orgánu obchodní společnosti nebo v rámci uzavírání smluv podnikatelem.
Každý člen statutárního orgánu či kontrolního orgánu společnosti (jednatel, člen představenstva či dozorčí rady apod.) je povinen dle § 194 odst. 5 obchodního zákoníku (resp. jeho přiměřeného užití) zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám, by mohlo společnosti způsobit škodu.
Co se týká ochrany důvěrných informací v rámci kontraktační činností podnikatele (§ 271 obchodního zákoníku), a to ve stadiu před uzavřením smlouvy, pak podmínkou pro přiznání informaci statut „důvěrné“ je její výslovné označení smluvní stranou jako důvěrné. Takové označení může být písemné či ústní a může se vztahovat k písemně (tj. i v elektronické podobě) i ústně poskytnuté informaci. Doporučujeme vždy z důvodu průkaznosti označovat za důvěrné informace písemně. Případně, je-li známo, že při jednání o uzavření obchodního či jiného kontraktu budou sdělovány potenciální druhé smluvní straně informace, které jsou podstatné a mohly by být jakýmkoliv způsobem zneužity, pak je vhodné pod hrozbou sankcí uzavřít písemnou dohodu o ochraně důvěrných informací. Shrnuto dle ustanovení § 271 obchodního zákoníku platí, že jestliže si strany při jednání o uzavření smlouvy navzájem poskytnou informace označené jako důvěrné, nesmí strana, které byly tyto informace poskytnuty, je prozradit třetí osobě a ani je použít v rozporu s jejich účelem pro své potřeby, a to bez ohledu na to, zda dojde k uzavření smlouvy, či nikoli. Za důvěrné lze tedy označit i informace, které nenaplňují znaky obchodního tajemství, ale podnikatel hodlá tyto informace držet v tajnosti. Pro definici obchodního tajemství je tedy rozhodující hledisko objektivní a pro definici důvěrných informací hledisko subjektivní.
V případě porušení mlčenlivosti ve vztahu k důvěrným informacím vzniká odpovědnost za škodu a povinnost k její náhradě (skutečná škoda a ušlý zisk) na straně toho, kdo tuto povinnost porušil.
Know-how
Dle § 118 občanského zákoníku know-how patří mezi tzv. „jiné majetkové hodnoty“ a tvoří jej výrobní, technické, technologické a jiné zkušenosti, znalosti a dovednosti, které lze využít v podnikání. Know-how je většinou součástí obchodního tajemství (není tehdy není-li vázáno na podnikatele) s tím, že obchodní tajemství může zahrnovat (vzhledem k tomu, že je širším pojmem) i jiné skutečnosti, které nespadají pod know-how. Vzhledem k tomu, je možné výše uvedené závěry vztahující se k ochraně obchodního tajemství vztáhnout přiměřeně i na kategorii know-how.
Pod pojem know-how lze s úspěchem podřadit i předměty průmyslového vlastnictví, jako jsou vynálezy (chráněné jinak patenty) a technická řešení (chráněná jinak užitými vzory). Nicméně na ochranu těchto předmětů nelze spoléhat, jelikož jejich uvedením na trh se stanou veřejně dostupnými a tudíž nechráněnými.
Závěr
Ze shora uvedeného vyplývá, že je důležité, aby každý podnikatel střežil skutečnosti a informace, které mají pro jeho fungování a podnikatelský úspěch význam. Proto je na místě chránit obchodní tajemství, důvěrné informace i know-how již v okamžiku jejich existence a nikoliv teprve poté, kdy dojde k jejich nechtěnému prozrazení. Doporučuji tedy zásadně smluvní úpravu ochrany důležitých informací, resp. zapracování této ochrany do vnitřních přepisů podnikatele.
Autor: Lukáš Jansa
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména obchodním právem, problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem. Autor publikuje z oblasti IT v odborném časopise IT Systems.
Kategorie
Naše služby
Naše infoportály
Kniha Softwarové právo
