Nekalé podnikání bývalých zaměstnanců 2. díl – nekalosoutěžní judikatura

V prvním díle o nekalém podnikání bývalých zaměstnanců jsem popsal způsoby takového jednání a možnou obranu proti němu. V tomto díle bude věnována pozornost obchodněprávním soudním rozhodnutím, které souvisí s konkurenčním podnikáním bývalých zaměstnanců.

Judikát 32 Cdo 2031/99
V dané věci se domáhal žalobce, aby žalovanému byla uložena povinnost mu zaplatit vzniklou škodu ve výši 264.920,- Kč a jako zadostiučinění za poškození dobrého obchodního jména 150.000,- Kč spolu s náklady řízení.
Soud prvního stupně po obsáhlém dokazování zjistil, že žalovaný, který byl u žalobce zaměstnán jako samostatný projektant, zpracovával projektovou dokumentaci pro akci a po skončení pracovního poměru se žalobcem navázal žalovaný spolupráci a zakázku, kterou původně vyřizoval smluvně pro žalobce, dokončil sám vlastním jménem.
Soud prvního stupně uzavřel, že jednání žalovaného naplňuje znaky generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku.
Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný se v rozhodném období dopustil jednání nekalé soutěže. Dovodil však, že je nutno rozlišit stránku pracovněprávní a stránku soutěžní. Pokud žalobce žalovanému vytýká, že po desítky týdnů zpracovávané podklady mu průběžně nepředával a v konečné fázi ani v úplnosti nepředal a způsobil tak, že žalobce nemohl splnit smlouvu pro objednatele díla, je to věc vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Na druhé straně, pokud zaměstnanec svým jednáním ještě před tím, než zahájí svou vlastní samostatnou podnikatelskou činnost, si připravuje výhodnější podmínky, které by jinak při zahájení podnikání neměl, na úkor svého zaměstnavatele, pak jde o jednání soutěžní a takové jednání může být hodnoceno jako jednání nekalé soutěže.
Pokud žalovaný s vědomím eventuality zahájení vlastní podnikatelské činnosti, získaných znalostí a časových a kapacitních možností žalobce, vyvolal situaci, kdy mohl těžit ze znalostí získaných u žalobce, pak toto jednání žalovaného je třeba považovat za jednání nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch.zák.
Pokud jde o uplatněný nárok na zadostiučinění, vycházel odvolací soud ze skutečnosti, že žalobce prokázal, že nesplněním smlouvy došlo k poškození jeho dobrého jména a pověsti spolehlivého partnera.
Proti tomuto rozsudku podali dovolání oba účastníci řízení.
Nejvyšší soud se omezil na právní závěr, že se žalovaný dopustil jednání nekalé soutěže podle základního ustanovení § 44 odst. 1 obch. zák. takové intenzity, že má žalobce v důsledku jednání žalovaného nárok na přiměřené zadostiučinění ve vyšší částce než která mu byla přiznána odvolacím soudem. V tomto případě byla žalobci bezesporu způsobena újma v tom, že nemohl odevzdat smluvené dílo objednateli , ač na tomto díle jeho pracovník - žalovaný odpracoval podstatnou část prací a po skončení pracovního poměru žalovaný dílo odevzdal objednateli sám, vlastním jménem a na svůj vrub jako podnikatel.

Judikát 32 Cdo 2085/2007
Společnost (žalobkyně) se domáhala ochrany proti jednání nekalé soutěže žalobou, v níž požadovala, aby třem bývalým zaměstnancům byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit částku 5,697.000,84 Kč jako náhradu škody a částku 1,000.000,- Kč jako přiměřené zadostiučinění.
Dle žaloby se všichni tři žalovaní dopustili jednání nekalé soutěže spočívající jednak:
a) v odlákání zaměstnanců a jejich přetažení do pracovního poměru u společnosti vytvořené k tomu předtím žalovanými bývalými zaměstnanci,
b) jednak v odlákání a přetažení obchodních partnerů nově založenou společností a dále též
c) v porušení obchodního tajemství žalobkyně využitím poznatků o okruhu odběratelů žalobkyně, jeho obchodní a cenové politice,
které mělo za následek ochromení činnosti společnosti v obchodování. Žalovaní se měli dopustit jednání, jímž naplnili podmínky generální klauzule (§ 44 odst. 1 obchodního zákoníku, dále jen obch. zák.) a dále skutkových podstat parazitování na pověsti (§ 48 obch. zák.) a porušení obchodního tajemství (§ 51 obch. zák.).
Městský soud v Praze zamítl všechny požadavky žalobkyně a Vrchní soud v Praze toto potvrdil.
Žalobkyní tvrzené neoprávněné sdělení ze strany žalovaného Ing. S. jinému soutěžiteli skutečností, jež tvořily údajné obchodní tajemství žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, tj. porušení obchodního tajemství, v jehož důsledku údajně došlo k oslovení zákazníků žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, se žalobkyni (přes opakované výzvy soudu prvního stupně k doplnění skutkových tvrzení tak, aby bylo zřejmé, jaké konkrétní informace měl žalovaný Ing. S. sdělit a další žalovaný neoprávněně využít, a jak žalobkyně zajišťovala utajení těchto informací) nepodařilo prokázat. Žalobkyní vytýkaná spoluúčast žalovaných na založení a vzniku jiného soutěžitele a tím spolupůsobení při odlákání části klientely žalobkyně ve prospěch svůj i jiného soutěžitele bylo správně soudem prvního stupně hodnoceno jako prostá realizace práva podnikat, tedy jednání, které není v rozporu s dobrými mravy soutěže.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v zákonné lhůtě dovoláním
Dovolací soud se ztotožnil s rozhodnutím obou soudů  a shledal, že jednáním žalovaných nebyly kumulativně splněny všechny tři základní podmínky nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. (generální klauzule). Odvolací soud tedy v daném případě rozhodoval v souladu s hmotným právem i v souladu se soudní judikaturou - viz např. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 3 Cmo 143/94 (z odůvodnění rozhodnutí: „Nelze nikomu zakázat přijímání do pracovního poměru pracovníků dříve zaměstnaných u konkurenta, neboť takovým opatřením by nebyla uložena povinnost pouze účastníku řízení, ale i uchazečům o zaměstnání, na nichž nelze spravedlivě požadovat strpění takové povinnosti.“ ... „Skutečnost, že vznikl navrhovateli konkurující podnik a přijímá pracovníky, kteří s navrhovatelem v souladu s právními předpisy rozvázali pracovní poměr, nelze považovat za stav porušující zákaz jednání nekalé soutěže.“). Dovolací soud konstatuje, že není nutné řešit další otázky, tj. podmínky konkrétních skutkových podstat - parazitování na pověsti podle § 48 obch. zák. nebo porušení obchodního tajemství podle § 51 obch. zák., nebyla-li naplněna generální klauzule nekalé soutěže.
 

Závěr
Zásadním problémem všech podobných žalob, jak se i naše kancelář mohla v praxi přesvědčit, je:
a) špatná právní úroveň pracovněprávní dokumentace (pracovních smluv, pracovních řádů a směrnic);
b) špatně formulovaná žaloba;
c) špatný monitoring činnosti bývalých zaměstnanců a škody a na to navazující neschopnost prokázat nekalou soutěž a škodu;
Právě formulaci žalobních návrhů a dostatečným důkazům je třeba věnovat v takových případech co největší pozornost, jinak vždy hrozí zamítnutí žaloby a náhrada vysokých částek nákladů řízení.

Autor: JUDr. Lukáš Jansa, email: jansa@lawyer.cz
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména obchodním právem, právem informačních technologií, problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem. Autor publikuje z oblasti IT v odborném časopise IT Systems a přednáší IT firmám z oblasti práva informačních technologií.