Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Nárok na zdrojové kódy softwaru

Autor: JUDr. Lukáš Jansa | Vloženo: 13. 9. 2020 17:55 | Přečteno: 171X

V praxi se pravidelně setkáváme s požadavkem objednatele SW na dodavatele, aby současně s předáním SW předal i zdrojové kódy a dokumentaci k nim. Důvodem tohoto požadavku je obava objednatele, že v budoucnu může dojít k problémům, ať už v rámci dalšího rozvoje SW nebo při poskytování servisní činnosti, tj. odstraňování vad. Na druhé straně stojí obava dodavatele SW ze zneužití zdrojových kódů v rámci konkurenčního prostředí a současně omezení rizika ztráty dalšího zdroje zisků, pokud by další rozvoj a servis poskytovala konkurenční firma či tyto činnosti si zajišťoval objednatel sám. Jaké situace mohou nastat a jak si s nimi poradit v praxi se pokusíme popsat v následujícím textu.

Možné varianty smluvní úpravy předávání zdrojových kódů
Odpověď na otázku, zda vzniká objednateli nárok na předání zdrojových kódů, v převážné většině nabízí licenční smlouva, případně licenční ujednání ve smlouvě o dodání softwaru. Variant smluvní úpravy je několik, ale ne vždy je odpověď jednoznačná. Smluvním stranám se nabízí tedy následující možnosti úpravy nových smluv či výkladu smluv stávajících:

1. Objednatel NEMÁ nárok na předání zdrojových kódů
Nepředávat zdrojové kódy je namístě v případě, že jde o SW šířený na základě nevýhradní licence, software, jehož zdrojový kód považuje výrobce za obchodní tajemství. V takovém případě je nutné z pohledu objednatele věnovat dostatečnou pozornost důsledné úpravě servisní činnosti a také údržbě (rozvoji) softwaru, včetně sankčních ujednání. Absence odpovídající úpravy může objednatele (uživatele) dostat do komplikované situace, pokud dodavatel bude mít existenční problémy nebo nebude své služby poskytovat řádně a včas. Jistým řešením je stanovení povinnosti předání zdrojových kódů v okamžiku, kdy takové situace nastanou. Typickými příklady je odstoupení objednatele pro prodlení dodavatele s poskytováním servisu a údržby, vstup dodavatele do likvidace, exekuce na jeho majetek či úpadek. K tomu účelu lze již na začátku či v průběhu existence smluvního vztahu využít služeb úschovy zdrojových kódů u třetí osoby, která s takovou službou má dostatečné zkušenosti.
Důvodem pro nepředání zdrojových kódů je i riziko jejich zneužití konkurencí či obava ze ztráty zisku z další servisní činnosti dodavatele. Pokud objednatel trvá na předání zdrojových kódů SW (obvykle subjekty veřejné sféry či v případě softwaru vytvořeného na míru), ale dodavatel např. jádro SW chce šířit dál, pak lze doporučit jednoznačné vymezení účelu možného užití zdrojových kódů v rámci licenčních podmínek. To znamená, že objednatel bude moci využít zdrojové kódy pouze za účelem servisování dodaného SW či za účelem jeho rozvoje, a to pouze za předpokladu, že dodavatel bude v prodlení a bude z těchto důvodu např. odstoupeno od smlouvy. Vysoké smluvní pokutě by pak mělo podléhat šíření SW třetím osobám, tj. porušení licenčních podmínek.

2. Smlouva NEUPRAVUJE povinnost předávat zdrojové kódy objednateli

Jestliže smlouva o dodání softwaru vůbec neupravuje problematiku předání zdrojového kódu, pak je nutné vycházet z licenčních podmínek a účelu smlouvy. Udělená licence (výhradní či nevýhradní) a stejně tak např. úprava možnosti zasahovat do softwaru, spojovat s jiným SW či dokonce absence servisní smlouvy, mohou vést k výkladu, že zdrojové kódy by měly být předány objednateli. Lze se domnívat, že v těchto případech lze dovodit povinnost předat zdrojové kódy, pakliže pro objednatele jejich nepředání by znamenalo finanční a časovou zátěž (resp. nemožnost) realizace servisu softwaru či jeho úprav. Autorský zákon sice stanoví v § 66 omezení rozsahu práv autora k softwaru, kdy do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel, jestliže zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu v souladu s jeho určením. Bylo-li by možné ze smlouvy a výkladu účelu licence dovodit právo upravovat software objednatelem, pak by objednatel měl právo takto činit i za pomocí dekompilace neboli zpětného inženýrství (reverse engineering). Ovšem případná časová a finanční náročnost takového procesu by měla být důvodem pro povinnost dodavatele zdrojové kódy předat.
Z německé judikatury plyne, že je třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem daného případu a účelu smlouvy, na základě které byl software poskytnut. Dle rozhodnutí německých soudů jednou z podstatných okolností pro předání zdrojových kódů je existence servisní smlouvy, na základě které by dodavatel i nadále byl povinen zhotovený software rozvíjet, udržovat a odstraňovat případné vady. Pokud taková smlouva uzavřena není, nároky z odpovědnosti za vady jsou promlčeny a z objektivních důvodů je nutné, aby vady odstranila třetí osoba, pak podle jednoho z mnoha rozhodnutí německých soudů vzniká objednateli nárok na vydání zdrojových kódů. Jinému soudu už samotný fakt absence servisní smlouvy postačoval k tomu, aby dovodil povinnost dodavatele vydat zdrojové kódy. V těchto případech se však jednalo o software zhotovený na objednávku (na míru), kdy ne každá třetí osoba je schopna servisní činnost bez přístupu ke zdrojovým kódům poskytovat.

3. Objednatel MÁ NÁROK ZA URČITÝCH PODMÍNEK na předání zdrojových kódů

Smlouva s dodavatelem SW může definovat situace, kdy povinnost předat zdrojové kódy vznikne. Současně vždy by měla být tato povinnost doplněna oprávněním objednatele či třetí osoby činit zásahy do zdrojového kódu. Bez tohoto oprávnění předání zdrojových kódů by nemělo žádný smysl. Typickými situacemi, pro které je vhodné sjednat předání zdrojových kódů a možnosti jeho úprav, jsou:

  • prodlení při servisu či rozvoji SW a s tím uplatněné odstoupení od smlouvy ze strany objednatele;
  • bezdůvodné odmítnutí dodavatele podílet se na dalším rozvoji SW, včetně vznesení nepřiměřených cenových požadavků či termínů pro dodání úprav;
  • vstup dodavatele do likvidace, exekuce či úpadek.


4. Objednatel MÁ NÁROK na předání zdrojových kódů

Povinnost předat zdrojové kódy je obvyklá u softwaru zhotovovaného na míru objednatele. Nemusí se jednat nutně o celý software, ale i jeho dílčí části oddělitelné od hlavního SW (moduly). Úprava předávání by neměla pak opomenout předávání aktualizovaných verzí zdrojových kódů a také na formu předávání. Tou je možné rozumět, zda bude dodavatel na datovém uložišti, které užívá objednatel, umisťovat aktuální verzi zdrojových kódů, či zda budou zdrojové kódy předávány na datovém nosiči či jiným způsobem.
Součástí ujednání o předání zdrojových kódů by měla být rovněž zmínka o dokumentaci ke zdrojovým kódům. Za vadu lze označit i předání zdrojových kódu softwaru, pokud je dokumentace nedostatečná a zdrojové kódy nebyly okomentovány způsobem, který by byl pro osobu odborně způsobilou srozumitelný a využitelný (např. při dalším vývoji softwaru objednatelem). Dokumentace by tak měla být ve stavu umožňujícím proces build, tedy další rozvoj SW.


Závěr
Z uvedeného plyne jednoznačně, že je vhodné pamatovat při sjednávání smlouvy o dodání softwaru i na problematiku předání či nepředání zdrojových kódů. Poslední dobou je patrná tendence objednatelů mít zdrojové kódy k dispozici. V takovém případě je vhodné definovat i podmínky pro objednatele pro jaký účel a v jakých případech může zdrojové kódy použít k úpravám, tak aby nebyly zneužity konkurenčně či byl zajištěn bezproblémový servis dodavatele. Jako řešení pro obě smluvní strany se také nabízí úschova zdrojových kódů neboli escrow, která přímo stanoví povinnost třetí nezávislé osoby (advokáta, notáře apod.) předat ve sjednaných případech zdrojové kódy oprávněné straně (www.uschovakodu.cz).


JUDr. Lukáš Jansa, jansa@lawyer.cz
společník advokátní kanceláře Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři. Je spoluautorem odborných publikací „Softwarové právo“ a „Internetové právo“.