Freeware a jeho úplatné šíření
Autor: JUDr. Lukáš Jansa | Vloženo: 31. 10. 2007 10:43 | Přečteno: 7795XCo je to dle našeho právního řádu freeware a lze tento freeware šířit úplatně? Tento článek by měl ukázat možnosti nakládání s freewarem a popsat, co vše lze zařadit pod zakázanou formu šíření freewaru.
Právní povaha freewaru
Autorský zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském (dále jen „AutZ“) nezná pojem freeware, jakožto volně šiřitelný počítačový program. Obecně se má za to, že na rozdíl od GNU GPL, je freeware volně šiřitelný program, který není možné upravovat či jakkoliv do něj zasahovat. Freeware je založen na souhlasu autora počítačového programu (dále jen „freeware“) s jeho volným šíření k nekomerčnímu účelu. Pokud autor freewaru odkáže na ustanovení Obecné veřejné licence GNU, pak se řídí nakládání s tímto freewarem právě Obecnou veřejnou licencí GNU. Zde je dovoleno šířit freeware zdarma či pouze za poplatek určený k pokrytí nákladů na vytvoření rozmnoženiny.
Dle výkladu autorského zákona, konkr. § 30 AutZ se považuje za komerční užití šíření rozmnoženin freewaru, jehož účelem je dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. Podstatou freewaru je tak licenční smlouva mezi autorem freewaru, který freeware umístí ke stažení na internet, a osobou, která si freeware stáhla. Stažením freewaru (vytvořením rozmnoženiny) se má za to, že byla uzavřena ve smyslu § 46 odst. 6 AutZ licenční smlouva (resp. podlicenční). Freeware je pak založen na bezúplatném šíření freewaru ve formě licencí a podlicencí. Samozřejmě se u freewaru jedná o nevýhradní bezúplatnou licenci dle § 47 AutZ. Jestliže autor umístí ke stažení freeware, pak se bude vycházet z obvyklých licenčních podmínek týkajících se freewaru, přestože tyto podmínky nebudou součástí internetových stránek, na kterých je freeware umístěn. Z tohoto jednání autora freewaru (umístění na internet ke stažení) lze totiž dovozovat jeho vůli šířit freeware volně a nikoliv možnost šířit jej komerčně.
Další otázkou je, do jaké míry se aplikují naše právní předpisy (tedy autorský zákon). V případě, že dojde ke stažení freewaru z internetových stránek umístěných pod doménou registrovanou v cizí zemi např. v USA. Obecně platí, že náš autorský zákon se použije na všechna užití počítačových programů, ke kterým dochází na území České republiky. Nicméně nelze vyloučit, že v licenčních podmínkách týkajících se užití freewaru bude sjednáno jako rozhodné právo právo jiné země. Pokud taková volba práva není součástí licenčních podmínek, pak se vztah řídí právním řádem, jehož použití odpovídá rozumnému uspořádání daného vztahu. V takové situaci je rozhodující právní řád státu, ve kterém obě strany mají sídlo či bydliště, a jestliže nemají sídlo či bydliště v témže státě, pak u stahování freewaru z internetu je rozhodující právní řád sídla (místa podnikání) příjemce návrhu, tzn. český právní řád. Nutno dodat, že i na tuto věc jsou různé právní názory spočívající v obhajobě práva státu zhotovitele počítačového programu.
Pokud dochází nicméně ke stažení freewaru z internetových stránek, kde nejsou uvedeny licenční podmínky a nejedná se o stránky autora počítačových her, pak je nutné dbát opatrnosti zda se jedná opravdu o freeware či nikoliv. Nikde není vyloučeno, že může být na internetu ke stažení počítačový program, který není freewarem. Pak každé stáhnutí takové hry by bylo zásahem do autorského práva.
Šíření freewaru
Šířením se rozumí zhotovování rozmnoženin freewaru ve smyslu § 13 a § 14 AutZ, a to jak formou umožnění stažení freewaru z internetu, tak její šíření na CD nebo DVD nosičích.
Jak bylo uvedeno, podstatou freewaru je nekomerční a bezúplatné užití. Proto budeme v případě, že dojde ke stažení freewaru aniž by na internetových stránkách byly uvedeny konkrétní licenční podmínky, vycházet z toho, že se jedná o bezúplatné a nekomerční užití. Je zřejmé, že každé úplatné šíření freewaru bude porušením obvyklých freewarových licenčních podmínek. Úplatu je ve smyslu autorského zákona (§ 30 AutZ) potřeba chápat v širším smyslu, to znamená, že se jedná o jakékoliv protiplnění v jakékoliv formě (peníze, výhody, poskytnutí služeb) a stejně tak i přímý či nepřímý hospodářský nebo obchodní prospěch. Dokonce pod pojem komerční užití by bylo možné zařadit v širším smyslu i bezúplatné šíření hry na CD nebo DVD nosiči v případě koupě jiného zboží (např. časopisu) a stejně tak umístění bannerů na stránkách obsahujících freeware. Dále lze za komerční šíření považovat úplatné šíření CD nebo DVD nosičů, jejichž primárním obsahem bude jiný produkt než samotný freeware, např. na DVD bude nikoliv freeware a freeware bude pouze bonusem, resp. DVD s freewarem je součástí časopisu. Z tohoto jasně plyne povinnost nešířit freeware jinak než bezúplatně bez širšího komerčního účelu (motivace zákazníků o koupi jiného zboží).
Na internetu se lze setkat s celou řadou internetových stránek, na nichž je umístěn freeware ke stažení a internetové stránky vydělávají na reklamě. Mám za to, že není nutné se obávat postihu z faktu, že jsou na internetových stránkách umístěny bannery či jiná reklama, jelikož postihován bude zejména prodej freewaru. Důvodem toho je skutečnost, že užití freewaru není nikde v právním předpise definováno a zřejmě i autoři freewaru nebudou žalovat takové nepřímé obchodní užití jejich díla. Za rizikové však lze považovat prodej CD nebo DVD nosičů obsahujících freeware. Pokud by cena byla opravdu symbolická nebo primárním obsahem nosičů bude jiný produkt než samotný freeware hry, pak zřejmě negativní právní důsledky v podobě žalob autorů nenastanou (zejména pokud autoři jsou neznámí a nebudou schopni se dozvědět o takovém šíření).
Pokud dojde k závažnému porušení autorských práv (např. prodejem freewaru), pak mohou nastat negativní právní následky jak v rovině trestněprávní, tak občanskoprávní. Za trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (§ 152 trestního zákona) hrozí pachateli peněžitý trest, propadnutí věci a odnětí svobody až na 5 let. V občanskoprávní rovině pak hrozí, že se autor freewaru bude dovolávat:
- zdržení se takového šíření počítačových her;
- odstranění závadného stavu stažením DVD nosičů z oběhu;
- poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu - omluvou nebo zadostiučiněním v penězích, pokud by se přiznání jiného zadostiučinění nejevilo postačujícím; výši peněžitého zadostiučinění určí soud, který přihlédne zejména k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k zásahu do autorského práva došlo;
- přiznání práva uveřejnit rozsudek na náklady účastníka, který ve sporu neuspěl, a podle okolností určit i rozsah, formu a způsob uveřejnění;
- náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení.
Závěr
Závěrem lze říci, že freeware není možné šířit komerčním způsobem, pokud daná osoba nemá souhlas k takovému šíření od autora freewaru nebo jiných oprávněných osob. Úplatné šíření freewaru (bráno i v širším uvedeném kontext) by bylo zásahem do autorských práv a mohlo by mít závažné právní důsledky, pro osobu, která by takto s freewarem disponovala.
Autor: JUDr. Lukáš Jansa
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména obchodním právem, problematikou informačních technologií a databází, pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem. Autor publikuje z oblasti IT a obchodního práva v odborném časopise IT Systems, EKONOM, Právní rozhledy a na stránkách pravoit.cz.
Kategorie
Naše služby
Naše infoportály
Kniha Softwarové právo
