DRM a hudební průmysl
Autor: Mgr. Petr Otevřel | Vloženo: 20. 2. 2007 01:52 | Přečteno: 8334XV posledních dnech vzbudil šéf společnosti Apple Steve Jobs pozornost svým vyjádřením k DRM technologiím (Digital Rights Management). Společnost Apple tak reagovala na stále hlasitější kritiku spotřebitelů, kteří protestují proti tomu, že internetový obchod iTunes Music Store je pevně svázán s přehrávačem iPod-MP3-Player. Např. norský ombudsman již pohrozil žalobou, pokud Apple do 1.10.2007 nenabídne svůj DRM systém „Fairplay“ ostatním provozovatelům.
Co vlastně řekl Steve Jobs?
Snad všechna česká média zaznamenala výzvu Steva Jobse k odstranění DRM technologií, kterou argumentuje zejména tím, že příjmy všech velkých vydavatelství jsou tvořeny převážně prodejem CD nosičů, které nejsou chráněny vůbec, popř. jsou chráněny pouze nedostatečně a v podstatě neúčinně. Jestliže je chráněno cca 10% prodejů hudby prostřednictvím DRM, pak je dle Jobse zřejmé, že na tom nemohou mít vydavatelství žádný podstatný profit. Naopak, pokud by se zřekly DRM úplně, pak by mohly na trh downloadů hudby vstoupit menší společnosti, což by legální prodeje podpořilo. Krom toho Jobs naznačuje, že velká nakladatelství jsou vzájemně majetkově propojena.
Co naopak česká média nezaznamenala, byla vyjádření k tomu, proč odmítá Apple poskytnout svou DRM technologii „Fairplay“ ostatním. Jobs dle údajů internetové verze týdeníku Der Spiegel (www.spiegel.de) tvrdí, že Apple nasadil DRM pouze proto, že to byla podmínka velkých vydavatelství – společnosti Sony BMG, Universal Music, Warner a EMI ovládajích cca 70% trhu z hudbou. Ve smlouvách, které má s nimi Apple uzavřeny, je sjednáno, že v případě prolomení DRM má Apple pouze několik málo týdnů k tomu, aby svůj systém záplatoval. Pokud by se toto nepodařilo, mají nakladatelství právo svůj souhlas s prodejem „své“ hudby odvolat. Jelikož se o prolomení DRM neustále někdo pokouší, tak může Apple spíše garantovat alespoň omezenou prostupnost a rychlé záplatování, než kdyby svou DRM technologii poskytnul ostatním. Jak uvádí Jobs, jedná se o hru kočky s myší.
V jednom má Steve Jobs nepochybně pravdu. Zejména autoři a nositelé práv mohou používání DRM významně omezit, protože DRM technologie pronikly do právního řádu a požívají ochrany. Nicméně diskuse stále trvají.
Sony
Poněkud smutnějším příběhem je snaha řešit ochranu autorských práv prostřednictvím DRM u koncernu Sony. Ta dokonce opatřila CD nosiče DRM technologií včetně rootkitu, o čemž bohužel spotřebitele neinformovala. Zatímco na běžných CD přehrávačích fungovaly disky normálně, po jejich umístění do PC s operačním systémem Windows byl tajně instalován program za účelem omezení nakládání a vypalování takového CD nosiče. Vedlejším efektem tohoto opatření bylo poškození počítače, které se stávaly zranitelnými vůči útokům hackerů a v některých případech údajně vyvolaly zhroucení operačního systému. Společnost Sony za tuto snahu zaplatila nejen poškozením dobrého jména, ale rovněž nutností vypořádat se v USA s hromadnými žalobami a stahováním CD nosičů z obchodů. Za komické na celém případu považuji to, že uvedená DRM technologie údajně vůbec nefungovala na počítačích Macintosh ani na počítačích používajících Linux.
Jako by toho nebylo dost, v prosinci minulého roku prohrála Sony v první instanci soud s francouzským sdružením na ochranu spotřebitelů Que Choisir. Žalovaní tvrdili, že byli uvedeni v omyl při nákupech hudby prostřednictvím portálu Connect provozovaného právě Sony, protože z internetové prezentace nebylo jasně patrno, že stažené hudební soubory je možno přehrávat pouze na přehrávačích společnosti Sony.
Nepravomocné rozhodnutí však zejména směřuje k informovanosti spotřebitelů a přikazuje společnosti Sony jako provozovateli uvedeného portálu uvádět jasně informaci o tom, že stažené soubory jsou opatřeny DRM technologií, která není kompatibilní s hardware ostatních výrobců MP3 přehrávačů. Soud v rozhodnutí uvedl, že není oprávněn nařídit společnosti Sony zveřejnění jí užívané DRM technologie, nicméně zpochybňuje uvedenou praxi z hlediska ochrany hospodářské soutěže.
Některé právní otázky
Shora uvedená rozhodnutí soudů a stávající praxe stahování hudebních či filmových souborů vyvolává mnoho emocí a také mnohé otázky. Tento článek není úvodem do problematiky DRM technologií, takže se bude zabývat pouze dvěmi oblastmi, které se vztahují ke shora uvedenému.
Účinnost DRM technologie
Právní regulace DRM technologií v zemích Evropské unie byla zavedena směrnicí č. 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva v informační společnosti (dále „směrnice“), kterou implementoval též český zákonodárce do autorského zákona. Ze směrnice je možno vysledovat tři základní principy úpravy DRM technologie:
1. v prvé řadě jsou DRM technologie definovány a jsou vymezeny jejich základní vlastnosti,
2. dále směrnice zakazuje jejich obcházení a prolamování ochrany,
3. konečně směrnice stanoví určitá omezení autorů (resp. nositelů autorských práv) pro uplatnění DRM technologií.
Směrnice především definuje, co se rozumí pod pojmem „technologické prostředky“, přitom klade důraz na pojem „účinnost“ – za DRM technologie hodné právní ochrany se tak považují pouze takové prostředky, které skutečně účinně omezují nepovolené úkony třetích osob; demonstrativní výčet v čl. 6 odst. 3 směrnice uvádí jako příklady „šifrování, kódování nebo jinou úpravu díla nebo mechanizmu kontroly rozmnožování, který dosahuje cíle ochrany“. Neznamená to tedy, že pokud se nositel autorských práv pokusí o jakékoliv omezení rozmnožení svého díla, je mu automaticky poskytnuta právní ochrana - musí jít o prostředky účinné i z technologického hlediska, které fakticky dosahují cíle ochrany.
Je zřejmé, že žádná DRM technologie není stoprocentní, proto se bude zákonná ochrana vztahovat i na zařízení, která už někdo dokázal prolomit. Na druhé straně nelze za účinné považovat takové prostředky, které mohou být obcházeny běžně dostupnými prostředky, a to i v tom případě, že původně došlo k jejich nelegálnímu prolomení.
Je zřejmé, že o obcházení DRM ochrany lze hovořit pouze tehdy, pokud si běžný uživatel alespoň všimne, že se potýká se souborem, jehož užívání je takto omezeno. Stěží lze hovořit o účinné DRM technologii např. v případě CD nosičů Sony, které na straně jedné mohly uživateli způsobit zásadní potíž s jeho PC s operačním systémem Windows a na straně druhé mohly být bez omezení vypalovány na Macintishích nebo PC s Linuxem. Zde se jeví výzva k opuštění politiky DRM namístě.
Na okraj lze rovněž uvést, že z textu směrnice rovněž vyplývá, že ochrana DRM technologie se vztahuje pouze na digitální rozmnoženiny. I když bude hudební CD chráněno proti rozmnožování v digitální podobě, bude možno zhotovit analogovou rozmnoženinu třeba na magnetofonovou kazetu. Tomu nasvědčuje i úvodní ustanovení směrnice, která uvádí, že „je potřeba brát patřičný ohled na rozdíly mezi digitálním a analogovým soukromým rozmnožováním a v určitých ohledech je třeba mezi nimi rozlišovat.“ Je zřejmé, že stávající DRM systémy nebrání účinně zhotovování analogových kopií a ani se o toto nepokoušejí, zejména protože tento způsob rozmnožování děl je již překonán a dochází při něm ke ztrátě kvality oproti originálu.
Hospodářská soutěž
Dalším aspektem, který se týká všech velkých poskytovatelů hudebních souborů, kteří jejich přehrávání vážou na používání určitého typu (právě a jen jimi vyráběného MP3 přehrávače), je problematika hospodářské soutěže.
Nejen národní právní řády, ale rovněž evropské předpisy se snaží omezovat mj. případy, kdy poskytovatel služeb s dominantním postavením zneužívá své postavení tím, že podmiňuje uzavření smluv tím, že druhá smluvní strana přijme další plnění, které věcně ani podle obchodních zvyklostí s předmětem těchto smluv nesouvisí. Takové obchody se někdy označují jako junktim (podle anglického slova „junk“ neboli veteš). Ve shora zmíněném rozsudku francouzského soudu nebylo takové rozhodnutí vydáno, patrně též proto, že žalobní návrh směřoval jinam. Každopádně došlo na trhu s hudbou k nové situaci, kdy užívání toho kterého hudebního portálu může být podmiňováno nákupem určitého hardware, jehož výrobce je právě provozovatel hudebního portálu. Takový stav vyvolává diskuse, nakolik je v souladu s právem hospodářské soutěže a je dost dobře možné, že nakonec budou muset největší poskytovatelé hudebních souborů svůj přístup přehodnotit a alespoň přistoupit na nějakou obecnou standardizaci.
Závěr
Problematika DRM vyvolává celou řadu protichůdných zájmů a otázek. Vývoj je poměrně hektický a v podstatě není měsíce, kdy by někde v EU nedošlo k zajímavému soudnímu rozhodnutí nebo žalobě. Technologie vtrhly do života s obrovskou rychlostí, a bude trvat ještě nějakou dobu, než budou alespoň základní otázky vyřešeny. Vždyť ne tak dávno právě společnost Sony vyhrála v USA soudní spor, kterým se žalobce domáhal zákazu prodeje videorekordérů Betamax, protože jimi byly zhotovovány i nelegální rozmnoženiny. Nejvyšší soud však konstatoval, že nelze za nelegální označit zařízení jen proto, že potenciálně umožňuje zhotovovat i nelegální rozmnoženiny, a poukázal na to, že uvedený výrobek má primárně jiný účel než nelegální rozmnožování.
Autor: Petr Otevřel
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, obchodnímu a autorskému právu. Je členem České společnosti pro systémovou integraci a je zapsán v Národním registru poradců agentury CZECHINVEST.
Kategorie
Naše služby
Naše infoportály
Kniha Softwarové právo
