Dopady novely autorského zákona na oblast ICT
Autor: Mgr. Petr Otevřel | Vloženo: 25. 9. 2006 12:04 | Přečteno: 9572XÚčelem tohoto článku je stručné seznámení zejména s těmi změnami provedených novelou autorského zákona z května tohoto roku, které se zvláště dotýkají firem podnikajících v oblasti informačních technologií.
Úvodem je k dopadům novely autorského zákona provedené zákonem č. 216/2006 Sb. (dále jen „novela“) třeba poznamenat, že účelem této novely bylo doplnění a zpřesnění autorského zákona, který vznikl zejména v souvislosti s harmonizací evropských předpisů týkajících se práv duševního vlastnictví. V důvodové zprávě se proto často uvádí, že navrhovanou úpravou došlo k přesné transpozici evropských směrnic. Nejde tedy o novelu, která by zásadním způsobem měnila stávající právní instituty a principy, snad s výjimkou nového pojetí tzv. práva autora na odměnu při opětovném převodu originálu uměleckého autorského díla. Média přitom často alarmují veřejnost a prezentují jako „novou“ i právní úpravu, kterou obsahovaly již stávající předpisy, a to pouze proto, že došlo k formulačním změnám.
Dále se budeme věnovat pouze těm změnám, které se týkají společností působících v oblasti ICT. Pod pojmem „autor“ dále v textu je třeba rozumět nejen fyzickou osobu – autora, ale také právnické osoby, které mají k autorským dílům práva.
Ochrana počítačových programů
V tomto případě došlo právě jen k přesné transpozici evropských směrnic, ale v principu se nic nemění. Na počítačový program (obdobně jako na fotografii) jsou kladeny nižší požadavky k tomu, aby podléhaly ochraně práva autorského – zatímco ostatní díla musí splňovat znak „jedinečnosti“, u počítačového programu postačuje to, že je původním výtvorem autora. Jiná kritéria pro stanovení způsobilosti počítačového programu k ochraně se neuplatňují. Počítačové programy totiž ve skutečnosti jsou díly specifickými, jsou chráněny jakožto díla literární a proto by zpravidla za „jedinečné“ nemohly být považovány, což by znamenalo absenci jejich ochrany před kopírováním a užíváním.
Jak již bylo řečeno, tento princip je zakotven v autorském zákoně už od jeho vzniku (účinnosti nabyl dne 1.12.2000) a novela pouze formulační změnu.
Databáze
Zákonodárce posiluje postavení pořizovatelů (zhotovitelů) databází tím, že stejně jako u počítačového programu i u databáze jako díla souborného nebude nutno dokazovat, že je natolik jedinečná, aby požívala ochrany autorského práva. Vedle toho je zachována ochrana databází jako ochrana investice pořizovatele takové databáze.
Zákonodárce dále posílil ochranu databází vytvářených orgány státní správy, když vypustil odkaz na přiměřené použití § 3 písm. a) AZ, což se ovšem dotkne pouze společností, které vytěžují takovéto veřejné databáze pro svoji podnikatelskou činnost (např. společnosti, které rozšiřují databáze subjektů, přičemž tyto údaje samy stahují z obchodního rejstříku nebo rejstříku ARES, což je případ tzv. systematického nebo opakovaného vytěžování databází). Pochopitelně tímto není nikterak dotčeno právo tyto veřejné databáze používat běžným způsobem a vytěžovat „kvalitativně nebo kvantitativně nepodstatné části“.
Právo na autorské označení
Doposud bylo autorovi vyhrazeno pouze právo rozhodovat, jakým způsobem má být autorství uváděno při prvním užití díla. Právo na takovéto autorské označení při zveřejnění díla v souvislosti s moderními způsoby šíření děl novela doplňuje i o právo rozhodnout, jak má být autorství uvedeno při dalším užití díla. To platí pouze tehdy, je-li uvedení autorství při takovém užití obvyklé (právo na autorské označení autor nemá např. tehdy, je-li autorské dílo součástí ochranné známky).
Volná užití autorských děl
Zákonodárce upravuje ve veřejném zájmu možnost volného užití autorských děl, aby nedošlo k nepřiměřenému omezení přístupu k informacím. Novela provedla poměrně rozsáhlé změny a úpravy v oblasti těchto volných licencí, jako je právo na citaci, knihovní, úřední či zpravodajská licence.
Novela zavedla i některé nové volné licence, k nimž patří též licence pro dočasné rozmnoženiny, která upravuje tzv. caching, browsing a jiné obdobné činnosti, při kterých dochází k dočasnému rozmnožování děl (nebo? i uložení do paměti počítače je automaticky považováno za rozmnožování), které však je pomíjivé a tvoří pouze součást technologického procesu – podmínkou je, že takové dočasné ukládání nesmí mít žádný samostatný hospodářský význam. Tato volná licence je opět transformací evropských směrnic.
I nadále je nepřípustné užívat bez právního důvodu počítačové programy a databáze, a to i tehdy, pokud jsou užívány fyzickou osobou pouze pro osobní potřebu nebo právnickou osobou pouze pro vnitřní potřebu – autorský zákon tak i nadále vylučuje počítačové programy a databáze z volné licence užití pro osobní potřebu a chrání je tak více než jiná díla. I v tomto případě novela pouze zpřesňuje stávající úpravu.
Ochrana práva autorského
Autor, do jehož práv bylo zasaženo, má právo na informace o původu neoprávněně zhotovených rozmnoženin. Toto právo bylo rozšířeno a zpřesněno (40 odst. 1 písm. c) autorského zákona) a autor je může uplatnit nejen vůči osobě, která do autorských práv přímo zasáhla nebo je ohrozila, ale rovněž vůči osobě, která za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, má nebo měla v držení neoprávněně zhotovenou rozmnoženinu či napodobeninu díla, popř. využívá nebo využívala službu, jež neoprávněně zasahovala do práva autora či takovou službu poskytuje či poskytovala.
Zajímavým je doplnění písm. f) ve zmíněném ust. § 40 odst. 1 AZ, podle kterého se autor může domáhat mj. i „zákazu poskytování služby, kterou využívají třetí osoby k porušování nebo ohrožování práva autora.“ Autor tak bude moci požadovat zejména po providerech odstranění nebo alespoň zamezení přístupu ke stránkám, které obsahují nelegálně rozšiřovaná autorská díla. Až do současnosti by bylo nutno toto dovozovat výkladem a provider by se mohl bránit tím, že není povinen sledovat obsah webových stránek, k nimž umožňuje připojení.
DRM technologie
Úprava DRM technologií (Digital Right Management) v AZ ve znění před novelou bylo nepřesné a odchylovalo se od evropských směrnic, protože v době příprav autorského zákona v letech 1999 – 2000 ještě nebyla znění příslušných směrnic definitivní a zákonodárce tak vycházel pouze z jejich návrhů a dále z textu příslušných mezinárodních dohod (zejména TRIPS).
Ani v tomto případě nedošlo k zásadním odchylkám. Princip úpravy DRM technologií (tj. technologií určených k zamezení zásahů do autorských práv) spočívá v tom, že jsou chráněny pouze technologie „účinné“, tzn. nikoli jakékoliv, které uživatel vůbec nezaznamená. Značnou pozornost pak zákonodárce věnuje snaze zabránit obcházení DRM technologií, když zahrnuje mezi závadné jednání nejen samotné prolamování ochrany autorských děl, ale i samotné usnadňování nebo zastírání takového jednání.
Na druhou stranu zákonodárce výslovně upravil právo oprávněného uživatele autorského díla opatřeného DRM technologií, která blokuje jeho řádné užívání, na zpřístupnění „v rozsahu nezbytném ke splnění účelu uvedeného užití díla“.
K úpravě DRM technologií odkazujeme na naše články publikované na internetovém serveru LUPA s tím, že princip úpravy zůstal nezměněn, přitom řada nejasností, na které v těchto článcích upozorňujeme, byla novelou odstraněna: Jak se autorské právo staví k DRM technologiím (1.díl); Jak se autorské právo staví k DRM technologiím (2.díl); V SRN DRM omezilo svobodu projevu, jak tomu bude v ČR?
Změny v úpravě licenčních smluv
Zatímco až doposud autorský zákon znal pouze úpravu uzavření smlouvy jako klasický dvoustranný právní úkon, nově je výslovně upravena obdoba veřejného návrhu na uzavření smlouvy dle ust. § 275 a násl. obchodního zákoníku; jakmile nějaká třetí osoba oznámí v přiměřené lhůtě navrhovateli, že návrh přijímá, je licenční smlouva uzavřena. K tomu uvádí důvodová zpráva, že „speciální úprava licenční smlouvy na užití předmětů ochrany podle práva autorského vyplývá ze specifického prostředí internetu, které umožňuje sjednávání smluv prostřednictvím prostředků komunikace na dálku neumožňující individuální jednání. Sjednávání smluv upraveným způsobem se týká nejen oprávněného užití volně šiřitelných počítačových programů zpřístupněných se zdrojovým kódem, ale též děl hudebních, literárních apod.“
Tento princip uzavírání smluv se již v celé řadě případů na internetu běžně vyskytuje, takže nejde o zásadní změnu.
Nově však odst. 6 ust. 46 AZ pak stanoví, že se shora uvedeným veřejným návrhem smlouvy je možno vyjádřit souhlas i tak, že „s přihlédnutím k obsahu návrhu nebo praxi, kterou strany mezi sebou zavedly, nebo zvyklostem může osoba, které je návrh určen, vyjádřit souhlas s návrhem na uzavření smlouvy provedením určitého úkonu bez vyrozumění navrhovatele tím, že se podle ní zachová, zejména že poskytne nebo přijme plnění“. Smlouva tak může být uzavřena i konkludentně (tj. jednáním), nikoliv jen výslovnou akceptací návrhu smlouvy. Přeloženo do normálního jazyka, pokud někdo stáhne z internetu nějaký software, který jeho autor nebo jiná oprávněná osoba za tímto účelem ke stažení nabízí (což by mělo být jasně patrné), pak se má za to, že byla uzavřena smlouva. Jde zejména o snahu ošetřit tzv. GNU/GPL – General Public Licence, protože dosavadní úprava nereagovala na případy šíření volného (volně šiřitelného) software, kdy jednotliví tvůrci umožňují na základě těchto licencí volné šíření jimi vytvořeného software, přitom sami zpravidla navazovali na free software vytvořený někým jiným. Podle striktního výkladu dosavadní právní úpravy však neuzavřeli žádnou licenční smlouvu (protože nepřistoupili platným způsobem dle českého práva na GNU licenci) a v podstatě ani neměli právo šířit jimi zhotovený software, který vlastně vznikl zpracováním jiného free software bez souhlasu jeho autora.
Podle nové úpravy § 46 odst. 6 AZ stažením free software z internetu, kde bude text GNU licence uveřejněn, vzniká smlouva, jejíž obsah se řídí právě touto licencí a podpůrně autorským zákonem.
Faktem je, že zákonodárce nerozlišuje mezi tím, zda se jedná o free software či proprietární software, nicméně v praxi by toto nemělo činit větší výkladové problémy, pokud budou mít softwarové společnosti dobře naformulované licenční podmínky.
Zaměstnanecká díla
Úprava zaměstnaneckého díla (tj. díla zhotoveného zaměstnancem při plnění povinností z pracovního poměru, ke kterému prakticky veškerá práva vykonává zaměstnavatel) doznala relativně významné změny v tom, že nově se za zaměstnanecká díla považují i taková díla, které vytvořil statutární orgán či člen statutárního orgánu, pouze však tehdy, pokud bylo dílo vytvořeno „ke splnění povinností vyplývajících ze vztahu mezi společností a statutárním orgánem“. Domníváme se, že k tomuto výkladu bylo možno dospět i v rámci předchozí právní úpravy, nyní je to zcela jasné – vždy ovšem musí být ve smlouvě o výkonu funkce výslovně uvedeno, že statutární orgán mimo jiné své povinnosti tvoří software či jiná autorská díla, jinak nebude společnost schopna dokázat, že statutární orgán takovou povinnost měl.
Zákonodárce dále reaguje na tzv. agenturní zaměstnávání, kdy bývají přidělováni pracovníci pracovních agentur, kteří jsou de iure zaměstnanci těchto agentur; přesto se za zaměstnavatele z hlediska autorského zákona považuje ten subjekt, u kterého pracovník dočasně vykonává práci. Proto bude mít případné autorské dílo vytvořené takto přiděleným pracovníkem povahu zaměstnaneckého díla, aniž by mezi oběma stranami existoval pracovněprávní poměr.
Omezení rozsahu práv autora k počítačovému programu
Ani tato záležitost není nová, zákonodárce omezoval i v dosavadní úpravě AZ autory a umožňoval „oprávněným uživatelům rozmnoženiny počítačového programu“ rozmnožovat, překládat, zpracovávat či upravovat počítačový program např. za účelem odstranění chyb, zajištění interoperability s jinými programy, zhotovování záložních rozmnoženin a nebo zkoumat program za účelem zjištění myšlenek a principů, na kterých je založen.
Nová úprava přidává definici „oprávněného uživatele rozmnoženiny počítačového programu“, když se stanoví, že tento nemusel nutně uzavřít licenční smlouvu, ale mohl práva nabýt i jinak (např. zakoupení staršího krabicového software, u něhož došlo prvním prodejem k vyčerpání autorských práv dle § 14 odst. 2 AZ, popř. oprávněné užívání free software).
Nově byla doplněna možnost oprávněných uživatelů rozmnožovat, překládat, zpracovávat, upravovat či jinak měnit počítačový program, „je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu v souladu s jeho určením, není-li dohodnuto jinak.“ Zřejmě se jedná o pokus stanovit nějaké generální vymezení pro případy, kdy nejde aplikovat odůvodnění zásahu do programu jeho chybou, interoperabilitou atd. Zákonodárce však v tomto jediném případě v ust. § 66 AZ dává autorovi možnost omezit právo oprávněného uživatele dohodou, ostatní práva oprávněných uživatelů zakotvená v ust. § 66 AZ takto omezit nelze. V souvislosti s těmito změnami lze doporučit provést revize licenčních smluv nebo licenčních podmínek.
V této souvislosti se objevily názory, podle kterých hrozí i v případě software „šitého objednateli na míru“ riziko, že by rozmnoženiny počítačového programu, které byly objednateli předány, mohl tento legálně převádět třetím osobám, protože je jejich „oprávněným uživatelem“. Autoři tohoto názoru upozorňují zejména na software zhotovený před novelou, když jeho tvůrci neměli možnost novou úpravu předvídat. Domníváme se, že tento názor, vycházející z doslovného výkladu zákona, ignoruje účel a smysl této úpravy a je v rozporu s evropskými směrnicemi. Platí přitom zásada závaznosti směrnic pro členské státy, které se nemohou odchylovat od základních principů uvedených ve směrnicích, a zejména se od těchto principů nesmějí odchýlit ani soudní nebo správní orgány členských států. Nedovedeme si v praxi představit, že by soud přistoupil na takovéto shora popsané „vyvlastnění“ duševního vlastnictví.
Zakotvena je dále povinnost zpřístupnit oprávněnému uživateli počítačový program, který je opatřen DRM technologií, která mu neumožňuje jej řádně užívat. Jde o konkretizaci práva, které vyplývá již z novelizovaných obecných ustanovení AZ.
Kolektivní správa autorských práv
V rámci tohoto institutu bývají mj. odváděny poplatky určené jako odměna autorů výrobci přístrojů určených ke zhotovení rozmnoženin, čímž má být zajištěno právo autorů na spravedlivou odměnu (§ 25 AZ). Mezi přístroje určené ke zhotovení rozmnoženin se vedle klasických kopírek považují i přístroje, jejichž jedna z funkcí umožňuje zhotovení rozmnoženin, např. tiskárna, scanner nebo tzv. vypalovačky CD nebo DVD nosičů.
V současné době se připravuje na Ministerstvu kultury prováděcí vyhláška, která určí výši těchto poplatků. Zprávy o tomto jsou celkem nejednotné, původní návrhy ze strany kolektivních správců byly dost extrémní (viz např. článek „Přituhuje“ v čísle 24 týdeníku Euro). Toto se promítne do ceny přístrojů obdobně jako poplatky za odstranění odpadů, pouze budou vyšší. Tyto prostředky odvádí přímo výrobci, popř. též dovozci nebo příjemci (totéž co dovozce, ale v rámci EU) nebo poskytovatelé rozmnožovacích služeb za úplatu.
K této úpravě jsme se blíže vyslovovali v článku publikovaném v čísle 9/2006 časopisu Professional Computing.
Závěr
Změny provedené novelou autorského zákona nelze označit jako přelomové a alespoň v případě našich klientů z oblasti ICT jsme nemuseli přistoupit k rozsáhlejšímu přepracování licenčních ani jiných smluv nebo licenčních podmínek, prováděli jsme pouze kosmetické změny související s úpravou tzv. oprávněných uživatelů rozmnoženin. Nicméně každá novela přes snahu zákonodárce zpřesňovat stávající úpravu vyvolá i určitou právní nejistotu, takže je na místě jistá obezřetnost.
Závěrem upozorňujeme, že tento článek si neklade za cíl postihnout všechny aspekty shora uvedené problematiky. V autorském zákonu došlo novelou k celé řadě dalších změn, které zde nebyly zmíněny vůbec.
Autor: Petr Otevřel
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, obchodním a autorským právem. Je členem České společnosti pro systémovou integraci.
Kategorie
Naše služby
Naše infoportály
Kniha Softwarové právo
