Dailymotion má status tzv. host providera
Autor: Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 30. 4. 2008 10:30 | Přečteno: 6328XNa podzim loňského roku jsme v článcích Návrat odpovědnosti provozovatelů videoserverů za obsah zveřejněných snímků?, a Videoservery a práva třetích osob informovali o některých soudních rozhodnutích, v nichž soudy polemizovaly s omezením odpovědnosti provozovatelů videoserverů typu Youtube za obsah, který je na nich zveřejněn.
Jedním z uvedených rozhodnutí bylo i rozhodnutí Městského soudu v Paříži ve sporu provozovatele serveru Dailymotion s populárním francouzským komikem Lafessem, jenž tuto společnost zažaloval z porušování autorských práv k záznamům jeho skečů, uveřejněným (samozřejmě zdarma) na stránkách serveru. Lafesse požadoval náhradu škody ve výši 600.000 € a zadostiučinění ve výši 400.000 € (dalších 500.000 € pak požadovala jeho produkční společnost), čemuž soud 1. stupně vyhověl s použitím argumentu, podle něhož si spol. Dailymotion musela být vědoma skutečnosti, že jí provozované služby jsou v praxi využívány zejména k šíření děl chráněných autorským právem, protože pro její úspěch na trhu je nezbytné šíření obsahu, který je uživatelům známý, a který je jako jediný schopen zvýšit navštěvovanost stránek a tím i příjem z reklamy. V důsledku toho nese dle názoru soudu 1. stupně Dailymotion odpovědnost za zveřejněný obsah a nemůže tuto odpovědnost svalit na uživatele služby, protože jim sama dává prostředky a příležitosti k porušování zákona (podrobněji viz. zmiňované články).
V souvislosti s tímto rozhodnutím se strhla debata o rozdílu mezi statusem tzv. host providera (tedy pouhého poskytovatele volného prostoru na internetu, nenesoucího odpovědnost za obsah, který je na jím poskytnutém prostoru zveřejněn), a vydavatele tohoto obsahu (který už odpovědnost za obsah nese, a má tedy povinnost aktivně vyhledávat jakýkoli obsah, zveřejněný jeho prostřednictvím, který je v rozporu se zákonem), a o vymezení těchto pojmů.
Rozhodnutí o dovolání 6 měsíců poté
Proti takovému rozhodnutí se Dailymotion pochopitelně odvolala, a všichni byli zvědaví, jak se odvolací soud k argumentaci soudu 1. stupně postaví. Soud vyšší instance rozhodl 15. dubna, a dá se říci, že v rozhodnutí uvedl věci tak trochu „na pravou míru“. Především vycházel ze zákonné definice vydavatele obsahu jako „osoby, která určuje, jaký obsah bude dán veřejnosti jeho prostřednictvím k dispozici“ (takto vydavatele definuje francouzský zákon LCEN, volně přeloženo Zákon o bezpečnosti v elektronickém obchodu).
Soud zdůraznil, že spol. Dailymotion vytvořila službu, která umožňuje uživatelům zveřejnit on-line videa, která sami natočili nebo si sami obstarali. Jinak řečeno, sami uživatelé rozhodují o tom, že zveřejní videa s určitým obsahem na internetu, a stejně tak rozhodují o tom, jakým způsobem (prostřednictvím kterého serveru) tak učiní. Pokud se na odpovědnost provozovatele serveru podíváme touto optikou, pak zjistíme, že provozovatelé možnost určovat obsah zveřejněných videí rozhodně nemají (alespoň ne při jejich samotném vkládání uživateli), a definici vydavatele obsahu tedy nevyhovují.
Technické požadavky, reklamy i struktura serveru
Soud zavrhnul argument soudu 1. stupně, podle něhož je Dailymotion vydavatelem, nesoucím odpovědnost za obsah, protože prostřednictvím technických požadavků na vkládané soubory ovlivňuje jejich velikost i formát. Odvolací soud zcela správně konstatoval, že se v tomto případě jedná o čistě technické požadavky, bez jakékoli souvislosti s obsahem souborů.
Stejně tak bylo nutno se vypořádat i s dalším argumentem, dle něhož musí být Dailymotion považován za vydavatele, protože vytvořil strukturu svých stránek, rozdělených podle různých tématických okruhů. Je však taková skutečnost dostatečná k prokázání toho, že Dailymotion ovlivňuje obsah souborů, ukládaných na server? Podle odvolacího soudu nikoliv, protože je nutno vzít v potaz, že ani v tomto případě nedochází k přímé selekci zveřejněných souborů v závislosti na jejich obsahu. Tématické zařazení videa si zvolí sám uživatel, přičemž výběr neadekvátního tématického okruhu neznamená automatické odstranění nebo vymazání videa.
Soud 1. stupně použil ve svém rozhodnutí konstrukci, podle níž je důkazem odpovědnosti vydavatele i umístění reklam na stránkách serveru. Umístění nezákonného, avšak uživatelům známého obsahu na stránky serveru pomáhá zvyšovat návštěvnost stránek, a tím i příjmy z reklam. Podle odvolacího soudu však nelze žádnému provozovateli bránit, aby zcela nebo částečně financoval provoz svých stránek z příjmů z reklam. Pouhá přítomnost reklamy na stránkách ještě nemá žádný vliv na obsah videosnímků, a nemůže tedy sloužit jako důkaz odpovědnosti provozovatele za tento obsah.
Jako svůj poslední argument soud 1. stupně tvrdil, že odpovědnost vydavatele zakládá i možnost stažení souborů ze serveru a jejich uložení v počítači uživatele. Taková možnost je však podle odvolacího soudu rovněž pouhým technickým prostředkem k uchování souborů, nikoliv však prostředkem kontroly jejich obsahu.
Závěr
Odvolací soud tedy v plném rozsahu zamítl argumenty, z nichž soud 1. stupně odvozuje odpovědnost provozovatele videoserveru za obsah zveřejněných videosnímků, a zachovává tak stanovisko, které je podstatně smyslu Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES, ze dne 8. června 2000, o určitých aspektech služeb informační společnosti (která byla implementována jak do francouzského, tak i do českého právního řádu), než bylo rozhodnutí soudu prvního stupně.
Jako host provider nese Dailymotion odpovědnost za obsah pouze v případě, že se dozví o umístění nelegálního obsahu na svůj server (v praxi tedy většinou obsahu, který porušuje příslušná ustanovení autorského zákona), a neprodleně tento obsah ze serveru nestáhne. Celá důkazní situace je tedy (zejména pro eventuelního žalobce) značně složitá, protože je nutno dokazovat subjektivní stránku, tedy fakt, že provozovatel o umístění závadného videosnímku věděl. Pokud by se tato skutečnost nepotvrdila, nemohla by být jeho odpovědnost vyvozena. Tento závěr sice může z pohledu jednotlivých vlastníků autorských práv znamenat značnou komplikaci při vymáhání těchto práv, nicméně, vezmeme-li v úvahu princip fungování videoserverů a počet jejich uživatelů, je jediným přístupem, zachovávajícím provozovatelům těchto serverů nezbytnou míru práv.
Autor: Petr Mališ
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami (vedoucí sekce www.trademarks.cz ) a rovněž obchodním a pracovním právem.
Kategorie
Naše služby
Naše infoportály
Kniha Softwarové právo
