Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Volný software a autorské právo

Autor: Mgr. Martin Sýkora | Vloženo: 3. 3. 2010 09:40 | Přečteno: 8200X

Software v základní podobě je svou povahou samozřejmě dílem, ke kterému se váží veškerá autorská práva. V prostředí výpočetní techniky se však vyvinuly postupně unikátní software, ke kterému se autor svých práv, z různých důvodů, částečně dopředu vzdává. Souhrnným názvem lze tento typ software nazvat volným software, neboť do určité míry skutečně umožňují koncovému uživateli jejich volné a částečně neomezené užití.


Jaké známe druhy volného softwaru, se kterým lze více či méně volně nakládat, distribuovat a upravovat, jsou popsány v tomto článku, vyjma tzv. open source, kterému se budu věnovat v následném článku samostatně.

Počátky vývoje počítačů a software jsou charakteristické existencí relativně úzké skupiny lidí, která se tímto počínajícím fenoménem zabývala. Tento fakt byl způsoben zejména obtížností prvních programovacích jazyků, popřípadě konstrukce počítače samotného. Hlavní vidinou zisku, dá-li se to tak vůbec v  počátcích nazvat, byl brán samotný kompletní počítač. Software se považoval za něco, co tvořilo jeho samozřejmou součást. Bylo tak zcela běžné, že jak tvůrci, tak uživatelé měli přístup ke všem zdrojovým kódům příslušných softwarů. Díky tomu si mohli software sami upravovat a vzájemně si sdělovat své postřehy a nápady což vedlo k jeho rapidnímu vylepšení. Ruku v ruce se zájmem o software rostl jeho komerční potenciál a paradoxně započalo logicky docházet k jeho uzavírání v podobě utajení. Zdrojové kódy se staly součástí obchodního tajemství. Vedle tzv. volného softwaru se tak objevil software komerční.
 

1. Shareware

Jde o volně šiřitelné programy. Autoři volí tento způsob distribuce, jelikož je nízkonákladový a produkt je navíc rychleji šířen mezi uživatele. Obvyklé je, že uživatel má možnost po určitou dobu produkt bezplatně využívat s určitým omezením. Tyto omezení mohou být časová (trial - dočasné verze), funkční (nepříliš lichotivě nazvývány crippleware), či jinak produkt limitující (adware -  advertising-supported software – tedy software obsahující reklamu). Po uplynutí nejčastěji doby, pro kterou lze produkt bezplatně užívat je uživatel vyzván k uhrazení poplatku za jeho další užívání, příp. k registraci produktu. Neregistrovaný program je často možno i nadále s omezenými funkcemi využívat. Nicméně tímto dalším užíváním dochází k porušování licenčních podmínek ve smyslu neoprávněného užívání autorského díla, se kterými je uživatel seznámen při instalaci produktu. Licenční podmínky navíc nedovolují program upravovat či omezují použití zdarma jen pro nekomerční či osobní potřebu.
 

2. Freeware

Co do původní myšlenky volného software jde freeware o něco dále než shareware. Zůstává zde možnost volné distribuce, přičemž doba a rozsah užívání produktu je neomezená. Nadto, jak už sám název napovídá, jedná se o produkty, které jsou zcela zdarma. Autor si u freeware zpravidla ponechává autorská práva, přičemž nejčastěji nedovoluje produkt dále upravovat a vymiňuje si užití pro ryze osobní potřebu. Autorova motivace pak nejčastěji vychází ze snahy proslavit se. Z pohledu české autorsko-právní úpravy je freeware založen na bezúplatném šíření ve formě nevýhradních, teritoriálně neomezených licencí (resp. podlicencí). V případě zneužití freeware pro osobní obohacení např. jeho prodejem dochází k porušování autorských práv a právo samo v tomto případě presumuje negativní právní následky jak v rovině trestněprávní, tak občanskoprávní. Více o freeware a jeho zneužití můžete nalézt ve článku Freeware a jeho úplatné šíření.

3. Public domain

Jde ještě blíže k plnohodnotnému naplnění pojmu volný software. Public domain je anglický termín označující díla (nejčastěji software) u kterého autor povolil jeho volné užití bez nároku na další ochranu díla. Lze jej tedy volně šířit, užívat a dokonce i upravovat. V českém právním řádu však platí, že se nikdo nemůže dopředu vzdát svých práv, tedy ani autorských. Jistou možnost pak nabízí tzv. bezúplatná licence na libovolné užití díla či poskytnutí práva dílo užívat, včetně práva k jakékoli změně nebo jinému zásahu do díla ve smyslu § 11 odst. 3 AutZ.
 

4. Creative Commons

Jde o neziskovou organizaci, která vytvořila stejnojmenný soubor licencí, jež umožňují autorovi omezit jeho zákonem zaručená práva, nikoliv je však úplně odstranit. Takto se zejména začínající autoři snaží řešit problém automatickým získáváním autorského práva v řadě zemí. Tato autorská práva v “kompletní” podobě totiž mohou paradoxně brzdit rozšiřování produktu a tím i růst jeho popularity. Licence Creative Commons je tak výhodná pro začínající subjekty, toužící se prosadit. Sami si totiž mohou vybrat uplatňování pouze té části práv, která se jim hodí. Označení těchto licencí pak plně vystihuje popis  “Some Rights Reserved”, nahrazující obligátní “All Rights Reserved”. Tyto licence sice autorská práva ponechají, nicméně z nich učiní výjimky. Existují celkem čtyři základní typy. Attribution (zkratka by), který umožňuje autorský chráněné dílo, včetně díla odvozeného, kopírovat, šířit, zobrazovat a předvádět pouze s uvedením autora. Noncommercial (nc) umožňuje rozmnožovat, rozšiřovat, vystavovat a sdělovat dílo a z něj odvozená díla pouze pro nekomerční účely. No Derivative Works (nd) umožňuje kopírovat, šířit, zobrazovat a předvádět copyrightované dílo pouze v původní podobě, nikoli díla z něj odvozená. Share Alike (sa) umožňuje ostatním distribuovat odvozená díla, avšak pouze pod licencí identickou s licencí původního díla. Tyto licence lze mezi sebou rovněž kombinovat, nevylučují-li se svou povahou. Zájemce o tento typ licencí si sám na stránkách Creative Commons vygeneruje licenci dle vlastních požadavků. V nabídce jurisdikcí je zohledněna rovněž Česká republika.
 

Závěr
Ochrana autorských práv k softwarovým produktům ušla od svého počátku dlouhou cestu. Od absolutní volnosti šíření software, až k jeho absolutní komercionalizaci - tedy vázanosti užití na splnění dalších (nejčastěji poplatkových) podmínek. Mezi tím se vytvořily rovněž produkty, které striktně vyhraněný vztah k absolutní volnosti, resp. absolutní uzavřenosti nemají a pohybují se někde mezi těmito mantinely. I v rámci těchto typů softwarových licencí je však nutné respektovat jejich podmínky užívání a nekrátit v žádném případě autora na jeho právech.


Autor: Mgr. Martin Sýkora
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde je vedoucím projektu
www.uschovy.cz a dále se zabývá zejména obchodním právem, problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem.