Vady v IT

Autor: Mgr. Petr Otevřel | Vloženo: 2. 2. 2009 00:56 | Přečteno: 11140X

Problematika vad zboží nebo věcí zhotovených na základě smlouvy o dílo je poměrně rozšířená a existuje k ní řada rozhodnutí soudů. To však neplatí o oblasti informačních technologií, kdy mám na mysli tvorbu a implementace software nebo celých informačních systémů. Mám proto v úmyslu se tomuto tématu a jednotlivým  oblastem (nároky z vad, výluky z odpovědnosti, smluvní úprava) blíže věnovat. V tomto článku se zaměříme na samotnou definici pojmu „vada“ včetně příkladů z praxe.

K pojmu „vada“ obecně

Hned ze začátku předjímám, že se budu věnovat problematice obchodních vztahů, byť definice vad v občanském zákoníku vychází ze stejných principů.

Obecně mají neprávníci tendenci nahlížet na vady jednoduše jako na něco, co bylo dodáno, nicméně to nefunguje tak jak má. V takové „definici“ sice je kus pravdy, nicméně takové vymezení vad není úplné.

Vadou zboží se dle § 422 ObchZ rozumí stav, kdy prodávající sice dodá kupujícímu zboží, avšak poruší povinnosti uvedené v § 420 ObchZ. Touto roztomilou definicí zákonodárce říká, že vadné zboží je takové, které nebylo dodáno v množství, jakosti nebo provedení, jež určuje smlouva popř. nebylo zabaleno nebo určeno pro přepravu způsobem stanoveným ve smlouvě.  

Vadou díla je dle § 560 ObchZ stav, kdy provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě.

V obou případech platí, že nejsou-li jednotlivé vlastnosti zboží či díla výslovně definovány smlouvou (zejm. jakost nebo forma provedení), je dodavatel povinen dodat takové zboží či dílo, které se „hodí pro účel stanovený ve smlouvě“. Pokud smluvní strany postupovaly natolik neodpovědně, že ze smlouvy nevyplývá ani účel, pak platí povinnost dodat zboží či dílo, které se „hodí pro účel, k němuž se takové zboží zpravidla používá“.

Vadou tedy není pouze skutečnost, že zboží nebo na objednávku zhotovené dílo nefunguje vůbec (DVD rekordér vůbec nereaguje) popř. jsou nefunkční některé zásadní části či funkce (DVD rekordér z důvodu vady přehrává, ale nenahrává). Vadné zboží nebo dílo je vadné také v případě, kdy jeho vlastnosti neodpovídají vlastnostem výslovně tvrzeným nebo obvyklým (DVD HDD rekordér nemá harddisk pro účely nahrávání, ačkoliv je tato vlastnost uvedena v popisu nebo má menší HDD než je uváděn).

Je vhodné připomenout, že v obchodních vztazích existuje povinnost dodat bezvadné zboží popř. předat bezvadné dílo, kdy tato bezvadnost se posuzuje vždy ke dni, kdy k dodávce či předání došlo. Dodavatel odpovídá za vady, které se projevily již při dodání (vady zjevné, vady zjištěné během zkoušek) a samozřejmě za vady skryté. Ve vztazích řídícími se obchodním zákoníkem není žádná zákonná záruční doba, která kupujícímu resp. objednateli především ulehčuje důkazní břemeno (nemusí prokazovat, že nastalá vada je důsledkem skryté vady, kterou mělo zboží či dílo už při převzetí). Záruční dobu si mohou smluvní strany sjednat, musí se jednat o výslovné ujednání.

 

Jaké spory z vad jsou nejčetnější?

Shora uvedená první část článku může vyznít dost banálně. Jak je tomu v praxi IT? Pod „praxí IT“ pro účely tohoto článku rozumím dodávky krabicového software (např. účetních programů), přes tvorbu aplikací na objednávku nebo dodávky ERP nebo CRM systémů společně s jejich implementací až k implementaci komplexních systémových řešení, které tvoří základ pro běh jednotlivých aplikací.

Tak tedy v praxi jsem se zatím nesetkal se situací, kdy by bylo dodáno „něco“, co je zcela nefunkční a objektivně není možno „to“ instalovat a zprovoznit.

Případné následné výpadky software nebo jednotlivých funkcí jsou běžně předmětem servisních smluv, takže ani zde nedochází ke zdlouhavým soudním sporům z důvodu vad – jednotlivé incidenty jsou řešeny v rámci hot-line či vzdálené podpory, navíc drtivá většina provozních incidentů je zapříčiněna samotnými uživateli (např. aktivace nového firewallu bez potřebného nastavení, konfigurace a instalace dalšího software prováděné uživateli bez předchozích konzultací, někdy dojde i na ten vytažený datový kabel nebo síťovou zástrčku) – také proto považuji pojem „vada“ v servisních smlouvách spíše za zavádějící. Klienti naší advokátní kanceláře, kterým jsme připravovali servisní smlouvy, včetně mnohdy detailních příloh, zatím neřešili žádné soudní spory či mimosoudní narovnání související s výpadky jejich systémů, jejich jednotlivých funkcí a jiných incidentů – dobrá servisní smlouva stanoví pravidla budoucích vztahů a upozorní objednatele na to, že je třeba rovněž jeho součinnosti.

Nedostatek vlastností sjednaných či obvyklých však může mít i další podoby, např. skutečnost, jaké bezpečnostní standardy by měl software splňovat a jaké vlastnosti a funkce by měl mít. Jde o oblast často podceňovanou jak ze strany dodavatelů, tak ze strany jejich odběratelů – zákazníků. V praxi se jen zřídka setkáváme s tím, že by smlouvám o implementaci nebo o dílo předcházela tvorba analýz a fáze projektová, v níž by si smluvní strany vyjasňovaly a upřesňovaly zadání. Zatímco je to naprosto pochopitelné u běžného krabicového software, u software zhotoveného na objednávku popř. u komplexních systémových řešení a systémové integraci je takový postup sporný a vede často k rozčarování na obou stranách. Také při přípravě smluv se mnohdy setkávám se značnou nechutí (nebo je to lenost?) zpracovat kvalitní podklady a přesné specifikace, které jsou součástí smlouvy ve formě přílohy. Jak bude uvedeno níže, v případě sporů se „počítá“ doslova každé slovíčko.

 

Co všechno může být označeno za vadné plnění?

O vybraných rozhodnutích českého Nejvyššího soudu jsme informovali zde: Hranice odpovědnosti výrobce účetního software a Význam definice dodání software Níže uvedené příklady vycházejí z německé judikatury, která je v této oblasti velice široká a podnětná, takže se jedná opravdu o namátkový výběr. Připomínám, že definice a pojetí vad v německém právu je prakticky totožné jako v ČR, takže by i české soudy mohly dospět k obdobným závěrům.

 

Komplexní řešení – dodavatel software, který se zavázal dodat softwarové řešení pro automatizovaný sklad, uvedl v nabídce a rovněž při přijetí celé zakázky, že disponuje komplexním řešením pro příslušné odvětví, které odpovídá požadavkům zákazníka. V průběhu plnění však dodal software pouze pro částečně automatizovaný sklad a nabídl dodatečný softwarový modul (za zvláštní úplatu), kterým by vyhověl požadavku na plně automatizovaný sklad. Soud konstatoval, že vzhledem ke svým prohlášením byl dodavatel povinen dodat komplexní řešení a objednatel proto po právu od smlouvy odstoupil a dodavateli nevznikl nárok na úhradu sjednané ceny (ani zčásti).

Kontrola formátů dat – soud označil za vadný software, který nevyhodnocoval data vložená uživatelem z hlediska správnosti jejich formátů ani na nesprávný formát uživatele neupozornil. Takovou funkci soud označil za obvyklou.

Chybějící dokumentace – jen k případům chybějící či neúplné dokumentace vznikla rozsáhlá dokumentace; německé soudy se shodují, že dokumentace je podstatnou součástí dodávky, takže při její absenci je objednatel oprávněn zcela odmítnout převzetí takto dodaného software (český soud by konstatoval, že dílo vůbec nebylo řádně provedeno). Pokud software přesto převezme, je takový software považován za vadný.

Dlouhá doba odezvy – dochází-li běžně nebo při větším zatížení software k době odezvy, která je vzhledem k běžným parametrům ostatních výrobců obdobného software výrazně delší, jedná se o vadné plnění.

EURO – za vadný označil soud i software, který byl zhotoven na zakázku finanční instituce a na konci roku 1999 ještě nebyl přizpůsoben měně EURO a neřešil konverzi této měny (připomeňme, že od 1.1.1999 vznikla měnová unie, ačkoliv ještě platily národní měny – EURO bylo dáno do oběhu až od 1.1.2002).

Vadný výstup programu – výstupem programu určeného lékaři byl dokument, který neobsahoval zákonné náležitosti a nebyl proto akceptován zdravotní pojišťovnou, účetní program zase obsahoval formulář, který neodpovídal příslušné vyhlášce Ministerstva financí – obojí je pochopitelně vadným plněním.

Programmsperre – jde o případy, kdy je další užívání krabicového software podmíněno jeho dodavatelem nějakým úkonem (např. úhradou aktualizačního poplatku, provedením registrace aj.). Pokud o takovém prvku dodavatel výslovně neinformoval kupujícího a neupozornil jej, vyslovily některé soudy poněkud diskutabilní závěr, že jde o vadu.

 

Shora uvedené případy mají jedno společné – zpravidla se soudy nemohly opřít o výslovnou smluvní úpravu nebo přesnou specifikaci sjednaného plnění, takže provedly vlastní výklad tzv. neurčitých právních pojmů. V českém právu je jedním z nich tzv. „vlastnost obvyklá“.

 

Jak doplnit smlouvy?

Doporučení pro smluvní úpravu jsou námětem pro samostatný článek. Obecně lze říci, že mnozí výrobci a dodavatelé softwarových řešení riskují nepříjemnosti v důsledku chaotické kontraktace a vágní smluvní úpravy. Obecně by tedy měli smlouvy zpřesnit a doplnit .

Vzhledem k české právní úpravě smlouvy o dílo, podle které je dílo řádně provedeno až jeho bezvadným dodáním a převzetím objednatelem, je možnost odchylné smluvní úpravy v podstatě nezbytností pro ty dodavatele, kteří vytvářejí složitý software na míru, popř. provádějí customizace svých systémů u jednotlivých zákazníků.

 

Závěr

Vzhledem k tomu, jak často se setkávám se smlouvami v oblasti IT (mnohdy jde o vzorové smlouvy), doporučil bych provést výrobcům dodavatelům software právní posouzení příslušných smluv. V rámci tohoto procesu by měli vysvětlit a popsat své nejtypičtější obchodní případy, uvést rizika a zadat provedení aktualizací svých typových či vzorových smluv. Přitom by neměli zapomenout na jejich přílohy a na přesnou specifikaci plnění. Mohou se tak alespoň zčásti vyhnout obtížně předvídatelným interpretacím neurčitých právních pojmů (obvyklé, podstatné, přiměřené) ze strany soudů. Kvalitní smluvní dokumentace navíc bere druhé straně chuť pokoušet své štěstí v rámci soudního sporu.

 

 Autor: Petr Otevřel

Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, obchodním a autorským právem. Je členem Právního klubu Sdružení pro informační společnost (SPIS) a České společnosti pro systémovou integraci