Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Rozhodčí doložka doménových sporů je neplatná

Autor: JUDr. Lukáš Jansa | Vloženo: 13. 10. 2014 00:03 | Přečteno: 2853X

Na sklonku roku 2013 vydal Nejvyšší soud rozsudek, kterým zcela zpochybnil oprávnění k rozhodování doménových sporů. Jedná se tak o zásadní rozhodnutí v oblasti doménových sporů. Až dosud byl příslušným k rozhodování dle volby navrhovatele buď obecný soud nebo Rozhodčí soud při Hospodářské a agrární komoře (dále jen „Rozhodčí soud“). Dělo se tak v návaznosti na povinné vyjádření souhlasu držitele domény s Pravidly a postupy při registraci doménových jmen (dále jen „Pravidla registrace“). Tato Pravidla registrace jsou vydány zájmovým sdružením právnických osob CZ.NIC, které je správcem národní domény „cz“. Zahájené rozhodčí řízení tak představovalo v souladu se § 106 o.s.ř. překážku zahájení soudního řízení. Předmětné rozhodnutí Nejvyššího soudu znamená neplatnost rozhodčí doložky obsažené v Pravidlech registrace a tím pádem i absenci oprávnění Rozhodčího soudu k rozhodování doménových sporů.


Řízení před soudem I. stupně
Žalobce se domáhal zrušení rozhodčího nálezu na základě tvrzení, že rozhodčí soud neměl pravomoc rozhodčí nález vydat z důvodu neexistence rozhodčí smlouvy mezi účastníky. V řízení bylo prokázáno, že žalobce si CZ.NIC, jakožto správce doménových jmen „cz“, zaregistroval doménové jméno „suzuki.cz“. V důsledku toho souhlasil s Pravidly alternativního řešení sporů, které by mohly vzniknout mezi žalobcem jako držitelem doménového jména a třetí osobou. Z těchto pravidel mimo jiné vyplývá, že třetí osoba, která se domnívá, že registrací konkrétního doménového jména byla dotčena její práva, může se rozhodnout řešit tento spor buď s využitím obecného soudu, nebo s využitím Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. V takovém případě je držitel doménového jména na základě zmíněné rozhodčí veřejné nabídky povinen podrobit se tomuto řízení.
Soud prvního stupně se ztotožnil s názorem žalobce ohledně neplatnosti rozhodčí smlouvy uzavřené mezi účastníky tohoto řízení formou veřejné rozhodčí nabídky. Vyšel z § 276 a násl. obchodního zákoníku (dále jako „obch. zák.“). Dospěl k závěru, že pokud držitel doménového jména projevil vůli ve vztahu k neurčitému počtu osob uzavřít s nimi rozhodčí smlouvu pro případ řešení sporů vzniklých z registrace domén, musela by třetí osoba, která by byla registrací doménového jména držitelem tohoto jména dotčena, tomuto držiteli jakožto navrhovateli oznámit, že veřejný návrh na uzavření smlouvy přijímá. A navrhovatel by musel přijetí návrhu potvrdit. K tomuto ovšem nedošlo a tímto přijetím nemůže být ani podání žaloby k rozhodčímu soudu. Soud prvního stupně proto konstatoval neplatnost rozhodčí doložky registrátora CZ.NIC.

Řízení před soudem II. stupně

Odvolací soud konstatoval naopak, že veřejný návrh vyhlášený jako součást podmínek v návrhu na registraci doménového jména je v souladu s úpravou uzavření rozhodčí smlouvy. Názory žalobce, že se jedná o vnucení a nikoli dobrovolné přijetí Pravidel registrace, odvolací soud odmítnul.

Argumentace dovolatele před Nejvyšším soudem
Žalobce jakožto dovolatel nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu a argumentoval následujícím:

  • veřejný návrh je zásadně ve smyslu kogentního § 277 obch. zák. je odvolatelný a veřejná rozhodčí nabídka v rozporu s tímto kogentním ustanovením je tím pádem absolutně neplatná v souladu s § 39 obč. zák.
  • obchodní zákoník počítá s časovým omezením veřejné nabídky, tj. s konkrétně stanovenou či přiměřenou lhůtou pro akceptaci veřejné nabídky. Jestliže nebyla ve veřejné rozhodčí nabídce stanovena konkrétní lhůta, pak platí lhůta přiměřená. Odvolacím soudem dovozená akceptace nabídky ze strany žalované podáním žaloby k rozhodčímu soudu s ohledem na datum podání žaloby jistě nelze označit za akceptaci ve lhůtě přiměřené.
  • veřejná rozhodčí nabídka nestanoví, že smlouva bude uzavřena se všemi osobami, které veřejný návrh přijaly ve lhůtě v něm určené a k platnému uzavření smlouvy je třeba potvrzení ze strany navrhovatele (dovolatele) a vzhledem k tomu, že ze strany navrhovatele k tomuto nedošlo, nemohla být platně uzavřena rozhodčí smlouva.
  • pro absenci zveřejnění návrhu nelze veřejnou rozhodčí nabídku posuzovat jako veřejný návrh na uzavření smlouvy.
  • jestliže žalobce měl doménové jméno registrováno na fyzickou osobu, a jako takový byl i žalován, pak mezi ním a sdružením CZ NIC i žalovanou jednalo o soukromoprávní vztah. Aplikace obchodního zákoníku na jejich závazkové vztahy nebyla platně ujednána ve smyslu ustanovení § 262 odst. 1 obch. zák.
  • veřejnou rozhodčí nabídku nelze posuzovat jako smlouvu ve prospěch třetího podle § 50 obč. zák., jelikož se svojí podstatou jedná o jednostranný neadresovaný právní úkon, který nemá povahu kontraktu, byť je součástí Pravidel registrace sdružení CZ.NIC, s nimiž musel dovolatel vyslovit v rámci registrace svůj bezpodmínečný souhlas. Podstatou smlouvy ve prospěch třetího je, že dlužník bere vůči druhé straně – věřiteli, který jedná vlastním jménem, závazek, že bude plnit třetí osobě (§ 50 obč. zák.). Vymezení třetí osoby není objektivně určitelné. Toto ustanovení není aplikovatelné na uzavírání rozhodčích smluv, jejichž smyslem je podřízení se smluvních stran pravomoci rozhodčího soudu, tedy otázka čistě procesní povahy, a nikoli hmotněprávní závazek dlužníka vůči věřiteli plnit ve prospěch třetí osoby.
  • rozhodčí smlouva trpí nedostatkem písemné formy. Veřejná rozhodčí nabídka není rozhodčí doložkou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 písm. b) ZRŘ, a proto na ni nelze aplikovat § 3 odst. 2 ZRŘ. Písemnost rozhodčí smlouvy jako předpoklad její platnosti v daném případě absentuje.
  • nedostatek autonomie vůle při vyjadřování souhlasu s Pravidly registrace. Sdružení CZ.NIC je jediným subjektem, který je oprávněn tyto služby v České republice poskytovat. Při provádění registrace domény „cz“ systém neumožní dokončit registraci (či obnovit platnost domény), aniž by registrující (dovolatel) vyjádřil souhlas s Pravidly registrace. Zájemci o registraci je předložena formulářová smlouva, kterou musí bezvýhradně akceptovat. Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že dovolatel má možnost volby, zda se bude prezentovat na internetu a pod jakou doménou. V prostředí českého internetu domény „com“, „net“ či „org“ nepředstavují plnohodnotnou substituci domény „cz“. Podle dovolatele tedy není přípustné, aby subjekty s monopolním postavením na trhu nutily své smluvní partnery k uzavírání smluv o přenesení


Rozhodnutí Nejvyššího soudu
Nejvyšší soud dovodil, že nelze tzv. veřejnou rozhodčí nabídku v projednávané věci považovat za veřejný návrh na uzavření smlouvy, kterým by došlo k uzavření rozhodčí smlouvy mezi účastníky. Podle § 276 obch. zák. je veřejným návrhem na uzavření smlouvy projev vůle, kterým se navrhovatel obrací na neurčité osoby za účelem uzavření smlouvy, jestliže obsah odpovídá § 269 obch. zák. Obě strany sporu, resp. budoucího sporu, musí v rozhodčí smlouvě vyjádřit souhlas s konáním rozhodčího řízení. Veřejné prohlášení, které držitel doménového jména činí ve smlouvě uzavírané s registrátorem vůči neurčitému okruhu třetích osob, že bude případné vzniklé spory řešit v rozhodčím řízení, není vyjádřením adresné vůle řešit vzniklé spory v rozhodčím řízení.
Je třeba rovněž přisvědčit dalším námitkám dovolatele, že tzv. veřejná rozhodčí nabídka byla v rozporu s § 277 obch. zák. stanovena jako neodvolatelná. Podle § 278 obch. zák. je navíc k uzavření smlouvy na základě veřejné nabídky třeba potvrzení ze strany navrhovatele. K tomu rovněž v projednávané věci nedošlo.
Zavázal-li se držitel doménového jména ve smlouvě s registrátorem „neodvolatelně veřejně podrobit pravomoci Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR v rozhodčím řízení před tímto rozhodčím soudem v případě, že třetí osoba napadne doménové jméno držitele, pokud třetí osoba písemně projeví vůči držiteli vůli podrobit se pravomoci tohoto rozhodčího soudu v dané věci s tím, že zahájí takový spor u tohoto rozhodčího soudu“ a třetí osoba takový spor u rozhodčího soudu zahájila, nebyla tímto postupem mezi držitelem doménového jména a touto třetí osobou uzavřena rozhodčí smlouva.
Tzv. veřejnou rozhodčí nabídku, jak byla v projednávané věci učiněna, nelze posuzovat ani jako smlouvu ve prospěch třetího podle § 50 obč. zák., jak dovodil odvolací soud. Byť třetí osoba nemusí být ve smlouvě individuálně určena, je nutné, aby na základě uvedení objektivních skutečností byla určitelná (individualizována). Tvrzená veřejná nabídka k uzavření smlouvy představuje jednostranný neadresovaný právní úkon, ze kterého nevyplývá objektivní určitelnost třetí osoby.

Návrh nové úpravy řešení doménových sporů

Logicky CZ.NIC musel zareagovat na předmětné soudní rozhodnutí a jeho iniciativou je změna Pravidel alternativního řešení sporů, které:

  • umožnují aby navrhovatel se v rámci řešení doménového sporu domáhal pouze zrušení registrace domény nebo převodu registrace na navrhovatele
  • konstatují, že řešení sporů dle Pravidel alternativního řešení sporů není rozhodčím řízením dle právních předpisů upravujících rozhodčí řízení
  • upravují řešení doménového sporu, tzv. expertem dle Pravidel
  • stanoví, že řešení sporu dle Pravidel alternativního řešení sporů nepředstavuje překážku, pro kterou by se kterákoliv ze stran nemohla obrátit s jakýmkoliv návrhem týkajícím se doménového jména na příslušný soud


Závěr

Nejvyšší soud, tedy konstatoval neplatnost rozhodčí doložky v pravidlech registrace s rozhodování sporů doménových jmen registrovaných u CZ.NIC, nicméně to nevylučuje řešení sporů soudní cestou nebo do dohodě sporných stran před rozhodčím soudem. Současně je nutné konstatovat, že toto rozhodnutí se nedotýká způsobů řešení sporů týkajících doménových jmen s jinou doménou než je .cz. Z těchto důvodů sdružení CZ.NIC již má připravené nové znění pravidel rozhodování sporů, které budou držitelé domén potvrzovat při registraci a které budou reflektovat závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Logický dotaz však zní, zda lze nyní napadnout již vydané pravomocné rozhodčí nálezy ze sporů o doménová jména. Ve smyslu § 32 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení lze podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu do tří měsíců od doručení rozhodčího nálezu. Podle § 34 odst. 1 téhož zákona zruší-li soud rozhodčí nález z důvodů neplatné rozhodčí smlouvy, pak pokračuje k návrhu některé ze stran po právní moci rozsudku v jednání ve věci samé a tuto věc rozhodne. Pokud tedy již byly zahájeny soudní řízení o zrušení rozhodčích nálezů či rozhodčí nález byl doručen dříve než před třemi měsíci, pak lze s úspěchem vyvolat nové soudní řízení ohledně převodu doménového jména.

JUDr. Lukáš Jansa, jansa@lawyer.cz
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, kde se zabývá zejména právem informačních technologií a problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT. Autor publikuje z oblasti IT a přednáší IT firmám z oblasti práva informačních technologií, je spoluautorem odborné publikace Softwarové právo.