Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Právní povaha doménových jmen - II. díl

Autor: Mgr. et Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 5. 5. 2010 09:44 | Přečteno: 5586X

Tento článek navazuje na první část, zveřejněnou v předchozím newsletteru, v níž jsme se zabývali právní kvalifikací doménového jména, přičemž jsme dospěli k názoru, že doménu je nutno považovat za tzv. jinou majetkovou hodnotu dle ust. § 118 odst. 1 obč. zákoníku. Dále se budeme zabývat myšlenkou klasifikace domény jako tzv. nehmotného statku, a důsledky. které uvedené právní klasifikace mají pro držitele domény.


Doména - nehmotný statek?

V literatuře jsou nehmotné statky jednoduše definovány jako statky, které mohou být předmětem společenských vztahů bez ohledu na své vyjádření v hmotné podobě. Řadíme zde např. práva na ochranu osobnosti dle občanského zákoníku, dále práva autorská, nebo práva z průmyslového vlastnictví (tedy z ochranných známek, patentů apod.). Nehmotné statky jsou charakterizovány jednou zásadní vlastností, odborně nazývanou „potenciální ubiquita“, tedy schopností nehmotného statku být současně vnímán a užíván zároveň na neomezeném počtu míst kdekoli na světě, neomezeným počtem osob, bez jakékoli hmotné újmy na tomto statku. Touto funkcí se zásadně liší od statků hmotných (tedy od věcí), které ze své podstaty mohou být vnímány pouze na tom místě, na kterém se fyzicky nacházejí. Lze se setkat s názorem, podle něhož doménová jména nemohou být považovány za hmotné statky, protože sice mohou být užívány na neomezeném počtu míst na světě, ale pouze jednou osobou - tou, pro níž jsou zaregistrována (tento názor vyjadřují např. Pelikánová a Čermák). Jiní autoři zase tvrdí, že potenciální ubiquita není tak absolutní a bezvýjimečná vlastnost nehmotných statků (argumentují např. obtížnou vnímatelností a využitelností architektonického díla), a pojem užívání považují rovněž za nedostatečně zakotvený v právních předpisech na to, aby bylo možno učinit tak jednoznačný závěr o vyloučení klasifikace domén jako nehmotných statků.
 

Pravda bude, jak už to bývá, někde uprostřed - na jednu stranu většinový názor skutečně potenciální ubiquitu vnímá jako základní charakteristiku nehmotných statků. Na druhou stranu pojem „užívání“ je skutečně nutno vykládat šířeji, než činí Pelikánová s Čermákem - tvrzení, podle něhož může být doménové jméno užíváno pouze osobou, pro kterou bylo zaregistrováno, je opomenutím jednoho z hlavních účelů, který domény splňují, tedy identifikace konkrétního počítače, a potažmo určitého konkrétního obsahu v rámci internetu. Srovnáme-li doménové jméno např. s autorským dílem (knihou), tedy s nepopiratelným nehmotným statkem, nelze přehlédnout, že uživatel internetu je ve stejném postavení jako čtenář knihy - uživatel vnímá na monitoru počítače doménu a obsah pod ní umístěný, stejně jako čtenář čte knihu, aniž by mohl vnímaný obsah jakkoli ovlivnit; může ovlivnit pouze to, zda doménu (knihu) vnímat bude či nikoliv. Vnímání nehmotného statku dále dle mého názoru úzce souvisí i s jeho užíváním - aby byl hmotný statek užíván, musí být také vnímán. Zcela jistě není možné považovat za užití knihy pouze její napsání, tedy rozhodnutí autora o tom, co bude jejím obsahem. Stejně tak není užitím domény pouze rozhodnutí osoby, pro níž je doména registrována (záměrně neužívám pojem „vlastník“ domény - viz. dále), o způsobu využití domény a o obsahu webové prezentace, která pod ní bude umístěna. Užitím knihy je právě její čtení čtenáři, které je nutno chápat jako hlavní účel vytvoření literárního uměleckého díla, a užitím domény je její vnímání uživateli internetu, ať už se jedná o její zadání do vyhledávacího pole prohlížeče, nebo o vnímání samotné domény a prezentace, která je pod ním umístěna. Lze tedy zobecnit, že „užitím“ se v souvislosti s potenciální ubiquitou myslí zejména využití nehmotného statku pro účel, k němuž daný nehmotný statek slouží.
 

Důsledky klasifikace domény pro majitele
Můžeme tedy uzavřít výše uvedený rozbor konstatováním, že doménové jméno je z právního hlediska klasifikovatelné jako jiná majetková hodnota, a nehmotný statek. Co však z tohoto závěru plyne? Na počátku článku jsme zmínili, že v souvislosti s doménami bývají často užívány pojmy, které z právního hlediska nejsou správné. Z výše uvedeného závěru, podle něhož doména není považována za věc v právním smyslu vyplývá, že v souvislosti s doménovým jménem nelze hovořit o věcných právech ve smyslu ust. 123 a násl. občanského zákoníku (věcnými právy jsou práva absolutní, tedy práva spojená se samotnou věcí, bez ohledu na vztahy oprávněného k jiným osobám, tedy právo vlastnické, právo zástavní a zadržovací, a držba). Osoba, pro níž je doména registrována, není jejím vlastníkem, a nemůže doménu prodat, zastavit, ani ji nemůže spoluvlastnit s jinou osobou. Pelikánová a Čermák se přiklánějí k použití termínu „majitel“ doménového jména, který sice evokuje neexistující vlastnický vztah k doméně, avšak v porovnání s jinými možnými termíny se jeví jako nejvhodnější (s tímto názorem je nutno souhlasit). Vedle tohoto termínu lze zvážit rovněž použití pojmu „držitel“, bez nutné souvislosti se samotným právním institutem držby. Tento pojem dobře odráží oddělení doménového jména od osoby, pro níž je registrováno, když tato osoba nevlastní toto samotné jméno, ale spíše je držitelem oprávnění doménové jméno užívat. Pokud tato osoba bude chtít uvedená oprávnění převést, může tak učinit formou, předepsanou příslušnými registrátory.
 

Situace majitele domény je tak situací poměrně zvláštní. Na jednu stranu není vlastníkem věci, nemůže tedy využívat jednotlivých forem projevů vlastnického práva, kterými jsou právo věc užívat, pobírat z ní užitky a disponovat s ní (latinská triáda „ius utendi, fruendi et disponendi“). Na druhou stranu mu nepopiratelně svědčí oprávnění, která se vlastnickému právu úzce blíží. Tato práva však mají povahu práv relativních, které nejsou založeny právním předpisem (jako práva absolutní), ale smlouvou. Smlouvou o registraci domény vzniká mezi registrátorem a osobou, která si doménu registruje, smluvní vztah, obnášející závazek registrátora nepřevést doménu na žádnou jinou osobu, a neumožnit žádné jiné osobě užívání předmětné domény. Dodržování této povinnosti je o to jednodušší, že doména je jedinečná, přičemž jedna doména nemůže odkazovat na více než jeden počítač (místo) v síti. Výsledkem dodržování tohoto závazku ze strany registrátora tak jsou široká oprávnění držitele domény, svým obsahem se blížící vlastnickému právu.
 

Závěr
Lze uzavřít, že osoba, pro níž bylo doménové jméno registrováno, není vlastníkem domény, ale spíše osobou oprávněnou doménové jméno užívat. Pokud tato osoba (nebo např. registrátor) doménu na někoho převádí, nejedná se o převod samotné domény, ale opět o převod práv doménu užívat. Vztah k doméně je tak do určité míry podobný licenčnímu oprávnění ( o němž však lze hovořit ve vztahu k autorskému dílu nebo k předmětu průmyslového vlastnictví). Tato relativní oprávnění se pak mohou dostat do kolize s jinými, zákonem zakotvenými právy (např. s právy k ochranné známce nebo k obchodní firmě, případně také s ustanoveními o nekalé soutěži). Stává se tak například vždy, když subjekt zaregistruje doménu, podobnou známé doméně jiného subjektu, a lišící se od ní pouze v jednom znaku, nebo je v odlišných znacích spoléháno na nepozornost a překlep uživatele. Ve všech těchto případech naráží prázdnota právní úpravy (ve vztahu k doménám) na precizně formulované předpisy ochrany předmětů průmyslového vlastnictví nebo ochrany proti nekalé soutěži. Kolize doménových jmen s některými zvláštně chráněnými statky (zejména s ochrannou známkou nebo s obchodní firmou) už byla předmětem několika článků, publikovaných na našem serveru.


V tomto článku jsou zmíněny názory autorů následujících publikací:
Pelikánová, R.; Čermák, K. Jr.: Právní aspekty doménových jmen. Praha, Linde Praha, a.s., 2000.
Svoboda, P. a kol.: Právní a daňové aspekty e-obchodu. Praha, Linde Praha a.s., 2001. Str. 25
Telec, I.; Tůma, P.: Autorský zákon, komentář. C.H.Beck, Praha, 2007.


Autor: Mgr. et Mgr. Petr Mališ, malis@lawyer.cz
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami (vedoucí sekce www.trademarks.cz) a rovněž obchodním a pracovním právem.