Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Praktické důsledky obrany proti padělkům a nedovoleným napodobeninám

Autor: Mgr. Adam Liberda | Vloženo: 30. 11. 2007 15:21 | Přečteno: 3516X

V článku „Celní opatření vůči dovozu padělků či plagiátů do ČR jsem se zabýval celními opatřeními a postupem celních orgánů při dovozu zboží podezřelého z porušování práv duševního vlastnictví. V tomto článku se budu zabývat některými praktickými důsledky právní úpravy obrany držitele práva duševního vlastnictví proti padělkům a nedovoleným napodobeninám dováženým ze zemí mimo EU provedené nařízením Rady (ES) č. 1383/2003  a zákonem 191/1999 Sb.

Zákonem stanovené lhůty

Zadrží-li celní orgán zboží podezřelé z porušování práv duševního vlastnictví (dále také jen „zboží“) a oznámí tuto skutečnost držiteli práva duševního vlastnictví (dále také jen „držitel práva“), je tento povinen ve lhůtě 10 dnů oznámit celnímu orgánu svůj postup vůči zboží. V odůvodněných případech je možné tuto lhůtu prodloužit o dalších 10 dní, což se v praxi většinou také děje. Jestliže držitel ochranné známky v této lhůtě neoznámí celnímu orgánu, že bylo zahájeno řízení, jež má stanovit, zda bylo porušeno právo k duševnímu vlastnictví nebo jestliže celní orgán v uvedené lhůtě neobdrží souhlas držitele práva se zničením zboží, povolí propuštění zboží nebo jeho zadržení ukončí.

Zjednodušený postup

Jedná-li se skutečně o zboží porušující práva duševního vlastnictví a držitel tohoto práva má zájem se proti propuštění zboží do volného oběhu aktivně bránit, nabízejí se dva možné postupy. Zjednodušený postup vyžaduje aktivní součinnost deklaranta, držitele nebo vlastníka zboží (dále také jen „vlastníka“) a spočívá v tom, že držitel práva do 10 dnů (do 3 dnů jedná-li se o zboží podléhající rychlé zkáze) ode dne oznámení celním orgánem o přijetí celních opatření, písemně celnímu orgánu sdělí, že se jedná o zboží porušující právo duševního vlastnictví a zároveň poskytne celnímu úřadu písemný souhlas vlastníka zboží, že se zničením zboží souhlasí. Vlastník takový souhlas může poskytnout také přímo celnímu orgánu. Zároveň se má za to, že nepodá-li vlastník zboží ve stanovené lhůtě námitky proti zničení zboží, souhlas byl přijat.

Určovací žaloba

Druhým možným postupem je domáhání se držitele práva u příslušného soudu určení, že zboží porušuje práva duševního vlastnictví. Děje se tak prostřednictvím určovací žaloby vdle § 80 písm. c) občanského soudního řádu, kde žalobcem je držitel práva a žalovaný deklarant, držitel nebo vlastník předmětného zboží. Tento postup by však, dle mého názoru, měl nastupovat teprve v případě, že majitel předmětného zboží odmítá poskytnout součinnost v řízení dle předchozího odstavce, resp. tehdy když proti zničení zboží podá jeho vlastník námitky.

Praktické dopady zákonné úpravy

Výhodou zjednodušeného postupu, tedy zničení zboží celním orgánem, aniž by bylo nutné prokazovat, že předmětné zboží skutečně porušuje práva duševního vlastnictví, je bezesporu jeho rychlost, neformálnost a nižší náklady pro držitele práva i pro vlastníka zboží. Tento postup se nabízí zejména tam, kde není pochyb o tom, že předmětné zboží je padělkem nebo nedovolenou napodobeninou a dovozce, resp. adresát zásilky za daných okolností o takové zboží nemá zájem.

Jak jsem se již zmínil, mám za to, že domáhání se práva na určení, že předmětné zboží porušuje práva duševního vlastnictví prostřednictvím žaloby k soudu, by mělo nastupovat teprve v případě, že zjednodušený postup se ukáže jako marný. A to ať už pro nákladnost soudního řízení pro obě strany, či pro jeho délku. V praxi se tak ale neděje.

Vzhledem k tomu, že lhůta pro oznámení držitele práva, že se jedná o zboží porušující práva duševního vlastnictví a pro předložení písemného souhlasu vlastníka zboží s jeho zničením a lhůta pro oznámení celnímu orgánu, že bylo zahájeno řízení o určení, že se jedná o zboží porušující práva duševního vlastnictví, má stejný počátek (den oznámení o přijetí celního opatření) i stejnou délku trvání (10 dnů), mnohdy nezbývá držiteli práva, než z opatrnosti podat určovací žalobu k příslušnému soudu a zároveň čekat, zda vlastník zboží poskytne souhlas se zničením zboží či nikoliv. V případě, že by držitel práva nepodal určovací žalobu ve stanovených lhůtách a spoléhal se např. na příslib vlastníka zboží, že písemný souhlas se zničením zboží poskytne, avšak ve stanovené lhůtě nebo vůbec by jej neposkytl, celní orgán by po marném uplynutí lhůty pro oznámení, zda bylo zahájeno řízení o určení, že se jedná o zboží porušující práva duševního vlastnictví, musel zboží propustit nebo ukončit jeho zadržení.

Namísto toho, aby v uvedených případech soudy rozhodovali skutečné spory o to, zda se jedná či nejedná o zboží porušující práva duševního vlastnictví, slouží podávání určovacích žalob držitelům práv duševního vlastnictví jako pojistka pro případ, že se zboží nepodaří zničit zjednodušeným postupem.

Modelový případ

V praxi může nastat případ, kdy si někdo objedná přes internet zboží za výhodnou cenu, celní orgán toto zboží při provádění kontroly zboží navrženého k propuštění do volného oběhu zadrží z důvodu podezření, že se jedná o zboží porušující práva duševního vlastnictví a tuto skutečnost oznámí adresátovi zásilky. Adresát zásilky na základě oznámení celního orgánu, aniž by se zboží kdy dostalo do jeho dispozice, dá souhlas se zničením zboží. V mezidobí podá držitel práva duševního vlastnictví k soudu žalobu na určení, že se jedná o zboží porušující práva duševního vlastnictví.

Nastává situace, kdy adresát zásilky, aniž by věděl, že si objednal zboží, které porušuje práva duševního vlastnictví a aniž by takové zboží kdy třeba jen viděl, aby předešel následným nepříjemnostem, podstoupí, že byl za takové zboží nucen zaplatit kupní cenu i skutečnost, že zboží bude zničeno na jeho náklady. Celou věc má tímto za skončenou, když je mu soudem doručena žaloba na určení, že se jedná o zboží porušující práva k duševnímu vlastnictví. Přestože se nejedná o žalobu na plnění, je její součástí zpravidla nárok žalobce na náhradu nákladů soudního řízení, kterými kromě uhrazení soudního poplatku jsou také náklady právního zastoupení žalobce. Náklady řízení se pak hradí dle úspěchu ve sporu, tzn. strana, která spor prohrála, hradí náklady řízení straně úspěšnější.

V nastíněném sporu tak nebude hlavním předmětem dokazování to, zda bylo či nebylo porušeno právo duševního vlastnictví jeho držitele, ale obrana žalovaného (adresáta zásilky) bude postavena na otázkách, zda je pasivně legitimován, když svým jednáním vědomě neporušil práva držitele práv duševního vlastnictví (předmětné zboží nevyrobil, neoznačil ochrannou známkou, apod.), nezná a nemůže znát skutečný obsah zásilky, zda se jedná o zboží určené k obchodnímu styku či nikoliv ve smyslu ust. § 8 zákona o ochranných známkách, apod.

V případě, že se jedná o zásilku většího rozsahu, nebude taková argumentace žalovaného příliš věrohodná a pravděpodobně ani úspěšná a je v takovém případě pochopitelné, posoudí-li soud odpovědnost adresáta zásilky za porušení práv k duševnímu vlastnictví jako odpovědnost objektivní. Avšak v případě, že si fyzická osoba – nepodnikatel objedná prostřednictvím internetu pouze jediný kus takového zboží, s jehož zničením při zjištění, že by mohlo jít o padělek či nedovolenou napodobeninu, navíc souhlasí, měla by dle mého názoru být jeho odpovědnost za porušení práv k duševnímu vlastnictví posuzována citlivěji.

Závěr

Závěrem lze doporučit maximální obezřetnost při nakupování „značkového“ zboží na internetu ze zemí mimo EU, protože z výhodného nákupu se rázem může stát velmi nevýhodný a nákladný „obchod“, kdy kupující původní cenu zboží nejenže několikanásobně přeplatí, ale také zboží nikdy nedostane.

Pokud jde o zákonnou úpravu postupů na obranu proti zboží porušujícímu práva duševního vlastnictví, řešením by zcela jistě byly příslušné legislativní změny, které by zjednodušené řízení lépe synchronizovaly s řízením soudním, a to by nastupovalo nikoli jako pojistka či ryze formální prostředek ochrany proti zboží porušujícímu práva duševního vlastnictví, ale až v případě sporu mezi držitelem práva a vlastníkem zboží, zda zboží je padělkem či nedovolenou napodobeninou nebo nikoliv.

Autor: Adam Liberda
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména občanským, obchodním a autorským právem.