Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Podmínky obchodování s použitým softwarem

Autor: Petr Otevřel | Vloženo: 28. 4. 2014 00:33 | Přečteno: 2259X

Již několik let sledujeme na našem portále o průběhu sporu mezi společností usedSoft a Oracle. Naposledy jsem zmínil rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora (BGH), který jako nejvyšší německý soud zrušil na základě rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) rozhodnutí prvoinstančních soudů a vrátil jim případ k dalšímu řízení (viz článek "Rozsudek usedSoft potřetí"). Plný text rozhodnutí však nebyl až donedávna k dispozici. Počátkem tohoto roku byl plný text rozsudku uvolněn, ale s ohledem na práci na druhém vydání knihy Softwarové právo se k němu dostávám až nyní.

 

Výroková část rozsudku BGH

ESD ve svém rozsudku sice připustil možnost prodeje „použitého“ softwaru na základě tzv. principu vyčerpání (myslí se vyčerpání práva na rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny autorského práva), takže základním principem je, že i v případě, kdy tzv. první nabyvatel, který si pořizuje software, nedisponuje žádnou hmotnou rozmnoženinou (DVD, CD), může jej prodat. Kupujícím je tzv. druhý nabyvatel, ale jak si zakoupit rozmnoženinu, která není na hmotném nosiči? Jednoduše, stačí ji stáhnout přímo ze stránek výrobce. Jak uvedl ESD, tento postup je možný, avšak pouze za splnění hned řady podmínek.  

BGH mimo jiné shrnul tyto podmínky ve svém výroku, jehož vybrané části uvádím dále, protože určitě stojí za to si je připomenout:

 

Vybrané části výroku BGH


Vyčerpání práva na rozšiřování předpokládá:

  • že nositel autorských práv poskytnul souhlas (se stažením rozmnoženiny počítačového programu) oproti úhradě odměny, která mu má umožnit dosažení úplaty odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny;
  • že nositel autorských práv udělil prvnímu nabyvateli právo užít rozmnoženinu bez časového omezení;
  • že opravy a aktualizace, které vykazuje rozmnoženina stažená druhým nabyvatelem oproti rozmnoženině stažené prvním nabyvatelem, jsou pokryty smlouvou o údržbě uzavřenou mezi nositelem autorských práv a prvním nabyvatelem;
  • že první nabyvatel učinil svoji rozmnoženinu nepoužitelnou. 

Kdo se ve smyslu § 69d odst. 1 UrhG dovolává toho, že rozmnožování nepodléhá souhlasu nositele autorských práv, nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno toho, že splnil předpoklady pro aplikaci tohoto ustanovení. 


(Poznámka autora k § 69d odst. 1 UrhG:německý autorský zákon, podle obdobného ustanovení § 66 odst. 1 písm. a) českého autorského zákona do práva nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže mj. rozmnožuje počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu) 

 

Úhrada adekvátní odměny za „první prodej“

BGH přímo odmítnul argument společnosti Oracle, podle kterého neobdržela odměnu odpovídající hospodářské hodnotě rozmnoženiny, protože nemohla předvídat skutečnost, že princip vyčerpání bude v EU vykládán takto široce a že se s „použitými“ rozmnoženinami softwaru bude následně obchodovat. K tomuto BGH uvedl pouze to, že je dostatečná skutečnost, že první prodej (prodej prvnímu nabyvateli) proběhnul za úplatu – první podmínka pro aplikaci tzv. principu vyčerpání byla naplněna. 

 

Důkazní břemeno na straně usedSoft

Jednou z podstatných okolností, k nimž se samozřejmě ESD nevyjadřoval, je dokazování. Nutno říci, že BGH jasně přenesl důkazní břemeno na společnost usedSoft, která prodeje zprostředkovávala a nabádala kupující – druhé nabyvatele, aby si software stahovali ze stránek Oracle.

UsedSoft tedy musí prokazovat, že 

  1. Prvním nabyvatelům byla udělena licence na dobu neomezenou, protože v případě licencí na omezenou dobu nebo formou tzv. předplatného by nemohl být princip vyčerpání aplikován a prodej takové licence by nebyl možný (jak vyplývá z rozsudku BGH, v příslušném období roku 2005 činil poměr licencí na dobu neomezenou vůči plateb formou předplatného cca 85% ku 15%)
  2. Byli druzí nabyvatelé oprávněni stáhnout si aktualizované a opravené verze, což je možné pouze tehdy, pokud měl první nabyvatel uzavřenu smlouvu o údržbě (maintenance). ESD se totiž musel vypořádat s faktem, že první nabyvatel si pořídil licenci např. v roce 2003, zatímco druhý nabyvatel si stažením softwaru ze stránek Oracle v roce 2005 fakticky stáhnul novou a aktualizovanou verzi (vč. opravných patchů a update). Také to je podle ESD možné, avšak pouze za podmínky, že měl první nabyvatel uzavřenu smlouvu o údržbě s Oracle
  3. První nabyvatelé učinili k okamžiku prodeje druhému nabyvateli svou vlastní kopii nepoužitelnou. usedSoft v tomto i jiných obdobných případech předkládal druhému nabyvateli notářem ověřené prohlášení prvního nabyvatele o tom, že je oprávněným uživatelem konkrétně specifikované licence, kterou nadále neužívá a uhradil v plném rozsahu cenu příslušné licence. Ovšem BGH k tomu výslovně uvedl, že pouze tímto prohlášením usedSoft nedostál povinnosti unést důkazní břemeno, aniž by přitom naznačil, jak jinak a lépe by měl tuto skutečnost prokázat.

Konečně BGH uvedl, že ti zákazníci usedSoft, tedy druzí nabyvatelé, kteří připojili rozdělené licence ke svým stávajícím, se tímto dopustili porušení autorských práv, protože zde došlo k rozmnožování softwaru Oracle, které je nepřípustné. Licence typu klient-server se totiž nesmí rozdělit, protože pokud první nabyvatel zakoupil jednu licenci, která je určena pro 25 uživatelů a následně ji „rozdělí“ např. na 15 licencí (které využívá) a 10 (které jsou nadbytečné a tak je prodá druhému nabyvateli), tak tímto fakticky bude serverová verze i nadále nainstalována na serveru prvního nabyvatele, ale zároveň bude nově nainstalována na server druhého nabyvatele – dojde tak k rozmnožování, což je nepřípustné a jde tak o neoprávněný zásah do autorských práv v podstatě na straně prvního i druhého nabyvatele. 

 

Další hranice aplikovatelnosti principu vyčerpání

Jak jsem uváděl již ve starších článcích, v případě poskytování software v rámci cloudových služeb se princip vyčerpání samozřejmě nepoužije. 

Zajímavým je i rozsudek Half Life 2, který je blíže popsán ve druhém vydání knihy Softwarové právo, kdy jde kombinaci softwaru – počítačové hry instalované na počítač uživatele a platformy Steam, prostřednictvím které její provozovatel poskytuje řadu služeb (např. Multiplayer modus a další). Německé soudy ve sporu o to, zda je provozovatel platformy Steam oprávněn bránit převodu uživatelského účtu příslušného hráče, bez kterého nelze hru hrát, zatím nepřisvědčili názoru žalobce, podle něhož se jedná o neoprávněné obcházení principu vyčerpání, kterým provozovatel fakticky brání prodeji „použitého“ softwaru – žaloba se domáhala zrušení příslušného článku v podmínkách provozovatele platformy Steam.

Autor má podle dosavadních rozhodnutí (vydaných před i po rozsudku ESD v kauze usedSoft vs. Oracle) německých soudů včetně BGH právo uspořádat své dílo jak uzná za vhodné, i když tím znemožní jeho převody druhým a dalším nabyvatelům. Opakovaně podanou žalobu znovu soud prvního stupně odmítnul, protože podstata platformy Steam totiž spočívá v poskytování služeb a tedy nelze na tento případ rozsudek ESD aplikovat. Bude zajímavé sledovat další vývoj v tomto případu, protože v dnešní době jsou kombinace lokálních instalací softwaru s individuálními uživatelskými účty běžné.

 

Závěr

Spor mezi usedSoft a Oracle je a byl zásadním rozsudkem na poli prodeje s použitým softwarem a bude zajímavé sledovat, jak bude se tento trh v rámci EU dále vyvíjet. Lze předpokládat, že výrobci se budou snažit tomuto trendu bránit a přizpůsobit svou licenční politiku.

 

Aktualizace - duben 2015

Celá kauza usedSoft vs. Oracle dospěla k zajímavému konci. Poté, co německý BGH vrátil případ soudům nižších instancí k dalšímu projednání a zároveň jim dal vodítko, jaké důkazy je třeba provést (viz shora v tomto článku), vzal usedSoft své odvolání zpět. Tímto nabylo právní moci původní osm let staré rozhodnutí soudu první instance z roku 2007, podle kterého je prodej použitého softwaru, jak byl popsán v rozhodnutí ESD (více zde) nelegální.

Je však zřejmé, že tuto prohru bude usedSoft interpretovat jako svou výhru, protože rozhodnutí ESD v kauze usedSoft vs. Oracle je stále platné a jeho závěry jsou na software povinny aplikovat národní soudy v celé EU. V tomto konkrétním sporu by navíc usedSoft pravděpodobně neunesl důkazní břemeno, zejména s ohledem na dost přísné podmínky stanovené ze strany ESD a BGH, které musí prodejce "použitého" software splnit. 

Na druhou stranu je tohoto zpětvzetí ze strany usedSoft škoda, protože by bylo zajímavé sledovat právě prokazování toho, že byly naplněny všechny podmínky k legálnosti prodeje softwaru společnosti Oracle. Tyto zdánlié detaily tak stále nejsou příliš jasné, což snižuje právní jistotu účastníků transakcí s použitým softwarem.

 

Autor: Mgr. Petr Otevřel, otevrel@lawyer.cz

Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s.,kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, autorským a obchodním právem.