Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Oprávněné užití autorsky chráněného díla – Licenční smlouva

Autor: Mgr. Martin Sýkora | Vloženo: 24. 6. 2009 13:46 | Přečteno: 11272X

 

V minulém článku (Zpřístupnění díla prostřednictvím Internetu) byly nastíněny způsoby, jakými na Internetu nejčastěji dochází k neoprávněnému užití autorsky chráněného díla a rovněž způsoby jakými se může poškozený autor chránit. V návaznosti na to, se tento článek bude zabývat tím, jak neoprávněnému zásahu do autorských práv a případné sankci předejít.

 

Jak již bylo řečeno, osoba, která má zájem na stažení chráněného díla (software, obrázku, hudby apod.) z Internetu, musí získat autorovo svolení, neboť jde o akt užití díla rozmnožováním. Takovýto souhlas lze samozřejmě získat přímo od samého autora. Osobní žádost, směřovaná k autorovi, má však řadu nevýhod a překážek. Nejprve by bylo nutné zjistit osobu autora, což samo o sobě může být často problematické. Autorů může totiž být více, což v případě počítačových programů platí dvojnásob. Na straně autora také může vystupovat spoluautor, zaměstnavatel coby vykonavatel majetkových práv za zaměstnance, smluvní zástupce (zmocněnec) autora, či jeho dědic. Autorovu identitu, popřípadě adresu, na kterou je nutno žádat, lze navíc v mnoha případech zjistit až stažením programu a spuštěním instalace – tedy v době, kdy už, tak jako tak, k užití díla stažením a tím i k jeho rozmnožení, došlo. V případě udělení svolení by tak došlo k pouhému dodatečnému legitimizování, což se jeví jako problematické. Stejně nepraktická se jeví situace, kdy by byl samotný autor zavalen žádostmi o užití svého díla. Za účelem překonání těchto překážek se vyvinula ujednání, mající za cíl tyto individuální případy subsumovat pod jednotný typ tzv. licenční smlouvy pro práva k nehmotným statkům.
 
Licenční smlouvou - tedy licencí je udělení oprávnění dílo užít k určenému rozsahu a způsobu na jedné straně a zároveň je sjednán závazek nabyvatele poskytnout autorovi odměnu, není-li sjednáno jinak, na straně druhé. Licenční smlouvou autor poskytuje nabyvateli oprávnění k výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném, a nabyvatel licence se zavazuje poskytnout autorovi odměnu. Autor nemůže poskytnout oprávnění k výkonu práva dílo užít způsobem, který v době uzavření smlouvy ještě není znám. Autorovi je tímto ustanovením dána možnost zhodnocení jeho práv i při vzniku nových možností ekonomického zhodnocení díla, což se však jeví zejména v oblasti software jako velmi nepravděpodobné. Všechny programy jsou totiž vytvořeny ke konkrétnímu účelu a je velmi těžké představit si způsob tohoto překročení.
 
Způsob uzavření licenční smlouvy
 
Způsob uzavření licenční smlouvy není v autorském zákoně výslovně, až na požadavek písemnosti u smluv výhradních, upraven. Postup uzavření smlouvy tak lze obecně rozdělit na dvě fáze. Návrh na uzavření smlouvy, neboli oferta a přijetí návrhu neboli akceptace. Smlouva by tak měla mít v té nejjednodušší podobě charakter oboustranně potvrzeného ujednání. V případě uzavírání licenční smlouvy např. k počítačovému programu prostřednictvím Internetu je však situace složitější, neboť jde o uzavírání smlouvy mezi nepřítomnými stranami. V případě zveřejnění textu licenční smlouvy na Internetu, popřípadě v ujednání provázející instalaci produktu, totiž nedochází k návrhu uzavření smlouvy, nýbrž k pouhé výzvě k podávání návrhů. Ke konkludentní akceptaci dojde okamžikem souhlasu s podmínkami smlouvy (nejčastěji zaškrtnutím možnosti „ I accept the licence agreement“, po jejímž zvolení se dá pokračovat v instalaci softwaru), popřípadě spuštěním programu. Problém, z hlediska české právní úpravy je v tom, že návrh nabývá účinnosti až okamžikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli, což v případě klasického stažení produktu a jeho následné instalace splněno není, neboť zde chybí ona zpětná vazba. K souhlasu s licenčními podmínkami ze strany akceptanta sice dojde, následné odeslání přijetí navrhovateli však již chybí, protože akceptace se děje již toliko v prostředí počítače samotného. Východisko z této kolize by mohla představovat povinná registrace uživatele u poskytovatele software, bez níž by program řádně nefungoval. To by však mohlo přestavovat diskriminaci pro ty, kteří přístup k Internetu nemají. Jako další možná varianta řádného uzavření licenční smlouvy, tak aby byla plně v souladu s českou právní úpravou, se nabízí uzavírání tohoto ujednání před samotným stažením díla, a to prostřednictvím Internetu.
 
Ke konkludentnímu uzavírání licenčních smluv dochází také v případě prodeje tzv. „krabicového software“, kde je nutno souhlasit se zněním licenčního ujednání na krabici, samostatném listu, či registrační kartě. Často je způsob seznámení s licenčními podmínkami spojen s nutným aktem porušení známky či přelepky na obalu krabice, či samotného média, na kterém je uveden text, že tímto přetrhnutím uživatel vyjadřuje souhlas s licenčními podmínkami (například instalace operačního systému Windows společnosti Microsoft). Rovněž v tomto případě by měl nabyvatel mít možnost seznámit se s podmínkami licence, a případně je odmítnout. O nutnosti zaslání akceptace poskytovateli platí totéž, co bylo uvedeno výše. Tedy pouhý jednostranný úkon nabyvatele (otevření krabice, instalace produktu) ještě nezakládá, v naší právní úpravě, platný souhlas. U řady prodejců a distributorů software je právě tato problematika přehlížena, což způsobuje faktické neuzavření licenčního ujednání v písemné formě. Strany tak uzavírají smlouvy konkludentně, ač se domnívají, že jí uzavírají písemně.
 
Náležitosti licenční smlouvy
 
Ke smluvnímu konsensu dochází prokazatelným projevem vůle účastníků licenční smlouvy. Nejprve je tedy nutno řádně identifikovat osobu nabyvatele licence a autora tak, aby nedocházelo k pozdějším sporu o neurčitost stran a tím možné neplatnosti smlouvy.
Licenční smlouvy se uzavírají ke konkrétnímu autorskému dílu a k oprávnění toto dílo užít. Předmět smlouvy a s tím spojené oprávnění tak musí být jednoznačně určeny. U počítačových programů se doporučuje uvádět, krom názvu a verze, strukturu programu včetně jeho definice a velikosti. Rozšíření předmětu smlouvy je rovněž možné. Toto se týká vybavení, které je součásti programu jako dokumentace, nosič apod. Je dobré toto rozšíření inkorporovat do jednoduché kupní smlouvy. Další služby, pokud nejsou již zahnuty v ceně, jako například školení, údržbu, hot-line apod., je nutno uzavírat vedle licenční smlouvy zvlášť. V případě upgrade nebo update půjde o součást vlastní licenční smlouvy coby smluvní závazek k budoucím dílům.
Smluvní volnost umožňuje dohodnout mezi stranami oprávnění poskytovat dílo dále třetí osobě. To je možno jednak tzv. podlicencí, jednak postoupením licence. Postoupení licence, tedy změna v osobě nabyvatele, je vázána na písemný souhlas autora. Nově se tento souhlas nevyžaduje při prodeji podniku či jeho části, která tvoří samostatnou organizační složku.
Další náležitostí smlouvy je, v návaznosti na předmět díla, určení způsobu využití tohoto díla. Smlouva by měla upravovat, zda jde o licenci bez omezení, či nikoliv. Omezení se může týkat množství, rozsahu užití v místě a čase. V případě absence tohoto ujednání platí, že je licence poskytnuta k takovým způsobům užití a v takovém rozsahu, jak je to nutné k dosažení jejího účelu.
Výše odměny, či způsob jejího určení je povinnou náležitostí licenční smlouvy. Nepřítomnost cenového ujednání způsobuje neplatnost smlouvy s výjimkou případů, kdy z jednání o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít smlouvu úplatně i bez určení výše odměny. V takovém případě je nabyvatel povinen poskytnout autorovi odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy a za obdobných podmínek pro takový druh díla. Druhou možností je dohoda účastníků, že se licence poskytuje bezúplatně. Toto se používá v případě daru, který nelze poskytnout darovací smlouvou.
Autorovo postavení v rámci licenčních smluv podporuje rovněž možnost odstoupení od smlouvy. Důvodem může být nečinnost nabyvatele. Jde o takové případy, kdy ji tento nevyužívá, či ji využívá jen nedostatečně. Druhou možností odstoupení je situace, kdy by zveřejněním byly dotčeny oprávněné zájmy autora. Smlouva se, za splnění však zákonných podmínek, ruší dnem doručením odstoupení nabyvateli. Forma odstoupení by měla následovat formu uzavření smlouvy. U písemně uzavřené smlouvy je tedy nutné písemné odstoupení. U konkludentně či ústně uzavřené smlouvy postačuje odstoupení ústní. Zůstává zde však riziko důkazní nouze.
 
Zánik licenční smlouvy
 
Zánik licenční smlouvy je obecně upraven v občanském zákoníku (dohodou, výpovědí či odstoupením apod.). Autorský zákoník upravuje toliko zánik smlouvy pro případ zániku právnické osoby či smrti osoby fyzické.
 
Závěr
 
Snaha vyhnout se možnému postihu za neoprávněné užívání autorsky chráněného díla může prakticky vést k jedinému cíly, a to k uzavření licenční smlouvy. V takovéto licenční smlouvě si, jednoduše řečeno, autor a zájemce o autorovo dílo, stanoví podmínky užití díla a případně odměnu. Samotnému licenčnímu ujednání se doporučuje věnovat náležitá pozornost, neboť laxní úprava může vést k pozdějším nepříjemnostem. Licenční smlouva má za úkol povolit využití díla (stahováním, kopírováním, přehráváním či jiným využíváním) na jedné straně a za takové využití autorovi poskytnout přiměřenou (dohodnutou) kompenzaci.
 
 
Autor: Mgr. Martin Sýkora
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde je vedoucím projektu www.uschovy.cz a dále se zabývá zejména obchodním právem, problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem.