Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Negativní vymezení díla v prostředí internetu ( II. )

Autor: Mgr. Martin Sýkora | Vloženo: 30. 5. 2008 13:27 | Přečteno: 3961X

Minulý článek popisoval, která díla v prostředí internetu lze podle považovat za autorsko-právně chráněná. Tento článek si klade za cíl odpovědět na otázku opačnou a sice, která díla zveřejněná na internetu autorsko-právní ochranu nepožívají a lze s nimy tedy, takřka bez omezení, libovolně nakládat.
Volná díla
 
Tzv. volná díla dávají každému možnost volného bezúplatného užití bez svolení v případě, že u daného díla uplynula doba trvání majetkových práv. Dle autorského zákona jde o 70 let po smrti autora, pokud není stanoveno jinak. Platí totiž zároveň, že tomu, kdo poprvé zveřejní dosud nezveřejněné dílo, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, vznikají takovým zveřejněním výlučná majetková práva k dílu takto zveřejněnému v rozsahu, v jakém by je měl autor díla, pokud by jeho majetková práva k dílu ještě trvala. Jde konkrétně o výlučné právo dílo užít, právo na odměnu v souvislosti s rozmnožováním díla a právo na přiměřenou odměnu za pronájem originálu či rozmnoženiny. Tato doba je pak stanovena na 25 let od zveřejnění díla. Práva zveřejnitele má osoba, která dosud nezveřejněné dílo poprvé zpřístupnila veřejnosti. Toto právo zveřejnitele má jakýmsi způsobem kompenzovat jeho investici nutnou ke zpřístupnění díla veřejnosti . V roce 2047 si tak budeme moct bezstarostně ( tedy bez nutnosti svolení a bezplatně ) pouštět známé písně Elvise Presleyho. Kdyby však někdo po tomto roce objevil dosud nezveřejněnou Elvisovu nahrávku, mohl by k ní vykonávat veškerá majetková práva s ní související – například by mohl požadovat poplatky za její distribuci.
Je však nezbytné zdůraznit, že ač lze tyto volná díla bez svolení a bezplatně užít, existují mantinely, ze kterých nelze vybočit. Jde o tzv. postmortální (pietní) ochranu díla. Nikdo si tak nesmí osobovat autorství k volnému dílu, stejně tak jej nesmí užít způsobem, který by snižoval jeho hodnotu a, je-li to obvyklé a nejde-li o dílo anonymní, musí být uváděn autor díla.
Volná díla lze bez problémů nalézt na Internetu. Asi nejznámější a nejobsáhlejší je v současnosti „Project Gutenberg“ (www.gutenberg.org), který zveřejňuje významná literární díla, u kterých již tato doba trvání majetkových práv uplynula. Čtenář si tak zde má například možnost přečíst zdarma všechna Shakespearova díla v originále.
 
Díla veřejného zájmu
 
Autorský zákon podává ucelený taxativní výčet výtvorů, jež je za díla možno považovat, nicméně zákon jim ochranu neposkytuje, neboť u nich existuje veřejný zájem na jejich volném šíření. Jedná se o díla úřední ( demontrativní výčet uvádí příkladmo právní předpis, rozhodnutí, sbírka listin, kroniky apod.) a výtvory tradiční lidové kultury u kterých se vychází z předpokladu, že jejich autor není znám a výkon autorských práv by tak byl fakticky nemožný. Tyto díla veřejného zájmu jsou vyňaty z rozsahu ustanovení autorského zákona a nejde tak o pouhé omezení, neboť v těchto případech vůbec nedochází ke vzniku autorského práva. Ovšem i těchto případech je nutné dbát oné postmortální ochrany díla popsané výše.
 
Slabé prvky děl
 
I když s internetovým prostředím tak úplně nesouvisí je pro úplnost možné dodat, že za dílo dle autorského zákona nelze považovat tzv. slabé prvky děl. Jde o výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu. Tyto díla totiž samy o sobě nesplňují pojmové znaky autorského díla. Jde především o námět díla sám o sobě, denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický a obdobný vzorec, statistický graf a a podobně, které nebyly zveřejněny, což si v prostředí internetu lze jen těžko představit.
 
Krom výše uvedených výjimek, definujících co za dílo považovat nelze, obsahuje naše právní úprava v autorském zákonu také omezení autorského práva. Pro úpravu vztahů, probíhajících v elektronickém informačním světě, jsou z této oblasti nejpodstatnější tzv. volná užití, licence pro dočasné rozmnoženiny a případně také tzv. bezúplatné zákonné licence . K těmto institutům se vrátím podrobně v následujícím textu
 
Závěr
 
Chceme-li si být jisti, že dílo, které jakýmkoliv způsobem na internetu užíváme není autorsky chráněno, musíme si od množiny, kterou představuje předmět chráněný autorským právem a popsaný v minulém článku, odečíst jednotlivé instituty, které chráněny nejsou. V prvé řadě jde o tzv. volná díla u kterých uplynula doba trvání majetkových práv. Dále je nutno zohlednit, zda se nejedná o díla veřejného zájmu či případně tzv. slabé prvky děl. V neposlední řadě je potřeba vědět, zda zákon nějakým způsobem autorské právo dale neomezuje. V prostředí internetovém pak má relevanci zejména tzv. volná užití, tedy užití pro osobní potřebu, licence pro dočasné rozmnoženiny, tedy technické kopie vznikající mimo vůli uživatele při prohlížení webových stránek a bezúplatné zákonné licence, kde zákon umožňuje specifické využití díla bez zásahu do cizích práv (např.citace).
 
 
Autor: Mgr. Martin Sýkora
Autor působí jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména obchodním právem, problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem.