Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Leasing softwaru

Autor: JUDr. Lukáš Jansa | Vloženo: 27. 10. 2015 17:39 | Přečteno: 1750X

V praxi se lze občas setkat s požadavkem firem na financování softwarových licencí (včetně OEM licencí) v rámci pořizování nového hardwaru a softwaru, a to formou finančního či operativního leasingu. Celý problém tohoto způsobu financování nákupu softwaru spočívá ve střetu ustanovení licenčních podmínek o zákazu užití softwaru třetí osobou a podstatou leasingu, tj. vlastnictvím licence na straně leasingové společnosti a užitím softwaru jejím klientem. Software lze samozřejmě pořídit i formou úvěru, pak tento problém s licenčními podmínkami nevzniká. Uvedené závěry lze vztáhnout i na ostatní softwarové licence, pokud licenční podmínky obsahují zákaz udělování podlicencí, nájmu či přenechání softwaru k užívání třetí osobě.


Východiska

Při pořizování movitých věcí formou finančního leasingu, dochází po ukončení doby trvání leasingu k převodu předmětu leasingu do vlastnictví klienta leasingové společnosti. Obdobně toto platí i u zpětného leasingu, ve kterém by teoreticky došlo k nákupu licencí uživatelem, dalšímu prodeji v rámci vyčerpání práv leasingové společnosti a pronájmu zpět uživateli. V případě operativního leasingu k převodu vlastnictví po skončení nájmu nedochází. Při všech těchto variantách nicméně vlastnické právo k softwarovým licencím svědčí leasingové společnosti, která následně by měla licence pronajímat (udělovat podlicence) příjemci leasingu.

Právní úprava
Co se týče prodeje licencí (převodu) leasingovou společností na klienta po skončení užívání, pak je situace relativně jednoduchá, neboť se na jeho následný prodej vztahuje tzv. princip vyčerpání práv na rozšiřování autorského díla. Princip vyčerpání práv na rozšiřování autorských děl ve vztahu k počítačovým programům zakládá čl. 4 písm. c) Směrnice Rady č. 91/250/EHS o právní ochraně počítačových programů – „První prodej rozmnoženiny počítačového programu ve Společenství provedený nositelem práv nebo s jeho svolením je vyčerpáním práva na šíření této rozmnoženiny v rámci Společenství s výjimkou práva na kontrolu dalšího pronájmu počítačového programu nebo jeho rozmnoženin.“ Do českého právního řádu bylo toto ustanovení transponováno primárně prostřednictvím § 14 odst. 2 zák. č. 121/2000 Sb., autorského zákona („AZ“) - „Prvním prodejem nebo jiným prvním převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla v hmotné podobě, který byl uskutečněn autorem nebo s jeho souhlasem na území členského státu Evropských společenství nebo jiné smluvní strany Dohody o Evropském hospodářském prostoru, je ve vztahu k takovému originálu nebo rozmnoženině díla právo autora na rozšiřování pro území Evropských společenství a ostatních smluvních stran Dohody o Evropském hospodářském prostoru vyčerpáno; právo na pronájem díla a právo na půjčování díla zůstává nedotčeno“. S ohledem na skutečnost, že počítačový program je s přihlédnutím k určitým specifikům chráněn jako autorské dílo, vztahuje se uvedené ustanovení AZ i na počítačové programy.
Nicméně uvedené ustanovení ohledně kontroly pronájmu softwaru ve spojení s obvyklými licenčními podmínkami výslovně zakazuje leasingové společnosti přenechání softwaru k užívání třetí osobě. Nositelům autorských práv k SW je tím dáno právo na omezení pronajímání jejich SW oprávněnými nabyvateli dalším osobám. Bez toho, aby byla možnost pronajímání SW výslovně zahrnuta v licenčním ujednání, není k němu leasingová společnosti oprávněna. Leasingová společnost tak nemůže v žádném případě, pokud nedojde ke změně licenčních podmínek, licence softwaru dávat do nájmu (resp. udělovat podlicenci) a umožnit tak užívání třetí osobou.

Výjimky licenčních podmínek ze zákazu užívání třetími osobami
Pro účely potřeb subjektů, převádějících krátkodobě nebo dlouhodobě právo k užití SW na jiné osoby, vydal např. Microsoft v roce 2010 pro některé své produkty tzv. Rental Rights licence. Jak sám Microsoft uvádí, jsou tyto licence určeny organizacím, nabízejícím počítače k užití třetím osobám, jako jsou internetové kavárny, business service centra, hotely a rovněž leasingové společnosti zabývající se financováním výpočetní techniky. Tato licence je, zjednodušeně řečeno, nezbytná vždy, kdy je zařízení se SW nabízeno třetí osobě pro její vlastní účely, nikoliv pro účely nabízejícího subjektu. Jedno zařízení je tak možno nabízet i opakovaně. Rental Rights licence je dostupná pouze pro nové verze SW.
Základním principem Rental Rights licence je získání oprávnění pronajímat SW se stanoveným zařízením po celou dobu životnosti daného zařízení, to vše na základě uhrazení jednorázového licenčního poplatku a bez jakýchkoli dalších průběžných plateb. Tato skutečnost se nicméně projeví v pořizovací ceně zařízení. Není bez zajímavosti, že už v roce 2011 v Německu Microsoft vyzýval právě leasingové společnosti k tomu, aby přijaly licenční podmínky Rental Rights a upozorňoval je na možné porušení autorských práv při jejich činnosti.
Z režimu Rental Rights licence nicméně Microsoft stanoví určité výjimky, přičemž jednou z nich je režim licencování některých OEM verzí Windows a Microsoft Office v případech dlouhodobého leasingu. Pronájem zařízení je možný na základě uzavření smlouvy Lease Agreeement for Microsoft Product Installed on Leased Computers (dále jen „Smlouva Leased Computers“). Pro aplikaci tohoto modelu musí být splněny následující podmínky:

  • musí se jednat o počáteční, prvotní leasingovou transakci pro dané zařízení s OEM SW daných verzí (Windows 10, Windows 8 Pro, Windows 7 Professional nebo Windows Vista Business Desktop, Microsoft Office 2010, Microsoft Office 2013 nebo Microsoft Office 2016);
  • musí být pouze jeden nájemce, nesmí být dáno právo udílet podlicence (podnájem);
  • doba nájmu musí činit nejméně 3 roky, nebo musí být nájem ukončen převodem počítače do vlastnictví nájemce;

Jedná se tedy o dlouhodobé leasingové vztahy spojené s následným přechodem vlastnického práva na příjemce leasingu. Smlouva Leased Computers se vztahuje pouze na vztahy k OEM SW, nikoliv na užívání SW bez samotného zařízení, na němž by byl nainstalován. Smlouva Leased Computers se uzavírá s prvním vstupem do leasingového vztahu. Vztah mezi Microsoftem a konečným uživatelem SW se řídí standardními podmínkami EULA. Zvláštní pozornost je věnována postupu při ukončení leasingu – standardním způsobem ukončení je přechod zařízení do vlastnictví příjemce leasingu.

Možnosti řešení
Vzhledem k výše uvedenému lze shrnout, že existují následující možnosti financování SW:
-    Rental Rights licence nebo uzavření smlouvy Leased Computers
Jestliže výrobce umožňuje nabytí Rental Rights licence nebo uzavření smlouvy Leased Computers, pak nevzniká na straně leasingové společnosti žádná překážka.
-    Dohoda s výrobcem SW na změně licenčních podmínek
Dohoda ohledně licenčních podmínek (vymezení licence pro leasing v podobě Rental Rights licence) je samozřejmě ideálním řešením, nicméně je možná pouze tam, kde výrobce je ochotný měnit individuálně licenční podmínky. To u nadnárodních výrobců je většinou nepřekonatelná překážka.
-    Nabytí vlastnictví k HW a SW leasingovou společností a následný pronájem HW a podlicence k SW
Tento model je možný pouze tam, kde licenční podmínky k SW umožňují udělování podlicencí. Netýká se proto OEM verzí. V tomto případě by leasingová společnost uzavírala jednak smlouvu o nájmu HW společně s ní by pak udělovat podlicenci na SW.
-    Nabytí vlastnictví leasingovou společností k HW a SW a následný prodej HW a SW:
a)    s výhradou vlastnictví zaplacením určitého počtu splátek dle § 2132 OZ
Další možností je nákup HW a SW ze strany leasingové společnosti a uzavření další smlouvy o prodeji HW a SW s uživatelem ve smyslu shora uvedeného vyčerpání práv na rozšiřování rozmnoženin softwaru. Předmětem této smlouvy by byla mimo jiné výhrada vlastnictví k HW a SW, a to až do úhrady všech leasingových splátek. Uživatel by tak užíval HW a SW na základě kupní smlouvy ačkoliv by nebyl vlastníkem. Vzhledem k tomu, že uzavření takové kupní smlouvy není v rozporu s licenční politikou, pak je dle našeho názoru i užívání SW na základě uzavřené kupní smlouvy byť s výhradou vlastnictví.
b)    se zajišťovacím převodem práva  k HW a SW dle § 2040 OZ
Jde o obdobnou situaci jako v předchozím případě s tím, že obsahem kupní smlouvy by byl zajišťovací převod vlastnického práva k HW a SW na leasingovou společnost.
c)    se zástavním právem  k HW a SW dle § 1309 OZ
Při této variantě by HW a SW zůstal ve vlastnictví uživatele a leasingová společnost by měla pouze zástavní právo jakožto zajišťovací institut.
d)    s právem zpětné koupě HW a SW dle § 2135 OZ
Obsahem kupní smlouvy by bylo tzv. právo zpětné koupě HW a SW na leasingovou společnost, a to za zůstatkovou cenu.
e)    s rozvazovací podmínkou kupní smlouvy dle § 548 OZ
Kupní smlouva by obsahovala rozvazovací podmínku své platnosti, a tyto podmínky by spočívaly např. v neplnění splátek, smlouvy atd.
-    Uživatel koupí SW a uzavře smlouvu o budoucím prodeji SW ve prospěch leasingové společnosti
Další uvažovaná varianta předpokládá, že prvním kupujícím bude uživatel a ten uzavře s leasingovou společností smlouvu o budoucí kupní smlouvě, resp. smlouvu kupní s odkládací podmínkou účinnosti, a to pro případ leasingovou společností definovaných podmínek. Na financování by samozřejmě byla vázána i zástava k HW a SW.
-    Postoupení licenční smlouvy dle § 1895 OZ
Poslední možností je nabytí softwaru uživatelem a uzavření leasingové smlouvy s leasingovou společností, jejíž součástí by bylo postoupení licenční smlouvy a tím i softwaru na leasingovou společnost, pakliže nebude klient (uživatel) plnit své povinnosti. Podmínkou však je, že takovou postoupení nevylučuje povaha licenční smlouvy (což by vzhledem k vyčerpání práv problém nebyl), ovšem nezbytnou podmínkou je, aby poskytovatel licence s tímto postoupením souhlasil, což už problém být může.

Závěr
Závěrem lze uvést, že softwarový trh dlouho nebyl připraven na financování softwaru formou leasingu a někteří výrobci dosud své licenční podmínky takovým požadavkům trhu nepřizpůsobily. Pokud tedy licenční podmínky jak bylo shora zmíněno výslovně neumožnují užívání softwaru třetí osobou, pak je nutné, aby leasingová společnost zvolila jednu z výše uvedených variant řešení a dostatečně si svá práva vůči uživateli softwaru ošetřila. Pak se ale musí smířit s tím, že nebude po dobu splácení leasingu vlastníkem licencí.

JUDr. Lukáš Jansa, jansa@lawyer.cz
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři, kde se zabývá zejména právem informačních technologií a problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT. Autor publikuje z oblasti IT a přednáší IT firmám z oblasti práva informačních technologií, je spoluautorem odborné publikace Softwarové právo.