Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Judikatura NS: Paušální odměna za servis SW

Autor: JUDr. Lukáš Jansa | Vloženo: 27. 7. 2016 09:37 | Přečteno: 1740X

Nejvyšší soud vydal v roce 2014 rozsudek (23 Cdo 2654/2013), ve kterém potvrdil oprávněnost nároku na odměnu za servis ve formě paušální odměny, přestože žádný „hmatatelný“ servis poskytnut během fakturačního období nebyl. Tento článek tedy objasní skutkové okolnosti tohoto případu, které nejsou v praxi neobvyklé, a poukáže na závěry Nejvyššího soudu v této věci.


Skutkové okolnosti
Společnost ALTEC a.s. (dále jen „dodavatel“), žalovala částku 106 030 Kč a smluvní pokutu Liberecký Energomont s. r. o. (dále jen „objednatel“), a to za služby poskytnuté na základě smlouvy o dílo o údržbě programového vybavení (dále jen „Smlouva“).
Dodavatel se ve Smlouvě zavázal k poskytování odborné pomoci při využívání programů, která zahrnovala poskytování aktuálních verzí, úpravu programů v rámci update, postupné řešení požadavků na vývoj aktuálních verzí, dokumentaci k aktuálním verzím, průběžnou aktualizaci nápovědy, písemné instrukce, službu hotline, odstranění vad a legislativní údržbu neaktuálních verzí. Cena byla sjednána v částce 17 820 Kč bez DPH měsíčně. Cena nebyla vázána na objem služeb poskytnutých v konkrétním měsíci, nebyla sjednána možnost snížení či zvýšení ceny v návaznosti na objem prací. Nebyl stanoven žádný měsíční limit poskytovaných služeb.
Dodavatel vystavoval faktury za období říjen až únor s tím, že objednatel vypověděl Smlouvu ke konci listopadu. Dle Smlouvy dodavatel byl oprávněn přerušit poskytování odborné pomoci a dalších služeb, jestliže je objednatel v prodlení s úhradou odměny. Z textu tohoto ujednání je zřejmé, že se mělo jednat o přerušení, nikoliv o ukončení odborné pomoci. S ohledem na neplacení dodavatel omezil poskytování služeb dle Smlouvy.

Právní závěry soudů
Soud prvního stupně uzavřel, že objednatel na sebe vzal povinnost k placení ceny sjednané měsíčním paušálem, jehož výše se neměnila v závislosti na objemu poskytnutých služeb. Objednatel byl zavázán k placení paušálu bez ohledu na to, zda dodavatel aktuálně v daném měsíci služby poskytl. Objednatel v celém posuzovaném období mohl služby dodavatele využívat a to, zda tak učinila, je pro rozhodnutí bez významu.
Odvolací soud poukázal na vyjádření objednatele, že je pravda, že v předmětném období nebyly objednateli poskytnuty žádné nové verze programů, tedy „upgrade“ či „update“, ani aktualizace a tedy ani písemné instrukce či dokumentace k nim, dále v tomto období nebyly vzneseny a tedy ani řešeny žádné konkrétní požadavky objednatele, objednatel nežádal v předmětném období o odstranění vad ve funkčnosti programů.
Odvolací soud dospěl k závěru, že objednatel byl povinen platit dohodnutou cenu za poskytování odborné pomoci. Jelikož dodavatel v rozhodném období žádné služby neposkytl, je třeba uzavřít, že dodavatel nevzniklo právo na zaplacení dohodnuté ceny, neboť v rozhodném období odbornou pomoc objednateli neposkytoval. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právní názor odvolacího soudu není správný a potvrdil výše uvedený závěr soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud konstatoval: „Měsíčně byl tedy stanoven vznik nároku na cenu, nikoliv interval či období činnosti dodavatele. Jinými slovy, provádění díla, za které náležela dodavateli úplata, nemuselo být koncentrováno do určitého časového období, aby za toto období vznikl nárok na zaplacení ceny díla. Povinnost zaplatit cenu za příslušný měsíc tak vznikala každý měsíc za předpokladu, že dodavatel poskytl plnění v minulosti a zároveň byl připravena je poskytovat nadále (bez ohledu na to, zda toto plnění je poskytováno každý měsíc po dobu trvání závazkového vztahu vzniklého ze Smlouvy). Úplata tedy náleží i za „hluchá“ období za trvání závazkového vztahu, tedy za interval mezi obdobími, kdy k poskytování služeb bezprostředně dochází. Pokud tedy dodavatel již určitá plnění v minulosti poskytla, nárok na zaplacení ceny díla ji vznikl i v žalovaném rozsahu.“

Závěr
Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu lze dovodit tedy, že pokud objednatel chce platit za skutečně poskytnuté služby, pak je nutné, aby vznik nároku na odměnu vázal na skutečně poskytnutou činnost a hradil například hodinovou odměnu za skutečně odvedenou a objednanou servisní činnost. Paušální odměna ať už je vázána na konkrétní počet hodin (pak paušální odměna cenově je příznivější než standardní hodinová odměna) nebo není, pak pro dodavatele lze jen doporučit, stejně jak bylo ve shora uvedeném případu, úpravu odměny bez ohledu na množství poskytnuté servisní činnosti. Zcela určitě lze také dodavateli doporučit výslovnou smluvní úpravu možnosti přerušení servisních služeb při prodlení objednatele s úhradou jakéhokoliv finančního závazku objednatele.

JUDr. Lukáš Jansa, jansa@lawyer.cz
Autor působí jako advokát v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři. Je spoluautorem odborné publikace Softwarové právo a Internetové právo.