Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Je užívání druhově pojmenované domény nekalou soutěží?

Autor: Mgr. et Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 7. 11. 2010 02:53 | Přečteno: 4414X

V některých pramenech se lze setkat s názorem, podle něhož může být registrace a následné užívání doménového jména (resp. dále „doména“), založeného na obecném, druhovém pojmenování výrobku anebo služby, protiprávní z důvodu vyloučení ostatních subjektů - soutěžitelů - z užívání takové domény.

Případně je protiprávnost dále shledávána v riziku klamání uživatelů internetu (soutěžitelů nebo spotřebitelů) ohledně poskytovatele výrobků a služeb, pod takovou doménou nabízených. Nahlíženo touto optikou se tedy držitelé domén jako „pravnik.cz“, „exekuce.cz“ nebo „auto.cz“ dopouští nekalosoutěžního jednání, když nabízejí své výrobky a služby pod doménou, spíše spotřebiteli naznačující jakýsi centrální zdroj informací o poskytovatelích služeb v daném odvětví nebo přímo o těchto službách (případně výrobcích). Tento názor je z mého pohledu nesprávný, neboť do principů registrace domén vnáší prvky jiných právních institutů, zejména ochranných známek.

Možná rizika, plynoucí z registrace domény
Princip registrace domén sám o sobě je velice jednoduchý - pokud je požadovaná doména odlišná alespoň v jediném znaku od jiných, již zaregistrovaných domén, a pokud splňuje další podmínky dané pravidly registrace (např. v případě registrace domén .cz se jedná o pravidla, vydaná provozovatelem centrálního registru doménových jmen CZ.NIC - http://www.nic.cz/files/nic/doc/pravidla_registrace_CZ.pdf), je doména příslušným registrátorem zaregistrována. Tento fakt však sám o sobě pochopitelně neznamená, že by její následné užívání, nebo (např. v případě tzv. domain grabbingu) i samotná registrace nebyly v rozporu s právními předpisy. Držitel registrované domény může užíváním domény v obchodním styku (zejména k nabízení výrobků nebo služeb uživatelům internetu) zasáhnout do práv jiných subjektů k jejich ochranným známkám, k jejich nezapsaným označením, k obchodní firmě, k jménu fyzické osoby nebo k názvu právnické osoby, nezapsané do obchodního rejstříku apod. Každé z těchto rizik má však svůj původ ve zvláštním právním předpisu, zejména v zákoně o ochranných známkách (pokud dojde k porušení práv k ochranné známce), v obchodním zákoníku (v případě nekalosoutěžního jednání nebo zásahu do práv k obchodní firmě), případně v zákoníku občanském (u jmen fyzických osob a názvů dalších právnických osob). Tato vázanost domén a případných nároků plynoucích z jejich neoprávněné registrace na jiné právní instituty má původ v absentující právní úpravě doménového jména (což však nemusí být automaticky pokládáno za negativní jev, pokud je ochrana pomocí těchto dalších institutů dostačující).

Představme si však situaci, že si subjekt zaregistruje doménu „koblihy.cz“ (jedná se o pouhý smyšlený příklad, předpokládejme, že tato doména ještě zaregistrována není), a pod tuto doménu umístí www stránky s nabídkou koblih. Tento název nebude tvořit jeho obchodní firmu, nebude jej mít registrován jako ochrannou známku, a stejně tak ani žádný jiný subjekt jej nebude mít některým z těchto institutů chráněn. Krátkou rešerší zjistíme, že prakticky ve všech oborech lidské činnosti má jeden ze soutěžitelů v daném oboru zaregistrován jako doménu druhový název, který je nejzákladnějším obecným pojmenováním pro výrobky a služby, pro tento obor charakteristické, zatímco ostatní soutěžitelé jsou nuceni registrovat domény, toto pojmenování sice obsahující, ale doplněné o další odlišující prvky (v .cz doméně nalezneme domény od „auto.cz“, přes „pravnik.cz“, „lekar.cz“, „exekuce.cz“ až po „babysitting.cz“ nebo „pohrebnisluzba.cz“). Dopouští se tímto držitel domény „koblihy.cz“ protiprávního jednání vůči konkurenci nebo vůči soutěžitelům, a pokud ano, lze se takovému jednání nějak bránit? Případně jaké jsou hlavní argumenty držitele domény „koblihy.cz“ vůči „bránícím se“ třetím subjektům?

Dvě odlišná rozhodnutí německých soudů
Dva odlišné pohledy na tuto problematiku mohou nabídnout dvě (dnes už poměrně stará, ale v této problematice stále vzácná) rozhodnutí německých soudů. V prvním případě rozhodoval Zemský soud v Mnichově v roce 2001 o žalobě proti advokátní kanceláři, která si zaregistrovala doménu „rechtsanwaelte.de“ (tedy „advokáti.de“), a tento výraz užívala výhradně v rámci domény pro účely nabídky svých služeb na internetu. Soud žalobě vyhověl, když shledal užívání této domény k nabídce právních služeb v rozporu s německou právní úpravou nekalé soutěže, a konstatoval, že takové užívání domény, obsahující generický název  zboží nebo služeb, brání ostatním soutěžitelům v témže oboru nabízet rovnocenně své služby uživatelům internetu, protože tito uživatelé jsou při zadání tohoto obecného pojmu (v tomto případě „rechtsanwaelte“) do jakéhokoli vyhledávání nasměrováni v první řadě právě na držitele domény obsahující obecné pojmenování. Soud vycházel z běžné praxe vyhledávání podle klíčového slova, v důsledku níž má docházet k preferování stránek umístěných pod doménou, nejvíce se zadanému klíčovému slovu blížící, a dokonce vzal v potaz případ, kdy uživatel zadá „na zkoušku“ při vyhledávání kompletní adresu ve formátu www.……….de. Dle tohoto právního pohledu, opřeného o argument spočívající ve způsobu vyhledávání pojmu na internetu, je tedy registrace obecných pojmenování jako doménových jmen protiprávní, a lze se proti ní s úspěchem bránit.

Druhý pohled nabízí rozhodnutí Spolkového soudního dvora (tedy soudu vyššího, než je soudu uvedený v předchozím odstavci) z téhož roku (2001), ve věci žaloby na držitele domény „Mitwohnzentrale.de“ (jednalo se o zprostředkovatele krátkodobého ubytování v zařízených domech a bytech). Konkurent držitele této domény, sám vlastnící nikoliv zrovna rozlišující doménu „homecompany.de“, podal žalobu odůvodněnou právě argumentem usurpování obecného pojmenování pro účely získání neoprávněné výhody před ostatními soutěžiteli. Poté, co soudy prvního a druhého stupně postupně žalobě vyhověly a přidaly se tak k argumentaci Zemského soudu v Mnichově, prezentované ve věci „rechtsanwaelte.de“, Spolkový soudní dvůr rozhodl odlišně a žalobu zamítnul. Soud si v rozhodnutí zodpověděl několik otázek - zejména pak, zda registrace domény protiprávním způsobem omezila marketingové možnosti ostatních soutěžitelů, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv. Soud rovněž odmítl žalobcovo tvrzení, podle něhož jsou díky sporné doméně uživatelé, hledající krátkodobé ubytování v soukromí, nasměrování výhradně na stránky žalovaného, držitele sporné domény. Dle závěru soudu pouhá snaha nasměrovat spotřebitele ke službám určitého konkrétního subjektu, a užití legálních prostředků (jakým registrace domény bezpochyby je) k tomuto účelu, nepostačují k tomu, aby takové jednání bylo možno považovat za nekalosoutěžní. Roli hrála i dosavadní německá judikatura týkající se nekalé soutěže, v níž se etablovala kritéria pro posuzování podobných druhů jednání, a pod níž nebylo možno uvedené jednání držitele sporné domény podřadit. K nekalosoutěžnímu jednání dochází dle soudu v případech, kdy podnikatel činí kroky k tomu, aby vstoupil mezi spotřebitele a jiného soutěžitele. Výběr domény však za takovou intervenci považovat nelze.

K argumentu žalobce, podle něhož uživatel internetu může daný pojem zadat do vyhledávače v rámci vyhledávání takto označených služeb (viz. rozhodnutí ve věci „rechtsanwaelte.de“) soud konstatoval, že lze předpokládat vědomí uživatelů o rizicích, s takovou formou vyhledávání spojených, a riziko jejich uvedení v omyl nebo nevědomého nasměrování pod nežádoucí doménu je minimální.

Registrace „druhových“ domén v českých podmínkách

Jak je z výše uvedených rozhodnutí patrné, v jediném roce se v jedné zemi vytvořila k tomuto tématu zcela konkrétní a protichůdná judikatura. Jak lze však na registraci domén, založených na obecném pojmenování, pohlížet v našich právních podmínkách, na které pochopitelně německá judikatura nemá žádný vliv?

Předně se nabízí hledisko praxe. Jak už bylo výše uvedeno, druhové domény jsou registrovány pro účely nabídky zboží nebo služeb v naprosté většině odvětví lidské činnosti, a spory, založené na tomto faktu, nevznikají. Nabízí se vysvětlení, že pokud k tomuto jevu skutečně dochází v natolik masovém měřítku, bude zřejmě právně konformní. Takové vysvětlení však z právního hlediska nepostačuje - je nutno zvážit českou úpravu nekalé soutěže a v neposlední řadě úpravu ochranných známek.

Je třeba připomenout, že princip, na němž odpůrci registrace druhových domén zakládají svou argumentaci, je jedním ze základních principů, jimiž se řídí registrace a užívání ochranných známek. Pokud je označení druhovým pojmenováním výrobků nebo služeb, uvedených v seznamu výrobků a tříd, pro něž má být známka přihlášena, je tato skutečnost považována za absolutní překážku zápisné způsobilosti dle ust. § 4 zák. o ochranných známkách. Tento princip je zcela pochopitelný, s ohledem na skutečnost, že ochranná známka je vždy vázána na konkrétní výrobky a služby. Druhové pojmenování není schopno od sebe odlišit výrobky nebo služby jednotlivých subjektů, neplní tedy rozlišovací funkci a nemůže být jako ochranná známka zapsáno. Rozlišovací schopnost domén má však podstatně jednodušší kritéria - postačí, aby doména byla od ostatních odlišná v jediném znaku, a rozlišovací schopnost jakožto identifikátor konkrétního počítače v prostředí internetu nepochybně plní. Zcela zásadní odlišnost mezi funkcí ochranné známky a domény je tudíž v tom, že zatímco známka zaručuje svému vlastníku kompletní a bezvýjimečnou ochranu pro takto registrované označení pro výrobky a služby, uvedené v zatřídění, na celém teritoriálně vymezeném trhu, doména zaručuje ochranu pouze v prostředí internetu, a žádným způsobem nezakládá svému držiteli právo požadovat od ostatních subjektů, aby uvedené označení na trhu nepoužívaly. V případě „rechtsanwaelte.de“ tedy držitel domény neměl možnost požadovat (a pochopitelně tak ani nečinil), aby jiné advokátní kanceláře slovo „„rechtsanwaelte“ nepoužívaly na svých internetových stránkách, v propagaci atd. Jakákoli paralela mezi doménami a ochrannými známkami je tedy, co se týče nároků z nich plynoucích, vyloučena.

Nekalá soutěž

V otázce nekalé soutěže vstupuje do hry mnohem více kritérií, než je tomu v případě ochranných známek. Základním kritériem je rozpor jednání jiného subjektu v hospodářské soutěži s dobrými mravy soutěže a dále schopnost takového jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Nekalosoutěžní jednání je vymezeno tzv. generální klauzulí dle ust. § 44 odst. 1 obch. zákoníku 1), obsahující výše uvedená kritéria, a doplňkově rozvedeno ve speciálních skutkových podstatách dle ust. § 45 - 52 obch. zákoníku 2). Vzhledem k principu, podle něhož musí každá ze speciálních skutkových podstat nekalé soutěže zároveň naplňovat znaky skutkové podstaty generální, je klíčové posouzení jednání právě podle kritérií dle ust. § 44 obch. zákoníku. Ke kvalifikaci jednání jako nekalosoutěžního musí být kumulativně splněny tři podmínky:

a) musí jít o jednání v hospodářské soutěži, tedy v prostředí, kde se soutěžitelé stýkají s nabídkou svých výrobků nebo služeb a soupeří o zájem spotřebitelů,
b) jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže,
c) jednání musí být objektivně schopné přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům.

První z podmínek většinou splněna bude, neboť většina domén je registrována právě za účelem nabídky zboží nebo služeb, nebo alespoň za účelem odlišení jejich držitele od ostatních subjektů na trhu (pokud je doména používána např. pro e-mail). Stejně tak lze předpokládat, že hovoříme-li o registraci domén založených na druhovém pojmenování určitých výrobků nebo služeb, budou registraci takových domén napadat přímí konkurenti jejich držitelů, případně spotřebitelé jejich výrobků nebo služeb (tedy jiní soutěžitelé nebo spotřebitelé).

U dalších dvou podmínek už je situace poněkud složitější. Dobré mravy soutěže jsou složitým a neurčitým právním pojmem, souvisejícím se zásadou poctivého obchodního styku a formovaným judikaturou. Zde nelze nepřipomenout závěry Spolkového soudního dvora ve věci „Mitwohnzentrale.de“ - mnohé jsou aplikovatelné i v českém právním prostředí. Pokud je doména založena sice na druhovém pojmenování, nicméně pravdivě naznačujícím zaměření jejího držitele, nelze jejímu držiteli vytýkat, že ji pro sebe zaregistroval před všemi ostatními konkurenty, kteří podnikají v témže oboru, nicméně nebyli dostatečně rychlí a doménu zaregistrovat nestihli. Takový závěr by byl popřením zásady „first came, first served“, ovládající registraci domén. Těžko si lze rovněž představit, že zatímco doména založená na druhovém pojmenování (např. výše uvedená doména „koblihy.cz“) by byla považována za nepřípustnou pro rozpor s dobrými mravy soutěže, byly by domény, vedle tohoto pojmenování obsahující ještě další doplňující prvek (např. „koblihy-praha.cz“), z právního hlediska v pořádku. A pokud by mělo být dále diferencováno mezi dodatky, které druhovou doménu v tomto směru reparují, a které nikoliv, samotné subjekty by se už při samotném výběru romény dostávaly na neúnosně tenký led.

Problematická je rovněž schopnost těchto domén přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. Jistě není možno tvrdit, že každý ze subjektů, nabízejících na internetu stejné výrobky nebo služby jako držitel předmětné domény, má právo na něm požadovat, aby užívání domény zanechal nebo dokonce se dokonce domáhat převodu domény. Stejně tak nezbývá než souhlasit se závěrem Spolkového soudního dvora ve shora uvedeném rozhodnutí, podle něhož jsou si spotřebitelé vědomi principů vyhledávání na internetu, a skutečnosti, že první subjekt, obsažený ve výsledcích vyhledávání určitého pojmu, nemusí být tím nejlepším. Stejně tak nelze přepokládat, že by v dnešní době, kdy Google ovládá vyhledávání na internetu a možnost vyhledávání pomocí něj je přímo zakomponována do mnoha aplikací (nejen do samotných prohlížečů), uživatel bez znalosti konkrétního poskytovatele hledaných výrobků nebo služeb zadal „zkušebně“ do prohlížeče celou www adresu v kompletním formátu (tedy www.koblihy.cz“). Riziko újmy, vzniklé jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům je tedy v daném případě minimální, pokud do hry nevstoupí ještě další faktory, se samotnou doménou nesouvisející.

Je však nutno souhlasit se závěrem, který rovněž zmínil Spolkový soudní dvůr v rozhodnutí ve věci domény „Mitwohnzentrale.de“, podle něhož není registrace a užívání „druhových“ domén bez limitů. Dle soudu by bylo možno za protiprávní považovat takové jednání, kdy by subjekt vedle jedné generické nebo národní domény registroval i několik dalších domén stejného řádu a stejného znění. Takové jednání by skutečně mohlo vyvolávat dojem, že držitel těchto domén je jediným poskytovatelem výrobků nebo služeb, pod touto doménou nabízených, a tudíž by mohlo být považováno za nekalosoutěžní. Takový závěr by však vyžadoval důkladné posouzení rozlišovacích schopností průměrného spotřebitele v daném oboru, což by pravděpodobně ve většině případů stejně k závěru o nekalé soutěži nevedlo. Dále si lze představit situaci, kdy by pojem, uvedený v doméně, nekorespondoval s reálným zaměřením držitele, a byl by tudíž klamavý. Pak by bylo možno argumentovat „usurpováním si“ domény na úkor jiného subjektu, který by byl schopen doménu reálně využít pro své podnikání. Nelze ani vyloučit potenciální konflikt takové domény s ochrannou známkou jiného subjektu (ačkoliv registrace takové známky v čistě slovní podobě bez dalších rozlišovacích prvků je velice problematická, jak bylo zmíněno výše).

Závěr
Problematika použití druhových pojmů v doménách není předmětem sporů nijak často - uživatelé internetu jsou jednoznačně zvyklí na to, že v jednotlivých oborech činnosti jsou takové domény zaregistrovány jedním z konkurentů v tomto oboru činných, a tedy vědí, že držitel těchto domén není jediným subjektem na trhu, který požadované výrobky nebo služby nabízí. Samotné toto vědomí uživatelů je tak dalším argumentem proti snahám považovat registraci takových domén za protiprávní. Ačkoliv je na internetu nutno dodržovat pravidla, stanovená právními předpisy, které se jej v mezích své působnosti dotýkají, je internet stále především nejsvobodnějším médiem, dávajícím každému podnikateli dát rychle a levně najevo svou jedinečnost a své kvality. Proto by neměla být jednoduchá pravidla jeho fungování činěna složitějšími, než je nezbytně nutné.




Poznámky:

1) Nekalou soutěží je jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěž se zakazuje.

2) Zvláštními skutkovými podstatami nekalé soutěže jsou Klamavá reklama (§ 45), Klamavé označení zboží a služeb (§ 46), Vyvolání nebezpečí záměny (§ 47), Parazitování na pověsti (§ 48), Podplácení (§ 49), Zlehčování (§ 50), Srovnávací reklama (§ 50a), Porušení obchodního tajemství (§ 51) a Ohrožování zdraví a životního prostředí (§ 52).


Autor: Mgr. et Mgr. Petr Mališ, malis@lawyer.cz 
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami (vedoucí sekce www.trademarks.cz) a rovněž obchodním a pracovním právem.