Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Je prodej produktových klíčů k počítačovým hrám nepřípustný?

Autor: Petr Otevřel | Vloženo: 14. 5. 2014 14:45 | Přečteno: 2363X

Rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) ve věci usedSoft vyvolalo mnohé naděje na prudký rozvoj obchodování s „použitým“ softwarem, ale i s řadou dalších autorských děl (digitální hudba, e-knihy). Nicméně na základě důkladnější analýzy rozhodnutí ESD i souvisejících rozhodnutí především německých soudů se zdá, že mnohé tyto naděje budou zklamány. Jedním z nejnovějších judikátů na toto téma je problematika tzv. keysellingu, tedy samostatného prodeje produktových klíčů počítačových her. 

 

Co je to keyselling?
Pod tímto pojmem rozumíme samostatný prodej produktových klíčů k počítačové hře. Tento koncept využívá toho, že totožné hry jsou prodávány na různých trzích za různé ceny. Může být proto zajímavé prodávat produktový klíč na německém trhu za cenu, za kterou se tato hra prodává např. na ruském trhu. Při prodeji produktových klíčů dochází k tomu, že prodejce vyhotoví fotografii produktového klíče z nějakého cenově „zajímavého“ trhu a poté tento produktový klíč nabízí prostřednictvím internetu. Obvykle není prodáván hmotný nosič se samotnou hrou, popř. originální balení, ve kterém byl produktový klíč – osud těchto původních produktů je často neznámý. Kupujícísi pomocí produktového klíče hru stáhne prostřednictvím herní platformy jako je např. Steam nebo Origin, a následně aktivuje.
 
 
Žaloba prodejce produktových klíčů
Prodejce provozuje internetový obchod, na kterém samostatné produktové klíče nabízí. Byl vyzván jedním z výrobců počítačových her k tomu, aby se zdržel dalšího prodeje her, zejména jedné konkrétní hry (konkrétní informace o hře ani o účastnících sporu nejsou k dispozici, protože na internetu dostupný rozsudek je anonymizován). 
Zajímavé je, že v daném případě je žalujícím právě prodejce produktových klíčů, který se domáhal tzv. určovací žalobou toho, aby soud konstatoval (určil), že jím prováděný prodej již jednou užitých produktových klíčů ve formě jejich zaslání kupujícímu eletronicky e-mailem, je v souladu s právem. 
Prodejce přitom uváděl, že produktové klíče získává od svých partnerů z Velké Británie a Polska, kteří údajně poté, co mu produktové klíče odešlou prostřednictvím e-mailu, zničí hmotné nosiče příslušných her. 
Prodejce se domnívá, že neporušuje práva výrobců her a odvolává se mj. na rozhodnutí ESD ve věci usedSoft. Skutečnost, že jde ve skutečnosti o produktové klíče ke hrám prodávaným mimo Evropskou unii, by měl prokazovat žalovaný – výrobce počítačových her.
  
Zamítnutí žaloby a odůvodnění rozsudku
Soud prvního stupně žalobu zamítnul (LG Berlin, 16 O 73/14). 
Soud zejména odmítnul aplikaci principu vyčerpání práva na rozšiřování rozmnoženiny autorského díla (princip vyčerpání), podle kterého autor ztrácí možnost kontroly nad dalším rozšiřováním – prodejem rozmnoženiny, kterou uvedl na trh (zákaz rozmnožování samozřejmě trvá i nadále). V daném případě by mohlo dojít k aplikaci principu vyčerpání pouze tehdy, pokud by došlo k prodeji nejen samostatného produktového klíče, ale také původního hmotného nosiče, na kterém byla hra umístěna. Pokud ovšem sám prodejce oddělí produktový klíč od samotné rozmnoženiny, tak princip vyčerpání aplikovat nelze, protože došlo k prodeji jiného produktu, než který byl uveden na trh – než u kterého došlo k tzv. prvnímu prodeji ve smyslu směrnice 2009/24/ES, popř. ve smyslu českého § 14 odst. 2 autorského zákona.
Ani závěry z rozsudku ESD ve věci usedSoft vs. Oracle dle názoru soudu není možné aplikovat. Jednak se jedná o prodej produktových klíčů k rozmnoženinám, které nebyly samotným výrobcem uvedeny na trh formou jejich downloadu prvním nabyvatelem, jako tomu bylo v kauze usedSoft. 
Krom toho v daném případě nelze vůbec aplikovat zmíněnou směrnici 2009/24/ES o právní ochraně počítačových programů, protože podle soudu v případě předmětné počítačové hry se nejedná o „čistý“ počítačový program. Součástí příslušné počítačové hry, které se určovací žaloba týkala, jsou totiž také filmové sekvence, tedy díla audiovizuální. Soud poukázal na rozhodnutí ESD v kauze Nintendo ve věci C-355/12.  
  
Rozhodnutí ESD ve věci Nintendo vs. PC Box a 9Net
V daném případě, který probíhá u italských soudů, jde o zařízení společnosti PC Box, které umožňují obcházet tzv. technické prostředky ochrany autorských práv (DRM), kterou Nintendo vkládá do svých herních konzolí. Nintendo tímto zajišťuje, aby na konzolích bylo možno hrát pouze hry, které obsahují zvláštní kód vkládaný právě společností Nintendo. Uvedené konzole tak tvoří uzavřený systém, na konzolích tak nelze přehrát hry nebo jiné soubory jiných výrobců, ledaže by to Nintendo umožnilo. 
Činnost společností PC Box a 9Net považuje Nintendo za neoprávněný prodej zařízení, která omezují funkčnost tzv. technických prostředků ochrany autorských práv (viz např. čl. 6 směrnice 2001/29/ES o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti nebo § 43 českého autorského zákona). 
ESD tak měl zodpovědět otázky, které se vztahují k možnosti a rozsahu použití technických prostředků ochrany i k tomu, zda lze vztáhnout závěry ze směrnice 2001/29/ES také na konzole, jako technická zařízení. ESD tomuto přisvědčil a mj. konstatoval, že „takové videohry, jaké jsou dotčeny v původním řízení, představují komplexní předmět, který zahrnuje nejen počítačový program, ale i grafické a zvukové prvky, které jsou sice kódovány v programovacím jazyce, ale mají vlastní tvůrčí hodnotu, kterou nelze zúžit na zmíněné kódování. V rozsahu, v němž části videohry, v daném případě tyto grafické a zvukové prvky, přispívají k původnosti díla, jsou společně s dílem jako celkem chráněny autorským právem v rámci režimu zavedeného směrnicí 2001/29.“
  
Zpět k keysellingu
Soud tedy odkázal na skutečnost, že závěry rozhodnutí ESD ve věci usedSoft nelze bez dalšího vztáhnout na počítačové hry, minimálně tedy na předmětnou hru obsahující i filmové sekvence. Soud použil obdobnou argumentaci, jako jiný německé soudy aplikovaly na e-knihy (viz článek „Je možno prodávat „použité“ e-knihy?“). Dle názoru soudu tak nelze rozhodnutí ESD bez dalšího přenést na problematiku počítačových her. Rovněž směrnice 2001/29/ES upravuje princip vyčerpání, avšak ještě více zdůrazňuje, že se tento princip vztahuje na hmotnou rozmnoženinu (viz odst. 29 preambule uveden směrnice). Ochrana autorských práv dle směrnice 2001/29/ES je tedy širší než ochrana autorských práv dle směrnice 2001/24/ES vztahující se pouze na počítačové programy.
Skutečnost, že součástí díla – počítačové hry – je počítačový program, nemůže podle soudu znamenat nižší stupeň ochrany autorských práv výrobce počítačových her oproti ochraně tvůrců např. samostatných audiovizuálních děl (filmů).
  
Závěr
Vedle rozhodnutí ve věci Steam (viz článek „Podmínky obchodování s použitým softwarem“) tak jde o další vítězství výrobců počítačových her. Závěry rozhodnutí ESD ve věci usedSoft se patrně prodejů počítačových her hraných online příliš nedotknou a tyto zůstanou omezeny na dosud užívanou formu prodeje použitých DVD nosičů. Zatím jde o rozsudek prvního stupně a nelze vyloučit jeho změnu soudy vyšších stupňů. Nicméně shora zmíněmá rozsudek týkající se prodeje "použitých" e-knih byl odvolacím soudem potvrzen a nabyl právní moci. Německé soudy tedy aplikaci závěrů ESD ve věci usedSoft na e-knihy a jiná multimediální díla vylučují. 
 
Autor: Mgr. Petr Otevřel, otevrel@lawyer.cz
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, autorským a obchodním právem.