Advokátní kancelář Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři - specialisté na problematiku IT práva

Definice díla v prostředí Internetu ( I. )

Autor: Mgr. Martin Sýkora | Vloženo: 30. 4. 2008 11:35 | Přečteno: 5405X

K porušování autorských práv dochází více než kde jinde v prostředí Internetu. Tento se totiž stal široce využívaný veřejností a tím také atraktivní coby komerční médium. Snaha o co nejatraktivnější obsah a nabídku vytvořených webových stránek tak často vede ke zneužívání práce jiných. Obsah, respektive nabídka webových stránek rozhoduje o její úspěšnosti, z toho plynoucí návštěvnosti a to v konečném důsledku ovlivňuje příjmy plynoucí například z reklamy.
Definice díla
Abychom mohli vytyčit, za jakých situací dochází k porušování autorských práv ve specifickém Internetovém prostředí, je nutno si nejprve popsat předmět, který je chráněn. Cílem tohoto článku tak bude popsat co za dílo v prostředí Internetu považujeme a co nikoliv.
Autorský zákon definuje předmět ochrany jako dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě, včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam.
Tomuto ustanovení musí vyhovovat veškerá díla, pokud mají být předmětem práva autorského. Jde zejména o ta díla, která jsou uvedena ve výčtu jako například dílo vyjádřené písmem, dílo hudební, dílo fotografické a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, dílo audiovizuální, jako je dílo kinematografické, dílo výtvarné či grafické a další. Krom tohoto výčtu chrání zákon výslovně také počítačový program a databáze ( k tomuto více zde v sérii článků o právní úpravě databází ).
Základní pojmové znaky autorského díla lze tedy shrnout do dvou požadavků. První z nich tvoří požadavek jedinečnosti výsledku tvůrčí činnosti autora. Druhý pak vyjádření v objektivně vnímatelné podobě.
Požadovaná jedinečnost se vztahuje k objektivnímu hodnocení díla v tom smyslu, že dílo stejné kvality, obsahu a formy v minulosti nevzniklo. Naproti tomu za původní označíme dílo, je-li autorovým vlastním výtvorem bez dalšího. Musí jít rovněž o činnost tvůrčí, nikoliv tedy například činnost mechanickou. Pokud tedy existuje určité zadání, které lze možno splnit pouze jediným výsledkem, nejde o tvůrčí činnost. Požadavek původnosti u počítačových programů představuje méně striktní podmínku v porovnání s jedinečností. Počítačový program tak sice nesplňuje náležitost jedinečného autorského díla, ale je chráněn proto, že je autorovým původním výtvorem. V rámci transpozice směrnice ES bylo doplněno, že se žádná jiná kritéria pro stanovení způsobilosti počítačového programu k ochraně neuplatňují. V případě počítačových programů by tak již nemělo docházet ke sporům, zda počítačový program, má-li být chráněn jako dílo autorské, musí splňovat i znaky jedinečnosti autorského díla. Bude-li tedy autorovým vlastním výtvorem, bude považován za autorské dílo a jako takové také chráněno, aniž by se pro jeho autorskoprávní ochranu vyžadovala i kritéria jiná. Nezkoumá se zde již ona originálnost, individuálnost, jedinečnost. Počítačové programy jsou totiž často určeny k řešení zadání, které bude mít stejný výsledek - jde například o programy spravující účetnictví. Tatáž pravidla se uplatní rovněž pro databáze, která není způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu jedinečným výsledkem, nýbrž je jen původní, opět ve smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem.
Druhou podmínkou pro to, aby dílo bylo možno považovat za autorsky chráněné je požadavek vyjádření díla v objektivně vnímatelné podobě. Teprve vyjádřením se totiž dílu dostává ochrana dle autorského zákona. Tento princip má svůj odraz i negativním výčtu věcí, které autorský zákon za dílo nepovažuje. Předmětem autorskoprávní ochrany tak není kupříkladu námět, nápad, myšlenka, nejsou-li objektivně vyjádřeny navenek výrazovými prostředky podle druhů děl. Přišel-li by tak někdo s převratným matematicko-fyzikálním vzorcem popírajícím kupříkladu teorii relativity, nebyl by tento vzorec chráněn dle platného autorského zákona. Chráněn bude od okamžiku, kdy autor například uveřejní na toto téma článek či napíše publikaci. V rámci objektivního vnímání díla postačí jakákoliv smyslově vnímatelná forma. Klauzule rovněž výslovně uvádí i elektronickou podobu díla. Vnímání tedy nemusí být nutně přímé, ale může se odehrávat prostřednictvím zařízení. Nadto nerozhoduje, zda jde o vyjádření trvalé nebo jen dočasné, jeho účel, rozsah a komu je případně určeno.
Předpokladem vzniku díla je tedy tvůrčí činnost autora coby fyzické osoby, na jejímž konci stojí jedinečný (v případě počítačových programů původní) autorův výtvor, plynoucí z jeho osobnosti, neboť pouze tato osoba je nadána schopností takový výsledek činnosti vytvořit. Autorem tak nemůže být podle naší právní úpravy osoba právnická, věc, přístroj či zvíře, které jsou pouze předměty práva. Právnická osoba onu schopnost tvořit vlastní tvůrčí činností postrádá, nicméně stále může být odvozeným subjektem práva autorského. Může totiž nabýt ze zákona oprávnění k výkonu majetkových práv.
Pro úplnost je nutné dodat, která díla autorsko-právní ochrany výslovně nepožívají. Jde zejména o tzv. volná díla, případně pak o výjimky dané zákonnou licencí a volným užitím. O těchto institutech bude podrobně pojednáno v příštím díle.
 
Závěr
Díky poměrně široké definici díla dle autorského zákona zde bude spadat naprostá většina děl zveřejněných na Internetu. Závěrem lze tedy říci, že dílo, které je jedinečné – tedy originální a individuální ( v případě počítačových programů původní) a zároveň bylo zveřejněno v objektivně vnímatelné podobě – tedy například na webové stránce, tak spadá pod autorsko-právní ochranu.
 
Autor: Mgr. Martin Sýkora
Autor působí jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména obchodním právem, problematikou pracovněprávních vztahů v oblasti IT a internetovým právem.