Pomlčkové domény v judikatuře – parazitují na doménách bez pomlčky nebo nikoliv? (I. část)

Autor: Mgr. et Mgr. Petr Mališ | Vloženo: 18. 1. 2012 14:56 | Přečteno: 9539X

Každý držitel domény, pod kterou provozuje úspěšný e-shop, službu nebo jen stránky informativního charakteru, je vystaven riziku, že známosti jeho domény bude chtít jiný subjekt zneužít ve svůj prospěch, a z velkého koláče uživatelů, náležejícího držiteli známé domény, si rovněž ulomit kousek pro sebe. Tím spíše, že v současné době je počet registrovaných domén již natolik vysoký, že možnosti registrace kvalitních disponibilních domén jsou značně omezené. To je jeden z důvodů, proč je stále aktuální problematika cybersquattingu, domain grabbingu apod. Specifická situace, dávající široké možnosti nejrůznějším spekulantům, nastává, když je předmětná doména složená ze dvou nebo více samostatných slov.

„Pomlčkové“ a „bezpomlčkové“ domény
Na serverech, specializovaných na problematiku SEO optimalizace a vyhledávání na internetu je dlouhodobě vedena diskuse o tom, zda je lepší, aby byla doména, složená ze dvou nebo více slovních prvků registrována bez oddělení těchto prvků pomlčkou, anebo v pomlčkové variantě. Obě řešení mají své výhody i nevýhody. Bezpomlčková varianta je pro uživatele přirozenější, primárně při vyhledávání názvů zadávají uživatelé názvy bez pomlček, zadávání pomlčky zdržuje, na cizích verzích klávesnice ji může být problém nalézt. Navíc, do nedávné doby si vyhledávače neuměly poradit s jednotlivými slovními prvky bezpomlčkových domén. Některé to neumí ani dnes, ale majoritní vyhledávače typu Google nebo Seznam už jednotlivé slovní prvky v bezpomlčkových doménách rozlišit dokáží. Na druhou stranu, pomlčkové domény jsou pro uživatele snadno čitelné, obzvláště v případě delších domén a při jejich použití v určitých typech reklam narůstá s pomlčkou šance, že si uživatel doménu zapamatuje a správně ji pochopí. Kvůli uvedenému nedostatečnému zpracování pomlčky některými vyhledávači mohou mít pomlčky význam i pro účely odlišení slovních prvků ze strany těchto vyhledávačů.

Vzhledem k tomu, že jediným kritériem, nezbytným pro úspěšnou registraci nové domény je, aby se alespoň v jednom znaku odlišovala od domén již registrovaných, není problém si zaregistrovat pomlčkovou doménu tam, kde už je bezpomlčková varianta zaregistrována a úspěšně užívána jinou osobou. Přínos takové registrace může být značný, obzvláště v případě, že osoba, která si pomlčkovou doménu registrovala (říkejme mu nadále „spekulant“) pod touto doménou nabízí podobné výrobky, jako držitel starší a úspěšné domény bezpomlčkové. Přínos spočívá zejména ve zlepšení výsledků vyhledávání - v rámci výsledků vyhledávání získá pomlčková doména velice výhodné postavení, srovnatelné s doménou bezpomlčkovou, nehledě na riziko matení spotřebitelů, kteří se snaží starší stránky vyhledat poprvé a nemohou se orientovat podle známého vzhledu stránek a podobných faktorů. Mohlo by se zdát, že vhodnou obranou držitele starší domény proti takovému jednání je registrace názvu domény jakožto ochranné známky, která by této doméně zaručila exkluzivitu v oblasti použití pro určité spektrum výrobků nebo služeb. Mohlo – nicméně soudy mají někdy odlišný názor, což dokládá i následující případ, který řešila a stále řeší naše kancelář.

Skutkový základ sporu o pomlčkovou doménu
Klient naší kanceláře má registrovánu známou doménu, složenou ze dvou slovních prvků, v bezpomlčkové variantě. Pod touto doménou provozuje již od roku 2004 známý inzertní server, s velice vysokým počtem uživatelů i transakcí, díky tomuto serveru realizovaných. Po zadání domény nebo její části do vyhledávače Google se stránky klienta objeví na prvním místě ve výsledcích vyhledávání. Někdy v roce 2008 se na trhu se stejnými službami (tedy inzertními) začaly objevovat stránky pod doménou, složenou ze stejných slovních prvků, nicméně rozdělených pomlčkou. Podotýkám, že obě domény byly registrovány v rámci české národní domény .cz. Pod touto doménou byly nabízeny inzertní služby zaměřené na tentýž druh zboží, jaké je inzerováno na stránkách klienta, a co víc, pod doménou fungovala pouze jakási úvodní stránka, z níž byl uživatel po výběru konkrétního inzerátu přesměrován na stránky téhož spekulanta, nacházející se pod doménou zcela odlišnou. Co se týče výsledků vyhledávání v Google, byly tyto stránky zobrazeny cca. na 3. stránce.

Klient je vlastníkem slovní ochranné známky, obsahující výhradně znění domény (bez „.cz“), která byla zapsána ještě před datem registrace pomlčkové domény a pochopitelně i před počátkem jejího aktivního užívání. Spekulant žádnou ochrannou známku, obsahující název jeho domény, nevlastní. Poté, co se na spekulanta klient sám obrátil s výzvou k upuštění od užívání pomlčkové domény, dostalo se mu (vedle odmítnutí jakýchkoli nároků klienta) také nabídky na prodej pomlčkové domény za částku 10.000,- Kč.

Na první pohled se zdá, že se jedná o klasický případ doménového spekulantství, kdy se držitel pomlčkové domény snaží maximálně využít známosti domény bezpomlčkové a přilákat na své stránky část uživatelů starších a známějších stránek. Soud však s tímto názorem ztotožněn nebyl. Nejdříve ze všeho jsme žádali o vydání předběžného opatření, jímž jsme se domáhali zákazu jakéhokoli nakládání s doménou po dobu trvání řízení. Předběžným opatřením bylo žalovanému zakázáno provádět s doménou takové operace, kterými by byla doména převedena na jinou osobu. Vzhledem k tomu, že jsme uplatňovali i nároky, které nelze přiznat v doménovém rozhodčím řízení (přiměřené zadostiučinění v řádu statisíců korun, stažení názvu obsahující doménu s pomlčkou ze všech propagačních materiálů a zdržení se dalšího užívání tohoto názvu do budoucna jakoukoli formou), nebyla podávána žaloba k Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR (jak by bylo možno učinit, pokud by byl uplatněn pouze nárok na převod domény), ale byla podána žaloba k Městskému soudu v Praze, tedy jedinému, který je příslušný rozhodovat spory z ochranných známek.

Když po mnohaměsíčních obstrukcích žalovaného, využívajícího všechny možné i nemožné procesní prostředky k oddálení rozhodnutí osudu ve věci samé (jako opakované namítání věcné i místní nepříslušnosti soudu) spor dospěl až k samotnému rozhodnutí, bylo toto rozhodnutí stručné, nicméně jednoznačné. Základním a vlastně jediným argumentem soudu bylo konstatování, že obě označení nejsou zaměnitelná pro průměrného spotřebitele, pohybujícího se v prostředí internetu. Interpunkční znaménko mezi slovními prvky v doméně musí být dle soudu užito vědomě, nemůže se jednat o překlep, protože tlačítko s pomlčkou se nachází v jiném řádku klávesnice než písmena, která se dále napíší. Průměrný uživatel internetu si musí být vědom každé čárky, tečky nebo znaménka při zadávání svého požadavku do prohlížeče. Dále soud konstatoval, že jednotlivé slovní prvky domény jsou slova s nízkou rozlišovací způsobilostí (do značné míry popisná ve vztahu k službám, které jsou pod nimi nabízeny). Na základě tohoto prostého závěru soud veškeré uplatňované nároky zamítl jako nedůvodné, pro nesplnění základního požadavku – totiž zaměnitelnosti obou označení (tedy domén).

Posuzování podobnosti domény s ochrannou známkou
Výsledkem je tedy posvěcení stavu, kdy vedle sebe mohou pokojně existovat dvě domény, lišící se pouze v pomlčce, a být užívány dvěma odlišnými subjekty pro zcela shodné výrobky nebo služby, přičemž starší z nich je chráněna starší ochrannou známkou zcela identického znění. Už z čistě známkoprávních důvodů  si lze jen stěží představit přípustnost takového stavu. Podle § 8 odst. 2 písm. b) zák. č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách nesmí nikdo v obchodním styku bez souhlasu vlastníka používat označení, u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků a služeb existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou. Předně je nutno jednoznačně konstatovat, že užívání označení jakožto domény je vždy nutno považovat za užití označení v obchodním styku (samozřejmě pokud je pod doménou provozována nějaká nabídka výrobků nebo služeb, případně je na takovou nabídku v doméně odkazováno).

Standardně bývá zaměnitelnost označení s ochrannou známkou, případně dvou ochranných známek navzájem posuzována z různých hledisek – hlediska fonetického, vizuálního i významového, z hlediska celkového dojmu, kterým označení na průměrného spotřebitele působí, a samozřejmě i z hlediska podobnosti výrobků a služeb. V daném případě panovala naprostá shoda ve službách, nabízených pod oběma doménami, což bylo ostatně konstatováno i samotným soudem. Vzhledem k tomu, že obě označení jsou používána v čistě slovní podobě bez konkrétního grafického zpracování (u domén tomu ani nemůže být jinak), je relevantní pro posouzení zaměnitelnosti zejména hledisko významové a fonetické. Z hlediska významového je nutno opět konstatovat naprostou shodu obou označení, jsou v nich použity oba slovní prvky ve stejném pořadí, spotřebitel nemůže označení chápat odlišně, pomlčka nehraje žádnou významovou roli. Totéž platí i pro hledisko fonetické. Jediná nepatrná odlišnost může být shledána při posuzování z hlediska vizuálního, když pomlčka v doméně žalovaného funguje jako optické zvýraznění obou slovních prvků. Pokud tedy spotřebitelé použijí název jednoho ze serverů v běžné konverzaci, nebude možno tyto servery od sebe v této konverzaci odlišit jako dva shodně zaměřené servery zcela odlišných subjektů. Vzhledem k tomu, že v souladu s judikaturou soudů může ke konstatování zaměnitelnosti známek vést i zaměnitelnost byť pouze v jediném z výše uvedených hledisek (nepočítaje v to podobnost výrobků a služeb, která musí být splněna vždy), přičemž za zaměnitelné lze považovat takové označení, které může vést při svém působení na trhu k omylu spotřebitele o shodě ochranné známky s jiným označením, nezbývá než konstatovat, že z hlediska zákona o ochranných známkách jsou si obě označení skutečně podobná.

Koneckonců ani závěr soudu o odlišném umístění klávesy s pomlčkou od umístění ostatních kláves zadávaných v rámci obou domén není správný (pomineme-li jeho naprostou irelevanci, jak bude uvedeno dále), protože klávesa s pomlčkou se na standardní QWERTY klávesnici, stejně jako na české QWERTZ klávesnici, nachází ve stejném řádku, jako klávesy s písmeny „m“ nebo „b“, které uživatel musí zmáčknout, zadává-li některou z předmětných domén. Důležité však je, že na posuzování zaměnitelnosti obou označení ze známkoprávního hlediska nemá rozložení kláves na klávesnici žádný vliv – uživatel nevnímá označení pouze při jeho zadávání do vyhledávacího řádku prohlížeče prostřednictvím kláves, ale vnímá jej vizuálně na obrazovce, foneticky při konverzaci, a při těchto příležitostech jej vnímá vždy také z významového hlediska. Soud, který založil závěr o odlišnosti obou domén pouze na faktoru jejich technického zadávání prostřednictvím klávesnice počítače, se dopustil zjednodušení, zcela nepřípustného všude tam, kde jsou uplatňovány nároky z ochranných známek.

Vyhledávání webových stránek není jen o zadávání přesné adresy
V souvislosti s tím je nutno poukázat rovněž na další zjednodušení, jehož se soud dopustil – degradoval možnosti vyhledávání stránek na internetu na pouhé zadávání přesné internetové adresy do vyhledávacího pole prohlížeče. Ve skutečnosti je však v dnešní době zadávání přesné URL adresy pro vyhledání stránek pouze jedním z používaných způsobů, a to navíc způsobem minoritním. Takovéto zadání adresy vyžaduje, aby uživatel přesnou adresu znal, a většinou také, aby stránky pod touto adresou nikdy předtím nenavštívil. Mnohem častějším způsobem, využívaným k vyhledání určitých stránek a jejich zobrazení, je vyhledání pomocí vyhledávačů jako Google, Seznam, Yahoo apod. na základě zadání klíčového pojmu. Je patrné, že v takovém případě stěží uživatel internetu zadá vyhledávané slovní spojení, z něhož jsou složeny předmětné domény, v přesném znění domény. Uživatel slovní prvky zadá buďto dohromady nebo oddělené mezerou, nikdy však s pomlčkou. Tímto postupem může snadno dojít k tomu, že se stránky žalovaného objeví na čelních místech výsledků vyhledávání, a uživatelé se na ně dostanou díky tomu, že vyhledávali známé stránky žalobce. V době rozhodnutí soudu odvolání se stránky žalovaného po zadání slovního spojení s mezerou mezi oběma slovními prvky objevovaly na druhé a třetí stránce výsledků vyhledávání, v případě vyhledávání prostřednictvím vyhledávače Seznam.cz byly dokonce na první stránce výsledků – žalovaný však má možnost kdykoli zlepšit pozici svých stránek zadáním klíčových slov (tzv. tagů), stejně tak mu může vylepšení výsledku přinést často se měnící algoritmus vyhledávačů. K tomu je nutno vzít v potaz také fakt, uvedený v samotném úvodu – v současné době již vyhledávače dokáží rozlišit jednotlivé slovní prvky v doménách a pomlčku neberou v úvahu.

Stejně tak je v dnešní době obvyklé množství dalších způsobů, jak uživatelé vyhledávají stránky bez nutnosti zadávání jejich přesné adresy do vyhledávačů – běžný je přístup prostřednictvím linku, sdíleného e-mailem, instant messengerem nebo facebookem, stejně tak i prostřednictvím profilu stránek vytvořeného na facebooku nebo jiné síti. Stejně tak je častý přístup prostřednictvím on-line reklamy. Neméně důležitým způsobem (alespoň u uživatelů, kteří už stránky v minulosti jednou navštívili) je jejich vyhledání za pomocí funkce našeptávání adresy v internetovém prohlížeči – ve všech těchto případech není k zobrazení stránek vyžadováno fyzické zadání přesné adresy do vyhledávače. Uživatel je v těchto případech veden zobrazeným názvem stránek (nikoliv samotnou doménou), nebo pohledem na první písmena nabídnutého odkazu. V dnešní době zahrnuje využití internetu pro zobrazení internetových stránek mnohem komplexnější soubor operací, než pouhé zadávání přesné adresy, což soud ve svém rozhodnutí nevzal v potaz – kdyby tak učinil, musel by se vypořádat i se všemi známkoprávními hledisky, které uplatnění nároků z ochranné známky vyžaduje. Místo toho se soud zaměřil na pouhý zlomek všech okolností, které jsou relevantní, a na tomto zlomku postavil celé své rozhodnutí.

V další části článku se podíváme na nekalosoutěžní aspekt případu, a na rozhodovací praxi rozhodčího orgánu, příslušného k rozhodování sporů o domény.


Autor: Mgr. et Mgr. Petr Mališ, advokát, malis@lawyer.cz
Autor působí v advokátní kanceláři Jansa, Mokrý, Otevřel & partneři v.o.s., kde se zabývá zejména smluvní úpravou v oblasti informačních technologií, ochrannými známkami (vedoucí sekce www.trademarks.cz) a rovněž obchodním a pracovním právem